Bydlení v panelovém domě s sebou nese mnohá překvapení. Tím největším byla prázdná spíž! Zavařené meruňky a okurky přes noc zmizely. Byla jsem vždy pilná jako včelka. Tak mi říkal láskyplně manžel a já na to byla pyšná. Pilně jsem pracovala na naší velké zahradě a ještě pilněji zavařovala ovoce a zeleninu. Nic nesmělo přijít nazmar! Dělala jsem to pro radost Měla jsem velkou radost, když

Vlídný, mírný a milující manžel se změnil jako mávnutím kouzelného proutku. Počítal každou korunu, přestal jíst maso a trápil mě zimou. Šetřením je posedlý! Kde jsou ty doby, kdy jsem si směla poležet ve vaně plné pěny! Teď mi manžel odměřuje čas, který mohu strávit ve sprše. Udělal si totiž pokus, kolik času trvá namydlení a spláchnutí vlažnou vodou. Horkou nemáme, šetříme! Vše začalo úplně ne

Byla jsem v pubertě, když se moji rodiče rozvedli. Zůstala jsem sama s mámou, která po novém vztahu rozhodně neprahla. A mně to vyhovovalo. Na nezájem opačného pohlaví si rozhodně nemohla stěžovat. „Žádného chlapa nepotřebuji, mám tebe,“ tvrdila mi často pořád dokola. V první řadě to však byla vždy úžasná máma, která se mi odmalička maximálně věnovala a pomáhala mi. Když mi v maturitním ročníku

Láska není jen pro mladé. Kvete opravdu v každém věku a narazit na ni můžete třeba i při nakupování potravin. Bylo mi čtyřicet sedm let a deset let jsem byla rozvedená. Sen o novém vztahu jsem už dávno dosnila. Byla jsem přesvědčená, že mě žádná velká láska už nečeká. Dokud jsem nepoznala Jaromíra. Už jsme si neměli co říct Byla to náhoda, opravdu jsem nikoho nehledala. Po rozvodu jsem si

Po druhém dítěti jsem to už nevydržela. Šlo to se mnou rychle z kopce, domov mě ubíjel. Musela jsem pryč. Pryč od dětí, pryč od manžela! Celý život jsem byla spíš děvče do světa. Milovala jsem život ve městě, vyžívala jsem se v chození na akce a zbožňovala jsem svoji volnost. Vždycky jsem byla velice extrovertní člověk a milovala jsem společnost. Dlouho jsem si života užívala plnými doušky. Moj

Byla jsem hrdá na muže, který stál po mém boku. Byl galantní a hodný, udělal by pro mě první poslední. Všechno se ale změnilo, když se mi nedařilo otěhotnět… Karla jsem poznala v práci. Byl můj přímý nadřízený, milý a vřelý ke všem. Zakoukala jsem se do něj okamžitě. Byl o sedm let starší než já, líbilo se mi na něm, jak je vždy pozorný k ženám a bere na jejich práci velký ohled. Začali jsme sp

Náhrdelník mé tety v sobě skrýval tajemství nešťastné lásky. Když jsem ho tehdy nesla do klenotnictví, netušila jsem, že tím nechám spravit nejen starý šperk, ale také dvě zlomená srdce. Moje teta měla náhrdelník, který se mi moc líbil. Bylo na něm umělecky provedené písmeno „M“, protože teta se jmenovala Miluše. Jednou, když jsem si jako holka s náhrdelníkem hrála, teta mi ho beze slov vzala a

Kdysi jsem o tom malém městečku povrchně prohlásila, že je to díra, kde bych rozhodně bydlet nechtěla. Nakonec mě ale hlas srdce dovedl právě sem. Našla jsem tu štěstí. Odjakživa jsem bydlela ve velkém městě a zůstala jsem tam, i když jsem se vdala a měla děti. Užívala jsem si všeho, co život ve městě nabízel − kultura, restaurace, obchody. Říkala jsem si, že bych nikde jinde bydlet nechtěla.

O důvěřivosti seniorů se mluví a píše neustále. Jednomu jsem ale skočila na lep i já. Naštěstí zasáhla má neteř a všechno dopadlo dobře. Moje maminka byla tehdy už stará. Bydlela sama v malém bytě na sídlišti. Staraly jsme se o ni se sestrou. Ta navrhovala, aby se k babičce nastěhovala její dcera Ivanka. Já jsem ale neteři nevěřila. Když jsem ji jako malou hlídala, občas si tajně odnesla nějako

Ocitli jsme se bez domova, byli jsme bezradní. Pak jsme ale jednou přispěchali na pomoc paní, která upadla na náledí... V životě bych nevěřila, že se nám to může stát. Bydleli jsme v domě, který v restituci získal zpět starý pán, který byl moc hodný, říkali jsme si, jaké máme štěstí. Jenže zemřel a dědici dům prodali. Sbalte se! Nový majitel začal zvyšovat nájem a přesně v té chvíli manže