Blížily se prázdniny a dceru si měl vyzvednout bývalý manžel. Já jsem po rozvodu zůstala sama. Popravdě řečeno, o žádnou známost jsem ani nestála.
Byla jsem tři roky po rozvodu a ke všem chlapům jsem byla nedůvěřivá a odtažitá. Měla jsem před sebou čtrnáct dní volna bez dcery a přemýšlela jsem, jak ten volný čas strávit.
Když mi zavolala kamarádka Marie, že jedou s přítelem Honzou a jeho kamarádem Lukášem na dovolenou do Chorvatska a že se jim uvolnilo místo v autě, neváhala jsem ani vteřinu.
Příjemný spolucestující
Hned další den ráno mě vyzvedávali před domem. Byli jsme v autě čtyři řidiči, a tak jsme se vždy po určité době za volantem střídali, abychom mohli jet bez přestávky na spaní.
Když vyšla řada na Lukáše, dělala jsem mu společnost jako spolujezdec, aby neusnul, a Marie s Honzou si na zadních sedadlech mohli zdřímnout.
Dozvěděla jsem se, že Lukášova přítelkyně mu byla dlouho nevěrná a pár dní před dovolenou se její nevěra provalila a rozešli se. Já jsem se svěřila s podobnými důvody rozvodu.
Večerní procházka
Lukáš se mi moc líbil, nepřicházelo ovšem v úvahu, abych se ho snažila sbalit. Celý týden dovolené jsme se poznávali. Vše ale probíhalo jen v přátelském duchu, a myslím, že v tu dobu to oběma naprosto vyhovovalo.
Poslední večer jsem chtěla jít nakoupit pár dárečků pro dcerku a Lukáš se nabídl, že mě doprovodí. Nákupy jsme spojili i s večeří a dobrým vínem. Po večeři jsme se šli ještě jednou projít do přístavu a na pláž. Tam jsem se osmělila a vzala jsem Lukáše za ruku. Tohle nepatrné gesto mu vyloudilo krásný úsměv na rtech.
Vzal naše propletené prsty, přiložil si je k ústům a políbil mě na hřbet ruky. Zbytek procházky jsme se už jen drželi za ruce a povídali si o všem možném.
Když jsme došli k našim apartmánům, poděkovala jsem Lukášovi za večeři, za procházku a chtěla jsem odejít spát.
Náramek z mušliček
Tentokrát udělal první krok Lukáš a dal mi na dobrou noc ten nejkrásnější polibek. Tím jsme se rozloučili a šli spát každý do své ložnice. Druhý den ráno už jsme měli všechno sbalené a byli jsme přichystáni naložit věci do auta a jet domů.
Lukáš poprosil Honzu, jestli by věci s Marií nenanosili sami, že se mnou potřebuje mluvit.
Lukáš mě vzal na pláž, a tam mi kolem zápěstí připnul náramek z malinkých mušliček, na který jsem koukala u jednoho ze stánků. Poděkovala jsem za dáreček a objala ho.
Lukáš mi pak řekl, že by si moc přál, kdybychom se poznali ještě víc a scházeli se i po návratu domů. Jen jsem přikývla.
Obavy z budoucnosti
Cesta domů utekla strašně rychle. Když mě přátelé vysazovali před domem, mísily se ve mně různé emoce, smutek z návratu, radost z nalezené lásky a také trocha strachu, jak bude náš vztah s Lukášem pokračovat.
Moje obavy byly ovšem naprosto zbytečné. Lukáš mě hned druhý den pozval na procházku do parku a já jsem si připadala opět jako na dovolené.
Domluvili jsme se, že Ivetě o Lukášovi řeknu hned, jak se vrátí z prázdnin od svého táty, a podle její reakce je seznámíme.
Seznámení s dcerkou
Když se Ivetka vrátila z prázdnin a já jsem ji nechala odvyprávět všechny zážitky, které měla, přišla řada na mě. Když jsem jí řekla, že jsem potkala někoho, s kým je mi moc dobře, její první reakce byla: „A kde ho máš?“ Spadl mi kámen ze srdce. Seznámení už nic nebránilo.
Naplánovali jsme ho na neutrálním území a vyrazili jsme společně do kina, a pak na večeři. Věděla jsem, že tím si určitě Ivetu nakloníme na svoji stranu. Kino bylo vždycky jen za odměnu.
Navíc jsme se mohli s Lukášem celý film držet za ruce a tisknout se k sobě. Takže spokojenost byla zaručena na všech frontách.
Vyznání
Děti však umí být skutečně bezprostřední. Otázku: „A jaké máte s maminkou plány do budoucna, Lukáši?“ jsem nečekala. Podívali jsme se na sebe a Lukáš bez mrknutí oka odpověděl:
„Abych pravdu řekl, Ivetko, i když se s tvojí maminkou známe zatím jen krátce, už nikdy nechci být bez ní. Zamiloval jsem se do ní a doufám, že až nastane ten správný čas, vezme si mě za manžela.“ Po cestě domů jsem se zeptala Lukáše, jestli to myslel vážně. Odpověděl bez zaváhání, že ano, prý si nebyl ničím jiným nikdy tak jistý.
Šťastná jako nikdy
A měl pravdu. Od té doby jsme byli stále spolu a šťastní. Věděli jsme, že nám bývalí partneři lhali, a tak jsme si slíbili, že si nikdy lhát nebudeme, i když bude někdy pravda bolet.
Nejlepší manžel
Dnes už životem společně proplouváme patnáctým rokem a čtyři roky jsme manželé. Za tu dobu jsem v Lukášovi našla přítele, milence, manžela a úžasného otce pro Ivetu a našeho malého Ríšu.
Pokud spolu partneři mluví, jsou k sobě otevření, a hlavně si nelžou, je to záruka spokojeného vztahu, jako máme s Lukášem. Jsem si jistá, že lepšího muže bych nenašla. Lukáš je má spřízněná duše, druhá polovina celku.
Milena T. (51), východní Čechy