Domů     Svatba v zimě, když sněží? To je velká romantika!
Svatba v zimě, když sněží? To je velká romantika!
7 minut čtení

Posvícení se v naší vsi slavilo vskutku důkladně. Od soboty do úterka, a byli i tací, kteří slavili od soboty do soboty. Pak mívali ovšem problémy nejen doma, ale i v zaměstnání.

Slavnost zvaná posvícení se mnohde na venkově dochovala do dnešních dnů, před lety však, když jsem byla mladá, se slavilo s mnohem větším nasazením.

Naše obec si na posvícení potrpěla, lidé se veselili od sobotního večera do úterního rána, silnější nátury mnohem déle, ale to pak už mívali potíže doma i v zaměstnání. Než posvícení nadešlo, horečně se uklízelo, moje maminka na to byla pes.

Luxovali jsme i pod matracemi a vytírali ba i za kuchyňskou linkou, takže táta musel odsunout všelijaké skříňky a většinou u toho nadával. V sobotu bylo zvykem posílat těm, které hospodyňka pozvala na nedělní hody, zvací koláče, kterým se říkalo zváče.

A co je nejzajímavější, pro naše předky bylo posvícení obdobím zásnub. Zamilovaná mládež se zasnubovala jak na běžícím pásu. Můj kluk Honza se zajímal o historii a četl si o tom v knihách.

Dokonce se dočetl, že již císař Josef II se kvůli přespříliš bujným oslavám posvícení rozčiloval a lidu vyčítal, že na podzim se běhá z jednoho posvícení na druhé, pije se pivo a kořalka a práce jde stranou.

Ze zoufalství pak nařídil slavit posvícení v jednu dobu, aby se tolik necouralo a nepopíjelo.

Uprostřed lesa

A tak mě můj Honza požádal o ruku právě v posvícenský čas. Nebyli jsme děti, mně bylo osmadvacet, jemu třicet, a široko daleko kolem nás byli všichni dávno zadaní. Honzovi všechno trvalo o kapku déle než ostatním. Byla jsem ráda, že se rozhoupal.

Chodili jsme spolu odedávna. Honza byl vyučený umělecký kovář, já pracovala jako děvče pro všechno ve zdejším krámku. Abych pravdu řekla, už jsem se třásla na to, abych měla dítě a rodinu. Těžce jsem nesla Honzovo váhání.

Požádal mě o ruku uprostřed lesa, na místě, které jsem měla ráda. Byly tam smrky, které se dotýkaly nebes, pod nimi studánka obklopená šípkovými keři, z nichž červeně svítily šípky. Zrovna se roztrhala mlha, ale stále drobně pršelo.

Klekl si do mechu a navlékl mi na prst zlatý prstýnek. Krásnější den jsem nikdy nezažila. Tehdy jsem si bláhově myslela, že mě hezkých dnů čeká plno.

Kdy se ukáže?

Místo abychom začali plánovat svatbu, která se má konat do roka od zásnub, což ví každé malé dítě, dostal Honza výhodnou nabídku pracovat v cizině. Opravdu velmi lukrativní. Řekl mi, že by byl blázen, kdyby nejel.

“Ty peníze se nám do začátku budou hodit,” přesvědčoval mě. Neměli jsme byt, žili jsme každý zvlášť u rodičů, a tak jsem rezignovala a nerada souhlasila. Nějakou tu korunu jsme opravdu potřebovali. “Ta nabídka nám spadla z nebe,” přesvědčoval mě Honza.

“A půlrok uteče, než se naděješ.” Jenomže čas ve skutečnosti nijak neutíkal, choval se spíš jako stojatá voda. Jako by přešlapoval na místě. Když jsem se vrátila z práce, listovala jsem módními časopisy, které se specializovaly na svatební róby.

Vzdychala jsem nad nimi obdivem a v duchu se viděla také v takových krajkách. Z nejrůznějších narážek jsem si povšimla, že se mi někteří lidé posmívají. “Tak kdypak se už ten tvůj ženich tady ukáže?” říkali s jedovatým úsměvem.

Ani zmínka o svatbě

A začala s tím bohužel i moje máma, sice bez jedovatého úsměvu, ale i tak mě to vyděsilo. “Kdy se Honza vrátí?” vyptávala se znepokojeně. “Je pryč pět měsíců, brzy bude zpět, ne? Už jste mluvili o tom, kdy a kde bude svatba?

