Moje nešťastné dítě spadlo do pasti, ze které se nedokáže dostat. Snažíme se dceři pomáhat, jak jen to jde, ale vůči tomu chlapovi jsme bezmocní. Milena se konečně trochu uklidnila. Utírá si slzy a je plná odhodlání: „Už se k němu nikdy nevrátím.“ Říká to tak rozhodně, že by jí to každý hned uvěřil. Ale my s manželem víme své. Tuto větu totiž slýcháme od chvíle, kdy se naše dcera vdala a odstěh

Vše u mě muselo vždy běžet podle plánu, nic jsem nemohla nechat náhodě. Podrobný rozpis na den a týden i rok. Moje maminka byla ohromná zmatkářka. Klidně zapomněla i na to, že je pondělí a já musím do školy. Zvykla jsem si ji kontrolovat a opravovat. „Mami, takhle nemůžeš nakupovat,“ napomínala jsem ji, když přinesla kilo předražených třešní. „Ty peníze by nám vystačily na týden!“ Tak jsem se m

Když jsme přišly se sestrou o otce, oběma se nám ulevilo. Nebyl to hodný člověk. Sestra mu chtěla po smrti vyčinit, a tak se rozhodla vyvolat jeho ducha. S mladší sestrou Petrou nemáme na našeho otce příliš hezké vzpomínky. Byl na nás celý život přísný a někdy i zlý. Stejně jako na naši maminku. Když zemřel, oběma se nám ulevilo. Po pěti letech Petru napadlo, že bychom mohly v den výročí jeho s

Byl v krásném flakonku a voněl přímo magicky. Bez něho jsem nemohla žít! Byl ale drahý. Nezbylo nic jiného než jít a krást! Dostala jsem ho kdysi k narozeninám. Od dcery. Už od pohledu byl drahý. Flakonek z křišťálového skla se zlatým uzávěrem. Byla to nádhera. Kochala jsem se jím dlouhé chvíle, než jsem se odhodlala flakon otevřít a přivonět si. Vůně lákala Celým bytem se rozlila taková

Touha po výhře vzala zasvé, když se nám začaly hromadit v bytě nepotřebné věci. Už jsme nechtěli vyhrávat, ale nedokázali jsme přestat! Vše začalo úplně nevinně. S manželem jsme společně, čistě z nudy, vyluštili pár křížovek a zaslali příslušné kódy do nějakého časopisu. K našemu velkému překvapení jsme vyhráli rovnou první cenu – ledničku! Naše nadšení neznalo mezí! Manžel hned běžel do nej

Odpolední procházka měla být připomínkou našeho dětství. Odnesli jsme si z ní však zážitek, na který nikdy nezapomeneme. S bratrem jsme kdysi dávno vyrazili do lesa. Ten den tam ovšem panovalo podivné ticho. Pak jsme uslyšeli děsivý zvuk, který rozhodně nepocházel z lesa, a zažili něco, pro co nemáme vysvětlení. Dodnes jsem ráda, že jsem v tom lese nebyla sama. Procházka lesem Byli jsme z

Věděla jsem, jak moc si manžel přeje syna. Jako první se ale narodila holka. Manžel se s tím smířil a dceru miloval. Svého snu se ale nevzdal. Moc dobře jsem věděla, že si Tomáš přeje syna. Nebylo to žádným tajemstvím. Už když jsme spolu chodili, tak každou chvíli říkal, jak moc touží po synovi. Měl jasnou představu o jeho budoucnosti, aniž by byl chlapeček na světě. Maloval si, jak mu předá

Vadilo mi, když si manžel přivedl kamarády a do noci s nimi hrál karty. Nyní je už všechno jinak. Z jeho kamarádů se stali moji milenci! Stal se z toho takový ošklivý zvyk. Manžel si začal vodit domů kamarády. Zprvu mi to nijak nevadilo, alespoň jsem se mu nemusela věnovat. Ne že bych ho neměla ráda, nebo ho dokonce nesnášela. O tom nemohla být vůbec řeč! Stereotyp mě ubíjel Bylo to stále

Byla nepříjemná, zlá a nafoukaná. Rozhodla jsem se ji obdarovat. Něčím, co by tu její pýchu a aroganci pořádně zkrotilo. Vyměnit byt za menší a v nižším patře nebylo vůbec nic jednoduchého. Podařilo se mi to až po dlouhých dvou letech shánění. Chodila jsem na prohlídky snad každý týden, ale žádný z nabízených bytů nebyl ten pravý. Vlastně většina z nich byla úplně levá! Konečně jsem našla te

Jsme léta, tedy co si pamatuji, taková fotografická rodina. Tahle záliba se táhne daleko od předků. Také proto máme dost alb ke vzpomínkám. Jenomže nejsou úplná. Někdo chybí. Fotilo se u nás pokaždé při oslavách narozenin, na výletech, dokonce i na pohřbech. Nikomu to nepřipadalo nepatřičné. Loučíte se s nebožtíkem a jako vzpomínku si pořídíte fotky. A proč ne, takhle se mají dělat kroniky.