Domů     Svatba v zimě, když sněží? To je velká romantika!
Svatba v zimě, když sněží? To je velká romantika!
7 minut čtení

Posvícení se v naší vsi slavilo vskutku důkladně. Od soboty do úterka, a byli i tací, kteří slavili od soboty do soboty. Pak mívali ovšem problémy nejen doma, ale i v zaměstnání.

Slavnost zvaná posvícení se mnohde na venkově dochovala do dnešních dnů, před lety však, když jsem byla mladá, se slavilo s mnohem větším nasazením.

Naše obec si na posvícení potrpěla, lidé se veselili od sobotního večera do úterního rána, silnější nátury mnohem déle, ale to pak už mívali potíže doma i v zaměstnání. Než posvícení nadešlo, horečně se uklízelo, moje maminka na to byla pes.

Luxovali jsme i pod matracemi a vytírali ba i za kuchyňskou linkou, takže táta musel odsunout všelijaké skříňky a většinou u toho nadával. V sobotu bylo zvykem posílat těm, které hospodyňka pozvala na nedělní hody, zvací koláče, kterým se říkalo zváče.

A co je nejzajímavější, pro naše předky bylo posvícení obdobím zásnub. Zamilovaná mládež se zasnubovala jak na běžícím pásu. Můj kluk Honza se zajímal o historii a četl si o tom v knihách.

Dokonce se dočetl, že již císař Josef II se kvůli přespříliš bujným oslavám posvícení rozčiloval a lidu vyčítal, že na podzim se běhá z jednoho posvícení na druhé, pije se pivo a kořalka a práce jde stranou.

Ze zoufalství pak nařídil slavit posvícení v jednu dobu, aby se tolik necouralo a nepopíjelo.

Uprostřed lesa

A tak mě můj Honza požádal o ruku právě v posvícenský čas. Nebyli jsme děti, mně bylo osmadvacet, jemu třicet, a široko daleko kolem nás byli všichni dávno zadaní. Honzovi všechno trvalo o kapku déle než ostatním. Byla jsem ráda, že se rozhoupal.

Chodili jsme spolu odedávna. Honza byl vyučený umělecký kovář, já pracovala jako děvče pro všechno ve zdejším krámku. Abych pravdu řekla, už jsem se třásla na to, abych měla dítě a rodinu. Těžce jsem nesla Honzovo váhání.

Požádal mě o ruku uprostřed lesa, na místě, které jsem měla ráda. Byly tam smrky, které se dotýkaly nebes, pod nimi studánka obklopená šípkovými keři, z nichž červeně svítily šípky. Zrovna se roztrhala mlha, ale stále drobně pršelo.

Klekl si do mechu a navlékl mi na prst zlatý prstýnek. Krásnější den jsem nikdy nezažila. Tehdy jsem si bláhově myslela, že mě hezkých dnů čeká plno.

Kdy se ukáže?

Místo abychom začali plánovat svatbu, která se má konat do roka od zásnub, což ví každé malé dítě, dostal Honza výhodnou nabídku pracovat v cizině. Opravdu velmi lukrativní. Řekl mi, že by byl blázen, kdyby nejel.

“Ty peníze se nám do začátku budou hodit,” přesvědčoval mě. Neměli jsme byt, žili jsme každý zvlášť u rodičů, a tak jsem rezignovala a nerada souhlasila. Nějakou tu korunu jsme opravdu potřebovali. “Ta nabídka nám spadla z nebe,” přesvědčoval mě Honza.

“A půlrok uteče, než se naděješ.” Jenomže čas ve skutečnosti nijak neutíkal, choval se spíš jako stojatá voda. Jako by přešlapoval na místě. Když jsem se vrátila z práce, listovala jsem módními časopisy, které se specializovaly na svatební róby.

Vzdychala jsem nad nimi obdivem a v duchu se viděla také v takových krajkách. Z nejrůznějších narážek jsem si povšimla, že se mi někteří lidé posmívají. “Tak kdypak se už ten tvůj ženich tady ukáže?” říkali s jedovatým úsměvem.

Ani zmínka o svatbě

A začala s tím bohužel i moje máma, sice bez jedovatého úsměvu, ale i tak mě to vyděsilo. “Kdy se Honza vrátí?” vyptávala se znepokojeně. “Je pryč pět měsíců, brzy bude zpět, ne? Už jste mluvili o tom, kdy a kde bude svatba?