Bude s tím spousta práce, musíte už přece mít místo, datum, seznam, koho pozveme. Nebo ne?” Neměli jsme nic. Honza se ozýval sporadicky a ta nejhorší zpráva přišla v době, kdy už jsem se těšila na jeho návrat. Přemluvili ho, aby ještě zůstal! Je to nabídka, kterou nelze odmítnout, hlavně tedy po té finanční stránce.

O svatbě ani zmínka. Kdoví, zda vůbec věděl, že svatba by měla být nejpozději rok po zásnubách. “Nevrátí se?!” vykřikla máma, když se to dověděla. “Utekl ti,” stručně to shrnul táta. “S nějakou vysušenou Angličankou.

A bojí se ti to napsat přímo.” Bylo to u večeře. Práskla jsem dveřmi, až to zadunělo, a vyběhla nahoru do svého pokojíčku. Zní to trapně, ale je to tak: ještě v osmadvaceti jsem měla svůj pokojíček. Stále jsem slyšelo to: S vysušenou Angličankou!

Na schodech byly slyšet kroky, máma šla nahoru, našla mě plačící na ustlané posteli. “On už se nevrátí, mami,” plakala jsem srdceryvně. Máma řekla, že se určitě vrátí. Bohužel to neznělo příliš přesvědčivě.

Co je vám do toho?

Někteří obyvatelé naší obce na mne čím dál častěji pokřikovali: “Tak co bude s tou veselkou? Vzal roha, co? Zmizel, a ty se to stydíš říct, co?” Protože jsem pracovala v místním obchůdku, slyšela jsem to téměř denně.

Nakupující si sem chodili mimo jiné i popovídat, a jen málokdo se nezeptal na to, co je s mým ženichem. Chtělo se mi zařvat: Co je vám proboha do toho? Ale byla jsem slušně vychovaná, tak jsem se snažila zdvořile odpovídat.

Už jsem měla přesně vymyšlené, jak ušít svatební šaty, sepsala jsem seznam hostů, místo bylo jasné, zdejší radnice.

Hostina by se mohla konat ve výletní restauraci Pod Borovicemi, jen to datum nebylo možné stanovit bez vědomí ženicha, který se nalézal bůhvíkde a dělal tam bůhvíco. A jako by to všechno nestačilo, přestal komunikovat úplně. Ba ani neodpověděl na dotaz.

Psala jsem mu, co se děje, proč nepíše, zda není nemocný. Odpověď jsem nedostala. Tak to byl nejspíš konec. Protože co jiného by to mohlo být?

Jepičí život

“Máš to blbý, Mončo, viď,” pravila mi se zjevnou škodolibostí zrzavá Katka, přesně ta, která chodila s Honzou přede mnou. Oči jí svítily zlomyslnou radostí. Byla Honzovou první láskou, ještě skoro dětskou. Pak se s ní Honza rozešel – kvůli mně.

Ona to brala jako bůhvíjakou tragédii, přitom první lásky mívají jepičí život, málokterá vydrží, bývají krásné, ale krátké. A teď to vypadalo, že Katka žárlí dodnes, že si tu zášť přímo hýčká. “Proč mám pocit, že mi to přeješ?” zasyčela jsem jako vzteklá kočka.

Vztekle se zasmála a šla mi z cesty. Udiveně jsem se za ní ohlédla. Co to mělo znamenat? Ona se zrovna v té chvíli také ohlédla a zvolala: “Říkají ti nevěsta na čekané, víš to?” Zalapala jsem po dechu. Měla jsem chuť hodit po ní nezralé jablko, válelo se u cesty.

Další posvícení

Rok se sešel s rokem, blížilo se další posvícení. Už i Honzova máma se ptala, co se mezi námi stalo, také nic nechápala. Právě od ní jsem se dověděla, že se Honza po roce skutečně vrací. Několik měsíců jsme si nenapsali jediné slovíčko.

Už se mi nechtělo psát mu, a nedostávat odpovědi. Domnívala jsem se, že si tam skutečně někoho našel a že je konec. Přišel listopad, nad lesem cáry mlh, pršelo na šípkové keře. Šla jsem se projít ke studánce, na to místo pod borovicemi, kde jsme se zasnoubili.

