Domů     Mám tě ráda, mami
Mám tě ráda, mami
9 minut čtení

Některé věci člověk pochopí až s odstupem času. A také některé lidi. Mně se to stalo s mojí matkou.

Nikdy jsem k ní neměla ten láskyplný vztah milující dcery, která se své mámě se vším svěřuje. Ze všech tří dětí, které měla, jsem já byla tím nejvíc odcizeným.

Moje starší sestra Lucie i mladší bratr Olda měli vždycky k matce blíž, zvlášť poté, co se naši rozvedli. Otec odešel, když mi bylo dvanáct let. Bral si nás k sobě občas na víkend: někdy všechny tři, někdy samostatně – mě nejčastěji.

Povahově jsem k němu měla totiž nejblíže. Ten rozvod jsem mu nikdy nezazlívala, stála jsem spíš na jeho straně. Matka to samozřejmě dobře vnímala a i proto jsme jedna k druhé cestu hledaly jen ztěžka.

Léta utíkala, já i Lucie jsme se vdaly, Olda se oženil. Jednoho dne nás zastihla smutná zpráva, že otec náhle zemřel na infarkt. Bylo mu pouhých pětapadesát let. Oplakala jsem ho a po pohřbu jsme si snad poprvé s matkou jedna druhé otevřely svá srdce.

Od té doby jsem jí navštěvovala častěji než doposud a přiměřeně tomu, jak vyplývalo ze situace: Lucie i Olda totiž žili se svými rodinami v jiných městech. Pak se přihodilo, že matka ošklivě upadla na náledí a způsobila si komplikovanou zlomeninu obou nohou.

Chodila jsem za ní do nemocnice. Manžel se synem byli zrovna v té době u známých na horách, já si to kvůli pracovním povinnostem nemohla dovolit. Jednoho dne mě matka požádala, abych jí přinesla z domova její oblíbenou knížku.

Dala mi klíče a já večer zamířila do bytu, který byl kdysi mým domovem a kde nyní přebývala matka sama. Knížku jsem dlouho nemohla najít.

Než se mi to podařilo, našla jsem – aniž bych se chtěla úmyslně přehrabovat v matčiných věcech – jeden diář v kožených deskách. Podívala jsem se dovnitř. Stránky byly hustě popsané matčiným písmem a vypadalo to jako deník.

Zaváhala jsem, jestli mám právo ty řádky číst. Zvědavost ale zvítězila nad slušností. Hned po prvním odstavci mi bylo jasné, že se jedná o milostné zápisky…

Diář jsem si vzala s sebou a doma jsem se pustila do jeho čtení, pěkně od začátku. Jak jsem obracela další a další stránky, odvíjel se před mýma očima příběh, o kterém jsem dosud nevěděla… příběh tří mladíků a jedné dívky.

Tou dívkou, která všechno líčila, byla moje matka a jedním z těch mladíků – jak jsem záhy pochopila – byl můj nedávno zesnulý otec. Všechno to začalo před třiceti lety, kdy matce bylo dvacet let.

Jak vyplývalo z diáře, Radek, Honza a Mirek (můj otec) byli velcí kamarádi už od raného dětství. Prostě nerozlučná trojka. Jenže těm třem se stalo, že se všichni naráz zamilovali do jedné slečny: mojí matky.

Pochopila to, když jí v průběhu jednoho dne každý z nich donesl lístek se svým vyznáním lásky. Tak se mezi sebou dohodli – zkusí štěstí všichni tři najednou a nechají na objektu svého zájmu, koho si vybere.

Matka psala: „Byla jsem překvapená a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Každý z těch kluků měl něco do sebe. Honza byl z těch, kteří se dovedou postarat a věděla jsem, že jednoho dne bude bohatý a já bych se s ním měla dobře.

Mirek byl hodný, spíš tichý a dalo se předpokládat, že mi splní první poslední a nikdy na mě nevztáhne ruku. Mně se však nejvíc líbil Radek.

