Kdysi jsem ke své nadřízené vzhlížela jako k nějaké módní ikoně. Později jsme se staly kamarádkami. To jsem ještě netušila, do jaké zkázy mě přivede. Dana byla jednoznačně osobnost. Od počátku jsem obdivovala její inteligenci i vkus. Byla mým vzorem. Když mě vzala na společný nákup, byla jsem štěstím bez sebe, Ale jen do chvíle, kdy si manžel prohlédnul naše společné konto. Byla pro mě bůh Moj

Zamilovat se do přitažlivého profesora, a navíc získat i jeho lásku? To je sen nejedné studentky. Mě se to povedlo, ale zničila jsem si tím život! Už na první přednášce, kterou vedl, jsem se nemohla pořádně soustředit na výklad. Náš profesor byl totiž nejen velice pohledný, ale také neskutečně šarmantní, inteligentní a vtipný. Byla jsem jím naprosto okouzlená. Rozhodla jsem se, že tohoto chlapa

Po několika velkých zklamáních jsem vzdala snahu být šťastná. Jen jsem přežívala ze dne na den a nedoufala, že se něco změní. Potom přišel on a já začala doufat, že se ještě může stát zázrak. Asi to zná hodně rozvedených ženských. Zatímco jejich bývalý je šťastný v náručí nové, většinou mladší a hezčí milenky, ona se ocitne na dně. Zůstane sama na děti, práci a placení provozních nákladů celé dom

Měla jsem podivné sny. Zdálo se mi o pohnutém životě dávno mrtvé prababičky. Byla to náhoda, nebo za to může fakt, že jsem si půjčila její šátek? Prababička Anežka zemřela ještě před mým narozením. Zbylo po ní jenom několik fotek a šátek, který máma odložila na chalupě. Jednoho chladného večera jsem po tom šátku sáhla a stalo se něco, co dodnes nedokážu pochopit. S přítelem jsem tehdy na podzim

Když jsem získala práci jako chůva, myslela jsem si, jaké mám štěstí. Pak jsem se ale dozvěděla něco, z čeho mě ještě dnes mrazí. Byla jsem v prvním ročníku na vysoké škole a hledala jsem si nějakou brigádu. Moc příležitostí nebylo. Mohla jsem vypomáhat ve večerce nebo místní knihovně, ale bylo za to jen pár mizerných korun. Nakonec se na mě usmálo štěstí a já našla skvělou brigádu jako chůva.

Když se jednou blížila bouře, na obloze jsem spatřila tvář, kterou jsem neviděla už roky. V jednom mraku jsem poznala maminku. Pořád jsem skuhrala, že je léto plné bouřek a deště a že není pořádné léto. Ale teď už to vidím jinak. Díky jedné bouři jsem mohla opět spatřit maminku. Jsem přesvědčená o tom, že mi poslala pozdrav z nebe. Jako první odešel tatínek V mládí jsem se nikdy nezamýšle

Slýcháte ty příběhy. Nikdy vás ale nenapadne, že se tragédie jednou může týkat vás. Nechápu, jak může něco budovaného půl století zmizet během pár desítek minut. Jak jsem to popsala v úvodu, takovou situaci jsem viděla ve zprávách mnohokrát. Říkáte si, jaká je to tragédie, když někomu živel vezme vše. Něco i přispějete. Stejně to ale tak neprožíváte, když se to netýká vás. A myslíte si, že vám

Na tu malou vinárnu v zapadlé uličce mi zbyly jen vzpomínky. Vím, u kterého stolku jsme sedávali i jak se říkalo vrchnímu. Byl mrzutý, zachmuřený začátek prosince, byla jsem ulítaná jako pes a nedokázala pochopit, proč jsem zčistajasna vystoupila o několik stanic dřív, než jsem zamýšlela. Mířila jsem do dárkového obchodu, kde jsem si umínila koupit dceři něco k Vánocům. Na to, abych se procháze

Nadšeně jsem se probírala těmi pohlednicemi z celého světa. Tam všude můj dědeček byl! A najednou se zjevila ta dívka v modrém světle... Milovala jsem ten pocit, přivřít oči a nechat se unášet v myšlenkách po dalekých exotických zemích. Někdy jsem cestovala i v noci před spaním. Proto jsem byla nadšením bez sebe, když otec přinesl z půdy starý cestovní kufr po dědovi, který procestoval snad cel

Byly jsme si s mámou blízké, vždy pro mě měla vlídné slovo a dobrou radu. Tentokrát to nebylo jiné, stála si za tím, abych svou lásku nevzdala. Už dlouho jsem se necítila takhle pod psa. Když jsem se vlekla městem, už se stmívalo. V rádiu říkali, že dneska bude řídce sněžit, nemýlili se. Sledovala jsem bílé hvězdičky, jak mi rozmarně krouží nad hlavou a smutně tají na zimníku. Studený vítr m