Domů     Vždy jsem moc toužila po rodině
Vždy jsem moc toužila po rodině
6 minut čtení

Na počátku mého příběhu, jak to tak bývá, byla svatba. S Michalem jsme se znali šest let, což byla dost dlouhá doba na to, abych věděla, že se jedná o hodného a zodpovědného partnera pro život.

Samozřejmě jsme chtěli mít děti – plánovali jsme si hned tři. Vždy jsem toužila po tom, starat se o rodinu. Michal dostal od podniku, kde pracoval, krásný třípokojový byt.

Hned, jak jsme ho prvně navštívili, ukázala jsem na dveře největšího pokoje a řekla s úsměvem: „Tady bude dětský pokoj.“ A v duchu jsem opravdu už viděla chlapečka a holčičku, jak si hrají na koberci.

Silná touha po miminku

Na miminku jsme „pracovali“ týdny, měsíce, ale stále jsem nemohla přijít do jiného stavu. Čím déle moje čekání trvalo, tím silnější byla moje mateřská touha.

Navenek nám nic nechybělo – oba jsme měli práci, slušně jsme vydělávali a náš byt jsme si pěkně zařídili. Uvnitř sebe jsem ale často trpěla smutkem a depresemi. Ptala jsem se, proč právě mně příroda odpírá tu radost, po které toužím.

Silné bolesti

Po třech letech snažení se stalo, že mi vynechal můj cyklus. Byla jsem z toho trochu v šoku, nemohla jsem uvěřit, že bych po takové době najednou skutečně přišla do jiného stavu.

Gynekologa jsem nenavštívila, říkala jsem si, že je to stejně způsobené nějakou přechozenou chřipkou. Až jedné noci jsem dostala nesnesitelné bolesti na pravé straně v podbřišku. Moje podezření padlo na slepé střevo. Do rána jsem bolest tlumila pomocí prášků.

Protože jsem „to“ stále nedostala, rozhodla jsem se druhý den jít nejprve ke gynekologovi.

Sny se rozplynuly

Zpráva, kterou jsem se dozvěděla, byla strašná: mimoděložní těhotenství v levém vejcovodu v délce trvání šesti týdnů. Nikdy mi nevymizí z paměti ten tlukot srdíčka, který jsem slyšela na přístroji. Podstoupila jsem okamžitě operaci, po které mi zůstala jizva na těle i na duši.

Nic mě netěšilo

Roky běžely. Stále jsme měli s Michalem bezdětné manželství. Má touha opět zaslechnout tlukot srdíčka dítěte, které nosím v sobě a dočkat se posléze porodu zdravého chlapce nebo holčičky, byla stále intenzivnější.

Nic mě nebavilo, s ničím jsem nebyla spokojená, trpěla jsem depresemi. Michal se mnou měl skutečně obrovskou trpělivost. Dál jsme se snažili o otěhotnění. Podle lékařských vyšetření jsme byli v pořádku a dítě jsme mít mohli. Osud nám to ale pořád odpíral.

Odvážný návrh

Vydrželi jsme to další rok a půl. Potom jsme si řekli: dost. Tím, jak jsem byla posedlá po miminku, se nám málem začalo rozpadat jinak krásné a vyrovnané manželství. Už jsme nevěděli, jak dál. Až jednoho dne Michal navrhl, že bychom si mohli dítě adoptovat.

Sama jsem si s tou myšlenkou už také několikrát v duchu pohrávala, ale vyslovit ji nahlas jsem se neodvažovala. Michal pokračoval: „Je mi jedno, co si o tom kroku pomyslí lidé. Nechci už dál všem předstírat, že jsme šťastní a nic nám nechybí.

Člověk se musí umět přizpůsobit okolnostem. A věř mi, že budu mít rád adoptované děťátko stejně jako vlastní.“

Příjemné čekání

Všechno, co mi manžel řekl, působilo ohromně vysvobozujícím dojmem. Poté, co jsme se po všech potřebných úkonech dostali na seznam čekatelů na adopci nebo osvojení, nastaly měsíce plné radostného očekávání.

Od tohoto okamžiku jsem soustředila všechnu svoji pozornost na naše budoucí děťátko. Bylo nám jedno, jestli půjde o chlapečka nebo holčičku, jedno jsme však věděli určitě – že chceme novorozence.

Zásadní zpráva

Seznámili jsme se při té příležitosti s jiným mladým párem, kterému příroda nedopřála vlastní dítě. Stejně jako my byli na seznamu čekatelů. Jednoho odpoledne jsme je potkali ve městě s kočárkem. Už čtyři dny byli rodiči krásného půlročního chlapečka.

Od nich jsme se dozvěděli, že v porodnici je asi třítýdenní holčička, které se její matka vzdala. Všechny naše myšlenky se toho dne soustředily jen a pouze na tu neznámou holčičku.