Na lesní cestě jsem potkala Honzu. Třeštili jsme jeden na druhého oči. Vůbec se mi nechtělo s ním mluvit. Mlčení přerušil on, povídá: “Kdy se budeš vdávat?” Nevěřila jsem svým uším. Dělá si ze mě psinu? Brzy se to vysvětlilo.

Dostal anonymní dopis, že jsem si za něho našla náhradu a že je to vážné. Dodnes nevíme, kdo to psal, i když podezření mám. Brali jsme se v zimě, a řeknu vám, zimní svatby jsou moc romantické.

Monika Š. (50), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Před lety jsem prožívala komplikované životní období, chodila jsem i po doktorech, všichni byli bezradní. Ale nakonec mě vyléčilo něco úplně jiného než bílé pláště. Láska! V mládí jsem onemocněla mentální anorexií, zavinila to nešetrná poznámka režiséra, že jsem tlustá. Přitom sám vážil asi tak sto kilo, patrně si myslel, že to u chlapa nevadí. Byl to režisér-amatér, hráli jsme ochotnické divad
4 minuty čtení
Neměla jsem ráda hromadné firemní akce. Jenže jeden výlet do lesa spojený s houbařením úplně všechno změnil. Nikdy jsem neměla ráda firemní teambuildingy. Vždycky mi připadaly umělé a plné falešných úsměvů. Les, který měl být naším cílem, se však zdál být ideálním místem k útěku od kancelářské rutiny. A když jsme navíc měli v plánu jít na houby, byla jsem ochotná vydržet to. Můj kolega Michal v
3 minuty čtení
Bylo mi teprve šestnáct. Do tanečních jsem se zoufale netěšila. Pak jsem tam ale poznala toho milého kluka. Jmenoval se Ota. Vdát se za první lásku je trochu risk, protože se říká, že první lásky nemohou dlouho vydržet a že se na ně jen s úsměvem vzpomíná. Ale existují výjimky, které potvrzují pravidlo, a my s manželem jsme naštěstí jedna z nich. Seznámili jsme se v tanečních, kam se mi nechtěl
3 minuty čtení
Táhlo mi už na třicátý rok, na svatbu jsem měla nejvyšší čas. Ale beru si toho správného muže? Najednou jsem si tím nebyla jistá... Přemýšlela jsem o svatbě a hrabala jsem listí. Myslela jsem na Edu a na Láďu. Edu jsem si měla brát, ale s hrůzou jsem si uvědomovala, že je mi sympatický i Láďa. Na zahradě se objevila babička s koláči a hrnkem čaje. Místo poděkování jsem vyhrkla: „Babi, jak po
5 minut čtení
Poznali jsme se čistou náhodou, jako by naše cesty svedl sám osud. Ten se však o několik měsíců později také postavil proti nám. Byla jsem tak moc šťastná. Myslela jsem si, že jsem našla toho pravého. Nebyla jsem už žádná dvacítka, takže jsem v takovou lásku už ani nedoufala. Ale osud mi byl nakloněn. Jedno letní seznámení na vodě přerostlo v krásný vztah, který vypadal jako z pohádky. Jenže id
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Vztah Batulkové s přítelem je už minulostí?
nasehvezdy.cz
Vztah Batulkové s přítelem je už minulostí?
Herečka z nekonečného seriálu Ulice Dana Batulková (67) nejspíš neprožívá nejšťastnější časy. Proslýchá se totiž, že se jí nedaří ve vztazích, a to jak s dětmi, tak s partnerem. Údajně to má skřípat
Kraj ticha, bílých stop a poctivých chutí
epochanacestach.cz
Kraj ticha, bílých stop a poctivých chutí
Český les v zimě patří k málokterým místům, kde se i v hlavní sezoně dá zažít opravdové ticho. Kraj na západě Čech se v prosinci mění v útočiště všech, kdo chtějí na chvíli vyměnit ruch města za zimní krajinu, čistý vzduch a pohyb, který zahřeje. Hlavním lákadlem jsou bezpochyby běžky. Místní síť tras vede hlubokými
Kdo byl praotec Čech? Co říká moderní věda o staré legendě?
epochaplus.cz
