Dávný keltský svátek se dnes nazývá pálením čarodějnic. Ohně mají za úkol chránit před nečistými silami. A někdy i plní přání.

Noc z třicátého dubna na prvního května je magická, předcházel jí kdysi dávno pohanský svátek Beltain. Ve vzduchu létají čarodějnice potřené kouzelnou mastí, s jejíž pomocí se košťata dokáží vznést. Míří na sabat. Ohně všude kolem hoří na ochranu před zlem.

Když mi před mnoha lety bylo osmnáct a chystala jsem se na pálení čarodějnic, teta se mě zeptala, co tam budu dělat. Pokrčila jsem rameny. Co je to za otázku? “To co ostatní. Zabalím se do deky, noci jsou studené.

Opeču si buřta a zaliju to rumem, co jiného bych tam měla dělat?” divila jsem se. Tetu jsem zklamala. Byla napůl čarodějnice, vykládala karty a vyznala se v bylinkách, ale věděli to jen lidé z nejbližšího okolí.

To víte, byl komunismus, a ten kouzlům zrovna nepřál. “Zabalíš se do deky a budeš pít rum?” vrtěla hlavou. “Zrovna v den, kdy se otevírají skály a vydávají poklady?” Zasmála jsem se: “Teto, není mi deset.”

Napiš přání na papír

Noc byla studená. Šlapala jsem k rybníku v zimní bundě, oheň už hořel a kolem něj postávala mládež z vesnice. Hlavou mi běžely tetiny rady. Tvrdila, že bych měla kouzelné noci využít. Když napíšu na papírek přání a hodím jej do ohně, tak se splní.

Úplně jsem zatrnula! Po celou dobu studia maturitního ročníku gymnázia jsem si přála, aby se do mě Franta už konečně zamiloval. A ten pařez nic, prostě nic. Sotva mě pozdravil. Přitom jsme se denně ráno potkávali u vlaku, čekali jsme, než přijede.

Mohli jsme si povídat, ale copak to šlo? Buď zíral pánubohu do oken, nebo si četl detektivku. Doma jsem napsala na papírek: Prosím, ať se do mě zamiluje Franta, a strčila jsem si jej do kapsy starých džínů, záplatovaných a dole potrhaných.

U rybníka jsem chvíli koukala do plamenů, jak šlehají k potemnělé obloze, a pak jsem tam hodila ten lísteček.

Kouzla a čáry

Koutkem oka jsem pohlédla na Frantu, jako bych čekala, že kouzlo začne fungovat okamžitě. Nestalo se samozřejmě nic. Debatoval s Pepou o tom, že nenastartoval motorku a co s ní může být. Jaká romantika! Umínila jsem si, že to tetě povím pěkně od plic.

Komunisti mají pravdu, kouzla a čáry patří na smetiště dějin! Mezitím se Jarda, který nedávno oslavil šestnácté narozeniny, ale choval se, jako by mu bylo dvanáct, svlékl do trenýrek a skočil přes oheň. Ošklivě si při tom popálil nohu.

Nesli jsme ho k nám, táta byl doktor. Zatímco se pustil do práce a skučící Jarda mu vysvětloval, že při skákání přes oheň vám prý plameny prozradí tajemství, Franta mi pošeptal, že mi to dnes moc sluší. Jak říkám, prostě kouzelná noc.

Lenka (57), jižní Čechy