Cikánka mi v mládí vyložila z ruky osud, který se splnil. Toužila jsem taky mít tu schopnost číst lidem z dlaní. vesmír mě nejspíš vyslyšel a já ten dar dostala. Bylo mi tehdy krásných sedmnáct let a bylo to samozřejmě v době, kdy se o věštění toho moc nevědělo. Kartářky a léčitelé sice existovali, ale své praktiky provozovali tajně. Když mě tehdy oslovila na ulici cikánka, neodehnala jsem ji.

Tlupa agresivních koček mnoho let trápila obyvatele naší vísky. Jen jediného člověka poslouchaly. Byla to podivín, kterému se každý vyhýbal. V lesích Lužických hor najdete mnoho starých opuštěných hřbitůvků sudetských Němců, kteří zde kdysi žili. Jsou polorozpadlé a leží v blízkosti vesniček, které už mají nové hřbitovy z dob po válce. Na jednom takovém opuštěném hřbitově nedaleko naší vsi s

Nevěřil jsem pohádce o andělovi, který hlídá obyvatele vesnice, kde prarodiče žili. Až jsem ho jednou sám potkal. Babička se na mě významně podívala a řekla: „Každý máme svého anděla, který nás chrání!“ Chodil jsem tehdy do páté třídy a patřil k premiantům. Byl jsem takové to přemoudřelé dítě, které si nenechalo nic nakukat. „A jak to, že nejsou vidět?“ zeptal jsem se nedůvěřivě. „Jeden andě

Rodiče mě před hudebníky varovali. Říkali, že se s nimi nedá žít, skoro nejsou doma a potrpí si na nevěry. Dnes vím, že to není pravda. Před hudebníky mě máma s tátou odjakživa varovali, říkali, že jsou to problémoví partneři. Byla to svým způsobem pravda, však jsem měla chování muzikantů málem dennodenně na očích. S kamarády jsme měli od střední školy kapelu a objížděli s ní tancovačky v okolí

Vlastní vinou jsem se ocitla v nepříjemné situa­ci. Najednou jsem zoufale potřebovala dobrodružství, dokázat si, že o mě muži ještě stojí... Tehdy mi bylo osmačtyřicet, byla jsem vdaná a děti chodily na střední školu. V manželství jsem byla šťastná. Nevím tedy, co to do mě tehdy najednou vjelo. Začala jsem chodit na jógu a dostala se tam do společnosti zvláštních žen, co neměly chlapa a užív

Syn mi ten test DNA daroval pod stromeček spíše pro zábavu, než že by mi měl přinést nějakou zásadní novinu. Přesto mě čekalo velké překvapení. Splnil se mi sen! Odmalička jsem vyrůstala jako jedináček, sourozenec mi moc chyběl. Tajně jsem snila o tom, že mám mladšího bratříčka, nebo sestřičku, parťáka na celý život. Tatínek mi zemřel brzy a maminka už krátce po mých osmnáctých narozeninách.

Do našeho domu se nastěhovala paní, kterou jsem si hned oblíbila. Věřila jsem, že i ona mě ráda vidí. Byla ale falešná, na přítelkyni si jen hrála. Jmenuje se Alenka a se svou malou dcerkou Karolínkou se přistěhovala před pár lety do našeho panelového domu. Pocházela z malé vesnice nedaleko našeho města a byla čerstvě po rozvodu. Hned jsem si ji oblíbila. Odchod z děsivého manželství byl pro

Oba jsme byli v důchodu a neuměli si s tou spoustou času poradit. Víc a víc jsme se hádali a manžel vyhrožoval, že odejde. Měli jsme poslední šanci. Nedá se říct, že bychom za sebou měli idylický společný život, spíš naopak, bylo to vysilující, místy skoro k nevydržení. A teď jsme byli najednou oba v důchodu se spoustou volného času a ponorkovou nemocí jako Brno. Už nás nezachraňovaly odchod

Po letech bylo naše soužití bez vášně. Žili jsme spolu ze zvyku. Až najednou přišla věc, která probudila můj obdiv k muži. Došlo k tomu před třemi lety. Tehdy byla zima strašně otravná. Právě proto jsme naši malou chaloupku několik měsíců nenavštěvovali. Byla velmi stará a sotva stála. Ale sloužila. V zimním období v ní byl pobyt dost velké peklo, nedala se skoro vytopit, a když tak to trvalo s

Bála jsem se, že zůstanu na ocet, poté ale přišel jeden den, který vše změnil. Poděkovat za to mohu cestě autobusem. Tak moc jsem si přála lásku, a ona stále nepřicházela. Bylo mi už dvacet tři let a neměla jsem za sebou žádnou vážnou známost. Tolikrát jsem se závistivým pohledem koukala na všechny ty zamilované dvojice, které jsem každý den potkávala. Na ulici, v dopravě, v samoobsluze, všude.