Bude s tím spousta práce, musíte už přece mít místo, datum, seznam, koho pozveme. Nebo ne?” Neměli jsme nic. Honza se ozýval sporadicky a ta nejhorší zpráva přišla v době, kdy už jsem se těšila na jeho návrat. Přemluvili ho, aby ještě zůstal! Je to nabídka, kterou nelze odmítnout, hlavně tedy po té finanční stránce.

O svatbě ani zmínka. Kdoví, zda vůbec věděl, že svatba by měla být nejpozději rok po zásnubách. “Nevrátí se?!” vykřikla máma, když se to dověděla. “Utekl ti,” stručně to shrnul táta. “S nějakou vysušenou Angličankou.

A bojí se ti to napsat přímo.” Bylo to u večeře. Práskla jsem dveřmi, až to zadunělo, a vyběhla nahoru do svého pokojíčku. Zní to trapně, ale je to tak: ještě v osmadvaceti jsem měla svůj pokojíček. Stále jsem slyšelo to: S vysušenou Angličankou!

Na schodech byly slyšet kroky, máma šla nahoru, našla mě plačící na ustlané posteli. “On už se nevrátí, mami,” plakala jsem srdceryvně. Máma řekla, že se určitě vrátí. Bohužel to neznělo příliš přesvědčivě.

Co je vám do toho?

Někteří obyvatelé naší obce na mne čím dál častěji pokřikovali: “Tak co bude s tou veselkou? Vzal roha, co? Zmizel, a ty se to stydíš říct, co?” Protože jsem pracovala v místním obchůdku, slyšela jsem to téměř denně.

Nakupující si sem chodili mimo jiné i popovídat, a jen málokdo se nezeptal na to, co je s mým ženichem. Chtělo se mi zařvat: Co je vám proboha do toho? Ale byla jsem slušně vychovaná, tak jsem se snažila zdvořile odpovídat.

Už jsem měla přesně vymyšlené, jak ušít svatební šaty, sepsala jsem seznam hostů, místo bylo jasné, zdejší radnice.

Hostina by se mohla konat ve výletní restauraci Pod Borovicemi, jen to datum nebylo možné stanovit bez vědomí ženicha, který se nalézal bůhvíkde a dělal tam bůhvíco. A jako by to všechno nestačilo, přestal komunikovat úplně. Ba ani neodpověděl na dotaz.

Psala jsem mu, co se děje, proč nepíše, zda není nemocný. Odpověď jsem nedostala. Tak to byl nejspíš konec. Protože co jiného by to mohlo být?

Jepičí život

“Máš to blbý, Mončo, viď,” pravila mi se zjevnou škodolibostí zrzavá Katka, přesně ta, která chodila s Honzou přede mnou. Oči jí svítily zlomyslnou radostí. Byla Honzovou první láskou, ještě skoro dětskou. Pak se s ní Honza rozešel – kvůli mně.

Ona to brala jako bůhvíjakou tragédii, přitom první lásky mívají jepičí život, málokterá vydrží, bývají krásné, ale krátké. A teď to vypadalo, že Katka žárlí dodnes, že si tu zášť přímo hýčká. “Proč mám pocit, že mi to přeješ?” zasyčela jsem jako vzteklá kočka.

Vztekle se zasmála a šla mi z cesty. Udiveně jsem se za ní ohlédla. Co to mělo znamenat? Ona se zrovna v té chvíli také ohlédla a zvolala: “Říkají ti nevěsta na čekané, víš to?” Zalapala jsem po dechu. Měla jsem chuť hodit po ní nezralé jablko, válelo se u cesty.

Další posvícení

Rok se sešel s rokem, blížilo se další posvícení. Už i Honzova máma se ptala, co se mezi námi stalo, také nic nechápala. Právě od ní jsem se dověděla, že se Honza po roce skutečně vrací. Několik měsíců jsme si nenapsali jediné slovíčko.

Už se mi nechtělo psát mu, a nedostávat odpovědi. Domnívala jsem se, že si tam skutečně někoho našel a že je konec. Přišel listopad, nad lesem cáry mlh, pršelo na šípkové keře. Šla jsem se projít ke studánce, na to místo pod borovicemi, kde jsme se zasnoubili.

Na lesní cestě jsem potkala Honzu. Třeštili jsme jeden na druhého oči. Vůbec se mi nechtělo s ním mluvit. Mlčení přerušil on, povídá: “Kdy se budeš vdávat?” Nevěřila jsem svým uším. Dělá si ze mě psinu? Brzy se to vysvětlilo.