Do toho jsem byla už delší dobu zamilovaná…“ Pochopila jsem z textu, že zápisky vznikaly až později, jako rekapitulace událostí, které se předtím staly. Také mi došlo, že ti tři kluci nebyli pro mojí matku žádnou „velkou neznámou“.

Ostatně, věděla jsem, že otec s matkou se znali už na základní škole, i když on byl o pět let starší než ona. Radek a Honza museli být jeho spolužáci… marně jsem si však lámala hlavu, o koho z okruhu našich známých by se mohlo jednat. Nikoho s takovými křestními jmény jsem neznala.

Pokračovala jsem ve čtení. Ačkoliv matka, jak přiznávala, tajně milovala Radka, nakonec vše vyřešila tím, že konečné rozhodnutí ponechala na svých nápadnících. Ať se dohodnou mezi sebou – ona bude jejich vůli respektovat.

Bylo to trochu zvláštní, já sama bych si nedovedla představit, že bych měla někoho ráda – tak jako máma Radka – a svěřila bych svůj osud do rukou někoho jiného.

Ke svému překvapení jsem se v dalším pokračování zápisků dočetla, že vítězem se stal… Honza, ten nejméně pravděpodobný mladík. Matka s ním skutečně začala chodit. Ten vztah však ani jednomu z nich nepřinášel štěstí a spokojenost. Trval několik měsíců.

Radek nepřestal matce tajně psát dopisy, ve kterých jí – proti dohodnutým „pravidlům hry“ – dál vyznával lásku. Mirek se z vyprávění jaksi vytratil.

Musela jsem na chvíli diář odložit. Podívala jsem se na hodiny. Byla hluboká noc. Věděla jsem, že si nedám pokoj, dokud vše nedočtu. Sem tam se mě zmocňovaly výčitky, ale už to nešlo zastavit. Další čtení bylo poměrně bolestné:

Radek ztratil trpělivost a našel si jinou dívku. Cítila jsem z napsaných slov, jak nešťastná z toho moje matka byla. Snad právě to vedlo k jedné velké hádce s Honzou – hádce, po které její partner a „vítěz“ předchozího klání sedl na motorku a odjel.

Patrně v rozrušení nezvládl řízení a v zatáčce nad městem havaroval. Byl na místě mrtvý. Diář mi ve chvíli, kdy jsem tyto drásavé věty četla, málem vypadl z rukou. Vybavila jsem si onu zatáčku – a malý pomníček s křížem, který se tam nacházel.

Věděla jsem, že se tam kdysi někdo zabil na motorce. Nyní jsem zjistila kdo a za jakých okolností.

Nikdo nikdy z události mojí matku neobvinil. Souvislosti znala jen ona. Ačkoliv Honzu už vlastně nemilovala, přičítala si vinu za jeho smrt. Psala:

„Myslím, že dokud budu na tomhle světě, uvidím pořád před očima Honzovu tvář a jeho rozzlobený výraz, když v rozrušení odcházel. Kdybych ho tehdy zadržela, kdybych ovládla svůj vztek, tak mohl žít. To mi žádný člověk na světě nevymluví.

Honzo, prosím tě, odpusť mi to…“ I z následujícího způsobu psaní bylo patrné, že tehdy se v matce něco zlomilo. V té době se do její duše nejspíš vetřel ten chlad, který jsem tak dobře znala a který vždycky stál mezi námi dvěma.

Na Honzově pohřbu se setkala se dvěma zbývajícími kamarády. Radek tam byl se svojí přítelkyní. Matka se sblížila s  Mirkem, mým otcem. Tak nějak jsem chápala, že to brala jako logické vyústění.

Na jednu stranu se bránila tomu, aby jí někdo denně připomínal zesnulého Honzu – a také Radka – na druhou stranu cítila vztah s Mirkem jako určitý závazek.

Diář se chýlil ke konci. Posledních několik stránek přibývalo postupně, nikoliv už v řádu dnů a týdnů, nýbrž roků. Poslední zápis se datoval deset let zpátky.

