Domů     Ten pravý
Ten pravý
5 minut čtení

Když jsem Jakuba poznala, okamžitě jsem se do něho zamilovala. Ve vteřině. A drželo mě to dlouho i přesto, že on ke mně necítil to samé. Nikdy by mě však nenapadlo, že mé sny mají reálnou šanci.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Pět let nazpátek jsem byla s kamarádkou Erikou na chatě u jejího přítele. Bylo léto a my si naplánovali víkend plný her, rybaření a relaxace.

Někdo by mohl říct, že jsem byla jako páté kolo u vozu, ale já si tak nepřipadala. Oba jsem znala už od svých čtyř let a společně jsme trávili spoustu času. Když mi na poslední chvíli oznámili, že se k nám přidá i jejich kamarád Jakub, zaradovala jsem se.

Jsem od přírody společenská povaha a držím se hesla “čím víc lidí, tím větší legrace“. Moje nadšení se však vystupňovalo o to víc, když jsem toho sympatického blonďáka uviděla. Jako bych na něho čekala celý svůj život.

Byl vysoký asi tak jako já, hubený, s rozcuchanými vlasy a s rošťáckým výrazem v obličeji. Co mě však zaujalo úplně nejvíc, byla jeho energie, která z něho přímo sálala. Víkend proběhl v dobré náladě a já měla perfektní příležitost ho lépe poznat.

A první dojem nezklamal. Byl vtipný, milý, sice trošku sebestředný, ale to mi nijak zásadně nevadilo.

Od té doby jsme se vídali pravidelně na nejrůznějších akcích, a protože bylo léto, konalo se jich požehnaně. Přes festivaly, odpolední grilování, narozeninové oslavy až po návštěvy koupališť. Po pár týdnech přišla první pusa a já myslela, že je ruka v rukávě.

To jsem se ale šeredně spletla. Jakub se rozhodl, že tomu nechá volný průběh, což v překladu znamenalo zábavu na pár nocí bez nadějného konce. Probrečela jsem týdny, ale přesto mě to k němu táhlo. A tak jsem předstírala, že jsem se smířila se situací.

Jako by mi tam nahoře někdo říkal, ať si počkám i za předpokladu, že budu před ostatními vypadat jako hloupá naivka. Tak jsme se sem tam vídali, občas spolu zažili krásné chvíle, ale to bylo všechno. Žádné závazky, žádná zodpovědnost.

Když už to trvalo moc dlouho, rozhodla jsem se sebrat odvahu a říct mu, že to takhle nechci, že bych to ráda posunula někam dál. Ale pokaždé mi odpověděl negativně:

„Jitko, já teď prostě s nikým chodit nechci. Není to tebou, ty jsi skvělá, ale já se takhle cítím dobře. Vždyť už jsme o tom mluvili,“ kroutil nechápavě hlavou. Jeho slova se mi vpalovala hluboko do mysli, ale já se s nimi odmítala smířit.

Moje sebetrýznění trvalo téměř dva roky. Bylo to sebetrýznění, protože jsem mohla kdykoliv říct stop a přestat vyhledávat jeho společnost, čas přeci zahojí všechny rány. Pak jsem se rozhodla, že to skončím. Už toho bylo dost. Neměla jsem energii a moje naděje pomalu vyhasínala.

V té době jsem se navíc seznámila s milým klukem Ondrou, se kterým jsem začala randit. Namlouvala jsem si, že by to konečně mohl být ten pravý, ale někde v koutku duše jsem tomu stejně nevěřila.

Chodili jsme spolu asi tři měsíce, když se mi zničehonic začal znovu ozývat Jakub. Volal mi stále častěji a častěji.

Nejdříve se choval přátelsky, zajímal se, jak se mám a co pořád dělám, potom přicházel s výmluvami, že si chce něco půjčit, až jednoho dne přiznal barvu. Pozval mě na kávu do naší oblíbené zapadlé kavárny na kraji města a asi po hodině mě poprosil o odpuštění.

Prý mu došlo, co měl, až když o to přišel. Samozřejmě že jsem ho chtěla potrápit a trošku ho v tom vykoupat, ale srdce přehlasovalo mozek a já mu padla kolem krku.

Domluvili jsme se, že to spolu zkusíme znovu, tentokrát oficiálně a jako normální pár, avšak já potřebovala ještě dořešit vztah s Ondrou.

Sice mi ho bylo líto a sama za sebe jsem se styděla, ale všechny tyto pocity mi vynahrazovala radost z toho, že se mi konečně podařilo najít cestu k Jakubovi. Musela jsem se s Ondrou rozejít a udělala jsem to hned ten večer.

Nevzal to vůbec dobře, zlobil se, protože to nejspíš celou dobu tušil, ale asi po tříhodinové scéně odešel a pak už se mi nikdy neozval. Většinou tyto situace nezvládám dobře, ale tentokrát jsem vše s mlčením přetrpěla. Chápala jsem to a nevadilo mi to. Dokonce mi to nebylo ani líto, protože jsem byla v nitru duše spokojená.

Nemůžu říct, že by byl náš vztah s Kubou idylický, ale já přesto cítila, že jsem se rozhodla správně. Před rokem mi navrhl společné bydlení a já na to nadšeně kývla.

Žijeme spolu už dva roky, a i když si někdy lezeme hodně na nervy, troufám si říct, že jsme šťastní. Oba už totiž víme, co od života chceme a to jsme před pěti lety nemohli ani tušit. Možná mě vesmír nechtěl trápit a trestat, jak jsem si často myslela.