Dostal anonymní dopis, že jsem si za něho našla náhradu a že je to vážné. Dodnes nevíme, kdo to psal, i když podezření mám. Brali jsme se v zimě, a řeknu vám, zimní svatby jsou moc romantické.

Monika Š. (50), jižní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Zamilovala jsem se do muže, který si dělá, co chce. Klidně na týdny zmizí, aby se zase vrátil a ve vztahu pokračoval, jako by se vůbec nic nestalo. Setkali jsme se na narozeninách mojí kamarádky Ivany, která si potrpí na velké oslavy. Bylo to prosté – lidé, kteří se neznali, se jednoduše představili. „Jmenuju se Patrik,“ řekl a podal mi ruku. Jeho stisk byl pevný, pohled přímý. Líbil se mi, byl
5 minut čtení
Samota v bytě byla ničivá. A tak jsem se na radu kamarádek přihlásila do kurzu. Když nic víc, aspoň se naučím španělsky, říkala jsem si. Rozvod sám o sobě byl pro mě těžký a bolestivý, ale ještě horší bylo to ticho, které poté doma nastalo. Takové to ticho, které někdy až křičí. Kamarádky mě proto nakonec přemluvily, abych začala něco dělat, nějak se bavit, a tak jsem se zapsala do kurzu španěl
3 minuty čtení
Nemůžu uvěřit, co jsme všechno s kamarádkou vyváděly, když nám bylo šestnáct. Bylo to spíš trapné než vtipné. Chtěly jsme, aby si nás všimli kluci. Hlavně tedy ten jeden. Je to už dávno. Bylo nám s kamarádkou Mirkou šestnáct let a neustále jsme na sebe chtěly za každou cenu upozorňovat, aby si nás každý všiml. Vyváděly jsme psí kusy, což vyvrcholilo, když se v chatové osadě, kam obě naše rodiny
3 minuty čtení
Máma a tety nade mnou naříkaly, myslely si, že se už nevdám. Ale osud za mnou poslal to auto, které mě sledovalo. Táhlo mi už na čtyřicet, když jsme se seznámili, a to ne zcela tradičním způsobem. Jela jsem jako vždy z práce na kole. Byl pěkný jarní den, nezvykle slunečno. Šlapala jsem po úzké asfaltce, koukala na pomalu se probouzející krajinu a cítila radost ze života, když se za mnou objevil
8 minut čtení
Chodili jsme s Honzou do téže třídy, ale v podstatě jsme se ignorovali. Kdyby mi někdo řekl, že se časem sblížíme, vysmála bych se mu. Zuřivě jsme se nenáviděli. Dnes se tomu musím smát, ale tehdy mi to směšné nepřipadalo. Jmenoval se Honza, bydlel s rodiči v naší ulici. Naše rodiny se neměly rády odnepaměti. Nejspíš proto, že Honzovi předkové byli bohatí sedláci, zatímco naši předkové byli chu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Magický trojúhelník Karlova mostu: Jak astronomie a numerologie stvořily energetický štít Prahy
epochalnisvet.cz
Magický trojúhelník Karlova mostu: Jak astronomie a numerologie stvořily energetický štít Prahy
Když 9. července 1357 položil císař Karel IV. základní kámen nejslavnějšího českého mostu, nebyla to náhoda. Otec vlasti byl vysokým zasvěcencem v oblasti tajných nauk a astrologie. Společně s dvorními mágy prý navrhl Karlův most jako gigantický energetický harmonizátor, který měl Prahu chránit před temnými silami, povodněmi a nepřáteli. Jak přesně osa mostu směřuje k
Dětská duše bloudila lesem
skutecnepribehy.cz
Dětská duše bloudila lesem
Obyčejná procházka lesem se může lehce zvrtnout. S kamarádkou jsme se setkaly s duchem chlapce, který se tam ztratil před lety. Vždycky jsem o zbloudilých duších jen četla. Nikdy jsem si neuměla představit, jaké by to bylo, kdybych se s nějakou setkala. S kamarádkou Mirkou jsme se často vydávaly do lesa na procházky. Především kvůli mému hyperaktivnímu psovi Matymu. Když
Horký dýňový nápoj se šlehačkou
tisicereceptu.cz
Horký dýňový nápoj se šlehačkou
Klasický podzimní nápoj přijde vhod i na konci zimy! Ingredience 500 g dýně 800 ml mléka 4 lžíce cukr krystal 4 lžičky vanilkového cukru 4 lžičky vanilkového extraktu špetka soli perníkové