Slzy štěstí

Díky našemu snažení, neustálým telefonátům, prosbám a obrovské touze po děťátku ležela tato maličká bytůstka, které jsme dali jméno Adélka, za pět dní v naší postýlce. Sehnali jsme kočárek a vše potřebné pro péči o tak malé miminko.

Nakoupili jsme spoustu plenek. Čekala nás spousta namáhavé práce, ale byla to činnost radostná a krásná. Za celý svůj dosavadní život jsem nikdy neplakala štěstím – ve chvíli, kdy jsme si Adélku přebírali, to bylo poprvé.

Nejkrásnější pocit

Ty první noci jsem se neodvážila usnout, každou chvíli jsem se chodila přesvědčit, jestli holčička dýchá a kdykoliv zaplakala, hned jsem se znepokojovala, až mě Michal musel uklidňovat. Chvíle společně strávené péčí o Adélku nás s manželem ještě více sblížily.

Vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že jsem ji nenosila v sobě, hned od začátku jsem k ní cítila mateřský a ochranitelský instinkt. Adélka se stala středem mého života a já si konečně mohla v plné míře uvědomit i vychutnat pocit při vyslovení slova „rodina“.

Šťastná rodina

Dnes jsou Adélce dva roky, batolí se po bytě a dělá nás s Michalem těmi nešťastnějšími lidmi na světě. V manželovi jsem našla neskutečnou oporu – byl vždycky se mnou, dokázal mě podržet, utěšit, dodávat mi sílu, když jsem nedoufala.

Možná nám dvěma opravdu nebylo souzeno, abychom se stali biologickými rodiči, třebaže jsme to dosud nevzdali. Avšak být matkou a otcem, to není v první řadě dar zplodit dítě, ale schopnost vytvořit zázemí k růstu. A to si myslím, že jsme s manželem dokázali.

