Zuzka je má kamarádka už od základky. Vždy jsme spolu probíraly své lásky a já nikdy nepochybovala, že by ji nezajímali kluci.
Jak jsme dospívaly, stali se kluci hlavním tématem našich rozhovorů. Ani na chvíli jsem nezapochybovala o tom, že se i Zuzce líbí muži. Také se jako první vdávala. Šla jsem jí za svědka a zdálo se, že svého manžela miluje.
Vždy jsme rozebíraly chlapy
Naše přátelství trvalo i přesto, že jsme měly spoustu starostí s rodinou a dětmi. Nemohlo nás nic rozdělit. Alespoň jsem si to myslela. Vše se změnilo, když jí náhle zemřel manžel. Najednou se zdálo, že si přestáváme rozumět.
Přičítala jsem to smutku, který ji tížil. Abych kamarádce trochu zvedla náladu, rozhodla jsem se uspořádat dámský víkend. Zdálo se, že i ona je tím nápadem nadšená. Měl to být oddychový víkend jen pro nás dvě.
Nechci zničit naše přátelství
V pátek Zuzka přijela a vyrazily jsme na výlet. Večer jsme si otevřely láhev červeného vína a Zuzka zvážněla. Když jsem se jí zeptala, co se děje, její upřímnost zaskočila. „Jsem nešťastná, protože mám radost z toho, že mi umřel manžel.
Konečně můžu přiznat, kdo jsem,“ sdělila mi a hned mi vyznala lásku. Prý mě miluje už od dětství. Svoji náklonnost ke mně si plně uvědomila v době, kdy jsme řešily kluky. Její přiznání mě zaskočilo.
Mám přece rodinu a milujícího manžela a nechci zničit ani naše dlouholeté přátelství. Nevím, jak jí kulantně říct, že já jsem jen na chlapy a její láska tak zůstane nenaplněná.
Jana T. (55), Hodonín