Jak jsem pochopila, matka se nikdy ve svém srdci nevzdala Radka a probíhala mezi nimi určitá, ne přesně definovaná komunikace. Dočetla jsem a spala jsem asi dvě hodiny. Ráno, ještě za šera, jsem odnesla zápisky zpátky k matce do bytu.

Když jsem ho dávala na původní místo, objevila jsem papírovou krabici. Všimla jsem si jí už včera, ale protože jsem hledala knížku – a následně byla zaujata objevením diáře – nevěnovala jsem jí pozornost.

Odklopila jsem víko a zjistila, že krabice obsahuje nějaké obálky s dopisy, nashromážděné zřejmě v průběhu mnoha let. V duchu jsem si říkala: no co, když už jsem klesla až takhle hluboko… a z první obálky jsem vyndala list papíru.

Tušila jsem, že to bude psaní od Radka a nemýlila jsem se. Nechtěla jsem to číst všechno, to už bych se asi opravdu nedokázala podívat sama sobě do tváře. Podívala jsem se jen namátkou do některých z nich.

Ke svému překvapení jsem zjistila, že matka a Radek udržovali léta tajný vztah. Právě tak, jako byla ona zamilovaná do něho, platilo to i opačně – přes skutečnost, že Radek se oženil a ona provdala.

Z těch pár listů, do kterých jsem se začetla, mi došlo, že jejich vztah byl celá ta léta platonický… ale vytrvalý, bolestný a krásný. Probírala jsem se těmi starými dopisy a teprve nyní mi docházelo leccos, co jsem předtím nechápala.

Dívala jsem na matku jinýma očima. Už jsem neviděla jen tu přísnou a věčně unavenou ženu, která vládla rodině pevnou rukou. Lidská srdce v sobě skrývají různá tajemství a za zdánlivě chladnou fasádou se může skrývat utajovaný cit, který hřeje i pálí zároveň.

Nic jsem matce jako její dcera v duchu nevyčítala. Spíš jsem jí tu tajnou lásku záviděla… i celý ten příběh. Trochu mi bylo líto otce, ale v tomto směru jsem už nemohla nic dělat. I kdyby ještě žil, stejně bych matku nezradila a nechala si všechno pro sebe.

Odpoledne jsem se vydala do nemocnice, abych matce předala požadovanou knížku. Domluvili jsme se, že přijdu po čtvrté hodině. Přišla jsem tam o něco dřív… o tolik, abych spatřila, jak z matčina pokoje vychází nějaký muž.

Aniž bych ho kdy v životě viděla, intuitivně mi došlo, že ten starší pán s unavenou tváří, ale živýma očima je… Radek. Zeptat se ho na to jsem se samozřejmě neodvážila. Krátce jsme na sebe pohlédli a já poznala, že ví, kdo jsem.

Snad mě někdy s matkou viděl, snad mu ukazovala fotografie. Pokračoval dál po chodbě. Chvíli jsem se z toho setkání uklidňovala. Pak jsem vstoupila do nemocničního pokoje a tvářila se jako vždycky. Předala jsem matce knížku.

Chvíli jsme si povídaly a já cítila, že se mezi námi něco přece jen změnilo – ještě víc, než po otcově smrti. Sdílela jsem s ní její tajemství, i když to nevěděla. Byla mi najednou tak blízká.