Opravdu nám škodí klimatizace?
nejsemsama.cz
Opravdu nám škodí klimatizace?
Venku třicet, uvnitř osmnáct… tak v horkém létě přijdeme rychle ke zdravotním problémům, a lze tak nastartovat i alergie. Klimatizace škodí očím i postavě. Pokud tělo nemusí vydávat energii na pocení, ukládá ji. Vedra naši chuť k jídlu brzdí a prostory s klimatizací vyvolávají pocit hladu. Rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou by neměl přesáhnout sedm stupňů. Nesprávně používaná klimatizace může způsobit
Velké změny kvůli  tajemnému milenci Gottové?
nasehvezdy.cz
Velké změny kvůli tajemnému milenci Gottové?
Sílí domněnky, že v životě vdovy po zpěváku Karlu Gottovi (†80) Ivany Gottové (50) se objevil konečně nový muž. A známost to bude nejspíš vážná. Gottové jako by se poslední dobou vlila nová míza do
Lusti obléká skialpy do speciální edice, která navíc pomáhá
iluxus.cz
Lusti obléká skialpy do speciální edice, která navíc pomáhá
České hory si pro svou krásu a rozmanitost vysloužily lyže s vlastním příběhem. Projekt Horám zdar přichází s originální sérií skialpových lyží české rodinné značky Lusti, která spojuje domácí výrobu,
Kancelářská sponka: Malý zázrak z drátu, který nikdo pořádně nevynalezl
epochaplus.cz
Kancelářská sponka: Malý zázrak z drátu, který nikdo pořádně nevynalezl
Je malá, levná a většinu času tak nenápadná, že ji objevíme až ve chvíli, kdy potřebujeme spojit tři papíry a sešívačka je zrovna na druhém konci kanceláře. Kancelářská sponka přitom skrývá překvapivě zamotaný příběh. O její prvenství se hlásí několik vynálezců, nejznámější z nich dokonce Nor Johan Vaaler. Jenže právě tady začíná detektivka. Vaaler sice
Duchové Šumavy: Kdo bloudí v prastarých lesích?
enigmaplus.cz
Duchové Šumavy: Kdo bloudí v prastarých lesích?
Z mlhy nad černými jezery prý vystupují bledé dívky, v lesích se míhají drobné ženy oděné mechem a na opuštěných cestách planou světla, v nichž staří Šumavané spatřovali neklidné duše. Šumava je kraji
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
epochanacestach.cz
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
Na jedné straně bájný Blaník s vojskem spících rytířů, na druhé Říp, z něhož měl praotec Čech poprvé spatřit svou zaslíbenou zemi. Dvě hory opředené českými pověstmi dnes propojují poutní cesty dlouhé dohromady téměř 500 kilometrů. A kdo se po nich vydá s fotoaparátem, může své zážitky proměnit také v soutěžní snímky. Blaník a Říp
Bílá místa planety: Kde na Zemi ještě nikdo nebyl?
21stoleti.cz
Bílá místa planety: Kde na Zemi ještě nikdo nebyl?
Člověk přistál na Měsíci, jeho sonda třeba na Saturnově měsíci Titanu, svými teleskopy dohlédne do vzdálenosti 46 miliard světelných let. A přesto existují v jeho u kosmického hlediska miniaturním dom
Zatrhl Karel IV. domýšlivému učenci vstup do Čech?
historyplus.cz
Zatrhl Karel IV. domýšlivému učenci vstup do Čech?
„Je třeba vymýtiti ten nešvar, kdy profesor diktuje studentům přesných slov a nedbá plynulosti myšlenky,“ nabádá Vojtěch Raňkův z Ježova akademické plénum na Sorbonně a za nedodržení navrhuje přísné tresty. Členové shromáždění na sebe zaraženě koukají, neboť jsou si vědomi, že i oni se tohoto zlozvyku dopouštějí. Český pedagog velmi rád ostatní poučuje, sám má
Textury a dekory pro stěny
rezidenceonline.cz
Textury a dekory pro stěny
Tapeta jako výrazové gesto definuje atmosféru místnosti. Vzor, textura, barevnost, to vše vytváří vizuální rytmus, který ovlivňuje vnímání prostoru. Nálada interiéru tak může být ve výsledku klidná i bouřlivá, ale vždy by měla být promyšlená. Dobře zvolená tapeta dokáže proměnit prostor bez nutnosti stavebních zásahů. Je to nástroj, který pracuje s emocí, rytmem i světlem,