Kateřina R. (42), Ostravsko

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Přibližně ve stejnou dobu před rokem jsem si myslela, že mě čeká nejhorší období. Hned po Novém roce jsem ale získala práci, byt a zamilovala jsem se. Někdy mohou být začátky šťastnější, než si myslíme. Když skončil předminulý rok, byla jsem bez práce, po rozchodu a neměla jsem ani kde bydlet. Čekala jsem katastrofu. Jenže hned v lednu se začalo všechno obracet k lepšímu. Našla jsem si skvělou
4 minuty čtení
Do nového kolegy v práci jsem se zakoukala hned první den. Jenže jsem ve vztazích neuměla chodit a bála jsem se ho oslovit… S Danou jsme byly zaměstnané v účtárně jednoho velkého výrobního podniku. Měly jsme dost rozdílnou povahu. Dana žila poměrně pestrým osobním životem a střídala muže v dost rychlém tempu, já jsem byla, co se týkalo navazování známostí, nerozhodná a neschopná. Když nastoupil
3 minuty čtení
Vždycky jsem byla žárlivá. Myslela jsem si, že je to normální, že to k lásce patří. Přece se říká: Kdo nežárlí, nemiluje. Časem jsem však došla k závěru, že možná žárlím a trpím o něco víc než ostatní. A aby to bylo ještě horší, provdala jsem se za hezouna. Když si vzal brýle proti slunci, černou koženou bundu a džíny, holky tajily dech a rozbušilo se jim srdce. Mně taky, žárlivostí. Bylo tě
5 minut čtení
Měla jsem dilema, co příteli koupit k Valentýnovi. Když jsem konečně vymyslela ideální dárek, čekalo mě u společné večeře velké překvapení. Čendu, mého nového přítele, a mě tehdy čekal první společný Valentýn. Neskutečně jsem se na něj těšila, milovala jsem tu romantickou atmosféru a těšila jsem se, jak si to všechno spolu hezky užijeme. Spolu se vší tou radostí se ale přede mnou zrodil poněkud
4 minuty čtení
Bylo mi přes čtyřicet let a moje naděje na založení rodiny se pomalu rozplývaly. Pak ale do našeho sdružení vstoupil Martin a všechno bylo jinak. Mikuláš, který se konal před šesti lety, mi obrátil život vzhůru nohama. Ze dne, který měl být jen další dobročinnou akcí, se stalo snad to nejlepší, co mě kdy potkalo. Pohádková akce Pracovala jsem jako dobrovolnice v dětském domově, a když jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Napříč rakouskými Korutany v jedné stopě v rámci závodu Velovista
epochanacestach.cz
Napříč rakouskými Korutany v jedné stopě v rámci závodu Velovista
Druhý ročník Velovisty proběhne dokonce ve dvojité nabídce. Bezvadný loňský rozjezd slibuje ještě lepší pokračování. Zahajte cyklistickou sezonu pětidenní vyhlídkovou jízdou kolem korutanských jezer v nejslunečnější části Rakouska. Jede se na pohodu, s komfortním a kompletním servisem včetně noclehů. Letos o tři týdny dříve, už mezi 25. dubnem a 3. květnem. Ano, Velovista se dá
Pekař na chůdách zdolal téměř 3000 kilometrů
epochalnisvet.cz
Pekař na chůdách zdolal téměř 3000 kilometrů
Obyvatelé kraje Landes na jihozápadě Francie žijí po staletí doslova odříznutí od světa. Místní proto běžně používají vysoké chůdy. Oblíbí si je nejen pastevci, kteří se díky nim mohou bez problémů pohybovat v bažinaté krajině, ale i poslové nebo pošťáci.   Chodit se na nich učí dokonce už děti! Chůdám zde odzvoní až koncem 19. století,
Natalii Portman v roli ambasadorky Tiffany & Co.
iluxus.cz
Natalii Portman v roli ambasadorky Tiffany & Co.
Společnost Tiffany & Co. oznámila, že její novou globální ambasadorkou se stává herečka, producentka a režisérka Natalie Portman, držitelka Oscara®. Tento krok otevírá novou kapitolu pro ikonický
Josef II. vs. Kateřina Veliká: Císař podlehl ruskému přepychu
historyplus.cz
Josef II. vs. Kateřina Veliká: Císař podlehl ruskému přepychu
„Nejdůkladnější, nejhlubokomyslnější a nejinteligentnější.“ Těmito superlativy veřejně zahrnuje carevna Kateřina II. Veliká svého hosta, císaře Josefa II., po jeho návštěvě Ruska v roce 1780. Ve skrytu duše si však o něm myslí, že je panovačný, lehce ovlivnitelný a snadno podléhá lichotkám. Jenže i Josef umí dobře číst v lidských srdcích… „Rusko ji zajímá stejně málo
Má dobrovolný pobyt ve tmě smysl? Pomáhá zklidnit mysl
epochaplus.cz
Má dobrovolný pobyt ve tmě smysl? Pomáhá zklidnit mysl
Několik dní bez světla, mobilu i hodin. Jen ticho a absolutní tma. Pobyt ve tmě je pro někoho zvláštní experiment, pro jiné způsob, jak zpomalit a lépe poznat vlastní mysl. Proč lidé dobrovolně tráví čas v temné místnosti a co se během takového pobytu vlastně děje s tělem i psychikou? Zvenčí to může znít skoro
Tajemství zjevení v Guadalupe a v La Salettě: Je bohorodička indiánkou?
enigmaplus.cz
Tajemství zjevení v Guadalupe a v La Salettě: Je bohorodička indiánkou?
Aztécký indián Juan Diego Cuauhtlatoatzi se 10. prosince 1531 vydává na putování ze své domovské vesnice Cuauhtitlan v centrálním Mexiku. Sotva však odsud vytáhne paty, uslyší z kopce Tepeyac líbezný
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Královna zářivých úsměvů a pohody
nejsemsama.cz
Královna zářivých úsměvů a pohody
Dnes už je jasné, že čistit si zuby dvakrát denně nestačí. Kartáček a pasta jsou sice skvělý začátek, jenže vaše zuby i dásně ocení i další malé, prospěšné rituály. Pokud chcete mít úsměv jako z reklamy na zubní pastu, bude potřeba kromě klasického kartáčku do péče zařadit i čištění mezizubními kartáčky. Dobré je také upravit stravu
Připomněla jsem mu, kdo ke komu patří
skutecnepribehy.cz
Připomněla jsem mu, kdo ke komu patří
Vladimír byl největší ze třídy a chodil na judo. Ve třídě měl od začátku dobrou pozici. Kluci se s ním od prvního dne kamarádili a holky z něj byly celé pryč. Když jsme se kdysi ve škole poznali, byli jsme ještě děti. Tehdy se Vláďa s rodiči přistěhoval do městečka a učitelka ho přivedla do naší třídy: „Děti, to je
Salát s jablky
tisicereceptu.cz
Salát s jablky
Suroviny na 4–6 porcí 400 g těstovin sůl a pepř 80g baby špenátu 2 červená jablka 2 hrsti opražených mandlových lupínků 4 jarní cibulky, na tenká kolečka 150 g sýra s modrou plísní 3 lžíce v
Marné volání Horníčka o pomoc
nasehvezdy.cz
Marné volání Horníčka o pomoc
Syn Miroslava Horníčka (†84) se utopil přímo během natáčení „Písařů“. Na začátku 70. let natáčel Miroslav Horníček (†84) spolu s hercem Jiřím Sovákem (†79) a dalšími kolegy skvělý seriál Byli jedno
Puberta T. rexe trvala dlouhých 40 let!
21stoleti.cz
Puberta T. rexe trvala dlouhých 40 let!
Podle nejnovější analýzy, publikované ve vědeckém časopise PeerJ, nedosahoval Tyrannosaurus rex své plné velikosti ve věku 25 let, jak se všeobecně tradovalo, ale až ve věku 40 let. To úplně mění obra