Kdo byl praotec Čech? Co říká moderní věda o staré legendě?
Praotec Čech patří k nejznámějším postavám našich pověstí, ale kdo skutečně stál u počátků českého národa? Současná věda se snaží oddělit legendu od reality a přináší mnohem střízlivější obraz, než jaký známe z tradice. Co tedy o praotci Čechovi víme – a co zůstává jen působivým mýtem? Kdo to byl, muž, jehož jméno dodnes nese
Lidé zřejmě poprvé rozdělali oheň o 350 000 let dříve, než se myslelo
21stoleti.cz
Lidé zřejmě poprvé rozdělali oheň o 350 000 let dříve, než se myslelo
Je známo, že lidé využívali přírodní oheň, vzniklý například v lese po úderu blesku do stromu, před více než milionem let, ale až dosud nejstarší důkaz úmyslného zakládání ohně lidmi pocházel z doby p
Nansenovým pasem nepohrdl ani král
historyplus.cz
Nansenovým pasem nepohrdl ani král
V ledové pustině jsou měsíce jen sami dva. Právě se pustili do opravy kajaku proraženého mrožími kly, když zaslechli štěkot psů a lidské hlasy. Blíží se k nim nějaký muž. „Vy jste Nansen, že?“ oslovil příchozí jednoho z nich. Málem se dostali až k severnímu pólu. Bylo to však nad síly a možnosti norského polárníka Fridtjofa Nansena (1861–1930)
Peugeot vstupuje do světa kinematografie
iluxus.cz
Peugeot vstupuje do světa kinematografie
Peugeot potvrzuje svůj vstup do světa francouzské kinematografie. Tímto krokem navazuje na svou tradici a renomé spočívající v inovacích, eleganci a výjimečném dědictví. Francouzská kinematografie
Invest Gate Funds, Hovory W a Josef Fousek
epochalnisvet.cz
Invest Gate Funds, Hovory W a Josef Fousek
Křest poslední knihy Josefa Fouska postavil na pódium řadu známých tváří. Kniha vyšla ve spolupráci s rozhlasovým vydavatelstvím Radioservis, a samozřejmě i v rámci projektu Podzim s láskou a humorem, jehož partnerem je i Český rozhlas a pod jehož záštitou už několik let probíhají i oblíbené Hovory W. Generálním partnerem projektu je už od jeho
Nejlepší Vánoce podle hvězd
nejsemsama.cz
Nejlepší Vánoce podle hvězd
Naplánovat Vánoce tak, aby si je užili všichni, není snadné. Každý má totiž trochu odlišné představy. Jak si znamení zvěrokruhu představují svou adventní idylku? A čemu se raději vyhněte, aby byly vaše svátky ty nejkrásnější? Beran (21. 3. – 20. 4.) Nenuťte ho vysedávat s cukrovím u pohádek. Jeho ideální Vánoce zahrnují sporty a dobrodružství, nebo aspoň adrenalinové nákupy na poslední
Fotografie z Rizalovy střední školy vyvolává otázky. Co zachytil objektiv?
enigmaplus.cz
Fotografie z Rizalovy střední školy vyvolává otázky. Co zachytil objektiv?
V roce 2015 se na Rizalově střední škole v Metro Manile na Filipínách objevil případ, který spojil místní folklór s digitálním věkem. Incident spustila fotografie pořízená na školních toaletách, na kt
Salát do zásoby
tisicereceptu.cz
Salát do zásoby
Když je sezona, neuškodí připravit zásoby také na zimu. Můžete přidat i jinou zeleninu. Potřebujete 3 kg rajčat 1 kg okurek 3 červené papriky 3 zelené papriky 4 cibule 1 palici česneku hrs
Po letech mne podrazila!
skutecnepribehy.cz
Po letech mne podrazila!
Když jsem byla mladší, nikdy by mě nenapadlo, že jednoho dne ztratím ženu, která se mnou sdílela tolik let života. Jde to. I opora zmizí… Marta byla mou vrbou, prvním člověkem, kterého jsem volala, když se stalo něco dobrého i špatného. Myslela jsem si, že taková vazba vydrží všechno. Jenže stáří někdy ukazuje, že některé vztahy