Když jsem se s ní loučila, zastavila jsem se ve dveřích a řekla jsem: „Mám tě ráda, mami…“ Podívala se mi do očí a odpověděla: „Já tebe taky, Zuzko…“

Zuzana (27), střední Čechy

Další článek
Související články
2 minuty čtení
Tak už to mezi dětmi bývá. Kluk s nadváhou je často terčem posměchu vrstevníků. Můj vnuk Davídek tak už asi ztratil veškeré sebevědomí. V našem rodě jsme na tom všichni stejně. Jako děti jsme byli baculatí, dobře živení. Až někdy kolem třináctého roku jsme začali rychle růst a tak nějak jsme se z té tloušťky vytáhli. Nabírat jsme pak začali zase až po padesátce. Tak to prostě u nás bylo po gene
2 minuty čtení
Naše Karolínka byla vždycky tak poslušná a opatrná! Nikdy by nejela na kole bez helmy. Jen jednou to udělala a málem se stala velká tragédie. Byli jsme běžná rodina. S manželem a dcerou jsme jezdili kaž­dé léto na aktivní dovolenou za krásami naší země. Kola byla naší vášní. Bez nich jsme nejeli ani o víkendu na chalupu. Jakmile bylo Karolínce osm, odvážili jsme se s koly i do zahraničí. Nik
3 minuty čtení
Píši vám s těžkým srdcem a s prosbou o radu. Mám dvě dcery, které se nemohou vystát. Jako matku mě to moc bolí. Dcera Petra už má vlastní rodinu a žije si svůj život, zatímco o pět let mladší Lenka stále bydlí doma a studuje. Vždycky jsem si přála, aby spolu holky měly hezký vztah. Blízký, plný podpory a lásky. Vždyť jednou tu budou už jen jedna pro druhou. Realita je ale pro mě bohužel krutá a
2 minuty čtení
Aprílové žertíky mohou být velká legrace, ale když to přeženete, napáchané škody už nikdy nevezmete zpátky. V mládí jsem aprílové žertíky zbožňovala. Měla jsem smysl pro kanadské žertíky, a proto jsem se na 1. duben vždycky pečlivě připravovala. Později jsem na tento bláznivý zvyk rezignovala. Bylo to v době, kdy jsem měla malé děti, rodinu a starosti. Vzpomněla jsem si na něj až ve chvíli,
2 minuty čtení
Myslela jsem si, že ho předělám, že se změní a nebude už tak přecitlivělý. Když ale přišly děti a problémy, myslela jsem, že náš vztah nevydrží. Libor je jedináček a jeho rodiče ho hodně rozmazlovali. Otec v něm viděl svého následovníka, musel se věnovat všemu, co bylo v rodě tradicí snad už od pátého kolena, maminka k němu vzhlížela a opečovávala ho, jako by byl princátko. Vždycky mu ve všem u
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hrůza v kině – i ve skutečnosti? Některé pavouky bosou nohou nezašlápnete!
enigmaplus.cz
Hrůza v kině – i ve skutečnosti? Některé pavouky bosou nohou nezašlápnete!
Mladá žena si češe vlasy před zrcadlem: „Dneska mi to vážně sluší,“ říká si pro sebe. Náhle jí ale zmrzne úsměv na tváři. Na podlaze totiž spatří pochodujícího malého pavouka. „Huš,“ křikne žena a zaš
Pečený květák
nejsemsama.cz
Pečený květák
Takto upečený květák můžete přidat do salátu nebo si na něm pochutnat jen tak s oblíbeným dipem. Hodí se k němu česnekový i rajčatový. Ingredience: ● 1 středně velký květák ● 100 ml olivového oleje ● 1 lžička kari ● sůl ● pepř ● špetka mletého chilli ● 1 lžička mletého koriandru Postup: Květák překrojte na poloviny nebo na silné plátky. Spařte ho vroucí
Luminox představuje své dosud nejvíce stealth taktické hodinky
iluxus.cz
Luminox představuje své dosud nejvíce stealth taktické hodinky
Společnost Luminox rozšiřuje svou legendární řadu Navy SEAL 3500 o nové hodinky blackout s inspirací stealth, které jsou vyrobeny výhradně z patentovaného materiálu CARBONOX™. Díky pouzdru, lunetě, a