Možná jen čekal na to správné načasování, abych mohla být nakonec přeci jen šťastná. A to já díky Jakubovi jsem!

Jitka, 26 let, ČR

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Našli ji před 100 lety, stará je desítky tisíc let! Příběh Věstonické venuše nekončí
21stoleti.cz
Našli ji před 100 lety, stará je desítky tisíc let! Příběh Věstonické venuše nekončí
Není nijak velká. Něco přes decimetr. Její význam je ale obrovský. Patří mezi nejen české, ale světové unikáty, pocházející z období paleolitu. Ale jaký je vlastně příběh legendární Věstonické venuše?
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Špindlerovské sejkory – Ochutnávka krkonošské tradice
epochanacestach.cz
Špindlerovské sejkory – Ochutnávka krkonošské tradice
V sobotu 30. srpna 2025 se uskuteční druhý ročník sousedského setkání a gurmánské soutěže s názvem ŠPINDLEROVSKÉ SEJKORY. Akce začne ve 13 hodin v městském parku v centru Špindlerova Mlýna vystoupením místního folklorního souboru Špindleráček. Od 13:30 si pak budete moci celé odpoledne pochutnat na různých variantách oblíbené krkonošské bramborové speciality od soutěžících, kterými jsou
Tajemství Avignonského mostu: Odstartovalo jeho výstavbu Boží zjevení?
enigmaplus.cz
Tajemství Avignonského mostu: Odstartovalo jeho výstavbu Boží zjevení?
Jižní Francie je místem, kde naleznete významnou stavební památku, která je rovněž na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jde o Avignonský most, přesným názvem Pont Saint-Bénézet. Na počátku
Burešová v problémech: Vztah s kuchařem se hroutí!
nasehvezdy.cz
Burešová v problémech: Vztah s kuchařem se hroutí!
Okolností, které naznačují, že se ve vztahu herečky ze seriálu ZOO Evy Burešové (31) a šéfkuchaře Přemka Forejta (38) něco děje, je čím dál víc. Pár se sice usilovně snaží přesvědčit okolí, že je me
Titanový chronograf Fortis pro vesmírné dobrodružství
iluxus.cz
Titanový chronograf Fortis pro vesmírné dobrodružství
Novonaut se stal novou vlajkovou lodí značky Fortis – a v nejnovější verzi N-42 Titanium Legacy ukazuje, proč patří ke nejslavnějším nástrojovým chronografům současnosti. Navazuje na úspěch prvních oc
Delikátní hrachová polévka
tisicereceptu.cz
Delikátní hrachová polévka
Řeknete si, že hrachová polévka není žádný šlágr, ale po takové, jakou připravuje Lukáš Hejlík, se budete ještě několik dnů olizovat. Ingredience 1 jarní cibulka 1 lžíce olivového oleje ořech
Nejstarší rostliny světa: Znáte Neptunovu trávu?
epochaplus.cz
Nejstarší rostliny světa: Znáte Neptunovu trávu?
Nejstarší rostlina na planetě není jen jediná. V rostlinné říši existuje hned několik druhů, které se dokážou dožít až neuvěřitelného stáří… Pravděpodobně nejstarší rostlinou na planetě Zemi je podle názoru australských vědců posidonie mořská, tedy „Neptunova tráva”. Podle odborníků se tato podmořská rostlina, žijící ve Středozemním moři, může dožívat minimálně věku 12 000 let, častokrát ale
Paměť ve fitku!
nejsemsama.cz
Paměť ve fitku!
Každá z nás někdy něco zapomněla. Nesmiřujte se však s tím, že jde o příznak stárnutí. Lze se toho účinně zbavit, chce to ale trénink! Důležité je začít pracovat včas na prevenci. V první řadě je třeba paměť procvičovat. Cvičením se zlepšuje prokrvení mozku, stimulujete růst nových neuronů a také podpoříte přenos nervových vzruchů. Každá pohybová aktivita, kterou do
Nemoc duchů: Stará kletba z indiánských plání?
epochalnisvet.cz
Nemoc duchů: Stará kletba z indiánských plání?
Co když slabost, horečka nebo ztráta vůle žít nepramení z nemoci těla nebo duše, ale z temného stínu, který se na nás přilepí? Takovou otázku si kladou indiáni napříč celou Severní Amerikou, a jejich odpověď je jasná: Je to možné, a jde o takzvanou nemoc duchů!   Původní obyvatelé Ameriky, zejména kmen Navahů, obecně věří, že duchové
Knihu o lovu stvořil Pyrenejský lev
historyplus.cz
Knihu o lovu stvořil Pyrenejský lev
Jelen je nejšlechetnější z lovných zvířat a jeho lov je vyhrazen pouze králům a šlechtě. Naopak poddaní smějí lovit jen škodnou – tedy vlka či lišku – nebo do pastí chytat tažné a drobné ptactvo… I toto doporučení zmiňuje překrásná Kniha o lovu od Gastona Phébuse, která je ale mnohem víc než jen příručkou pro
Přízrak maminky mi dal novou sílu
skutecnepribehy.cz
Přízrak maminky mi dal novou sílu
Přání o rodinném domku se mi nakonec splnilo. Jednou odpoledne jsem na zahradě zažila něco, co mi vlilo novou krev do žil. Celý život jsem toužila po rodinném domě s terasou a velkou zahradou. Jenže dlouho vše nasvědčovalo tomu, že se mi tento sen nikdy nesplní. Manžel Jirka totiž na moje návrhy na luxusní bydlení v klidném prostředí vždy reagoval