Moderní výzkumy: Sam Parnia a příjemné umírání
epochaplus.cz
Moderní výzkumy: Sam Parnia a příjemné umírání
Britský vědec Sam Parnia strávil čtvrt století zkoumáním zážitků blízké smrti a přinesl překvapivé závěry: umírání je často příjemné a klidné. Od teplého světla po setkání s příbuznými – jeho výzkumy naznačují, že smrt nemusí být děsivá. Přečtěte si, co moderní věda odhaluje o „oné straně“. Příjemné pocity Moody ale samozřejmě není jediný a ve
Krutá zrada Kuklové od tajného milence?
nasehvezdy.cz
Krutá zrada Kuklové od tajného milence?
Konečně zvítězila nad zákeřnou nemocí a oznámila, že je zcela zdravá. Radostné chvíle Michaely Kuklové (57) však údajně zastínilo zklamání. Přišla o muže, který jí měl být velkou oporou. Půvabná he
KARLOVARSKÝ KRAJ: KDE SE RODÍ NEJCHUTNĚJŠÍ KYSELKY?
epochanacestach.cz
KARLOVARSKÝ KRAJ: KDE SE RODÍ NEJCHUTNĚJŠÍ KYSELKY?
V Karlovarském kraji vyvěrají jedinečné minerální prameny, které léčí návštěvníky z celého světa. Jejich největší koncentrace se nachází ve slavném lázeňském trojúhelníku. Pojďme se ale podívat na ty, o kterých se tak často nepíše. Řeč je o kyselkách, které najdete v samém nitru přírody. Při vašich výletech nezapomeňte ochutnat přírodní minerální vody různého složení a
Je možné, aby takové přátelství skončilo?
skutecnepribehy.cz
Je možné, aby takové přátelství skončilo?
Prošla jsem v práci tvrdou šikanou. Žádný z kolegů, se kterými jsem vždy dobře vycházela, se za mě nepostavil. Dokonce ani Šárka. Na základní škole jsem pracovala ráda do té doby, než mě začal tvrdě šikanovat ředitel. Bylo to naprosto nespravedlivé a všichni to věděli. Chtěl se mě zbavit a přijmout místo mě svou známou, mladou krev. Povídalo se,
6 čínských vynálezů, které změnily svět
historyplus.cz
6 čínských vynálezů, které změnily svět
Ting, vyčerpaná po celodenní dřině, si sedne ke své misce nudlí. S chutí se pouští do jídla. Bez těstovin by na samé výspě Říše středu se svou rodinou nepřežila…   Rychle hotové jídlo v podobě misky nudlí vítězí v čínské kuchyni už po tisíce let. Jeden archeologický objev rozsekne i dlouholetý spor Číňanů s Italy,
Sovětská sonda Kosmos 482 se vrací. Po 50 letech
21stoleti.cz
Sovětská sonda Kosmos 482 se vrací. Po 50 letech
Sovětská sonda Kosmos 482, která byla vypuštěna 31. března 1972 v rámci programu Venera s cílem prozkoumat planetu Venuši, se po více než 50 letech na oběžné dráze chystá na nekontrolovaný návrat do z
Sychrov: Galerie Rohanů skrývala překvapení
epochalnisvet.cz
Sychrov: Galerie Rohanů skrývala překvapení
Stopy Rohanů lze vysledovat až do 10. století, nicméně skutečné slávy se rod dočká o několik staletí později. Svůj vliv ve Francii upevňují až do revoluce, pak se část z nich přesune do českých zemí. Jejich domovem se na více než 100 let stane zámek Sychrov.   S přestavbou Sychrova začne roku 1820 kníže Karel Alain
Zdrženlivá moderna s trochou brutality
rezidenceonline.cz
Zdrženlivá moderna s trochou brutality
Jakmile otevřete dveře, vedoucí do tohoto bytu, doslova ztratíte smysl pro realitu, ohromeni dokonalostí hrou linií, světla a stínu. Jako byste právě vstoupili do malého samostatného světa, plného ticha a harmonie. Nepříliš velký single byt mladého svobodného muže, situovaný do progresivního rezidenčního komplexu ve velmi dynamické ruské metropoli, odráží charakter města a zdůrazňuje vkus a