Můj muž nepije často, ale když to někdy přežene, začíná se chovat agresivně. Jako by mu alkohol začal měnit povahu.

Kamil nebyl žádný pijan, samozřejmě občas si nějakou sklenici piva dal, a když šel jednou za týden do hospody na pravidelný sedánek s kamarády, přišel sice v náladě, ale jeho chování bylo takříkajíc v normě.

Někdy byl i docela roztomilý. Jenže to se najednou začalo měnit. Přitom se nedá říct, že by byl závislý alkoholik. A já bohužel nevím, co se s tím dá dělat.

Svatební noc se nekonala

S Kamilem jsme nejdříve žili takzvaně „na hromádce“. Po šesti letech soužití, kdy jsme si užívali svobodného života, jsem otěhotněla, a protože nám spolu bylo dobře, rozhodli jsme se vzít.

A to čím dřív, tím líp, abych se ještě vešla do normálních svatebních šatů. Svatba byla celkem v pohodě, já si přiťukla nealkoholickým šampaňským, zato Kamile se alkoholu nijak nezříkal.

Musel si připít se všemi lidmi a vykřikoval, že svatbu má člověk jen jednou nebo pětkrát za život a je tedy potřeba si ji řádně užít. Opil se tehdy hodně a dělal i trochu ostudu, jenže to se ženichovi ve svatební den odpouští.

Ze svatební noci taky nebylo nic, ale to mi nevadilo, po tolika letech společného bydlení to nebylo zase tak důležité a stejně jsem byla hodně unavená.

Těhotenství mě vyčerpávalo

Náš život zase plynul jako dřív, jen s tím rozdílem, že moje těhotenství nebylo zrovna pohodová procházka růžovým sadem.

Nejdřív mi bylo dlouho špatně, a když se rozbouřený žaludek konečně uklidnil, našli mi těhotenskou cukrovku a musela jsem dodržovat předepsaný jídelníček a režim.

I to pro mě bylo těžké, protože jsem pro změnu trpěla skoro vlčím hladem a často jsem si nějaké to sousto navíc prostě nedokázala odříct. Omlouvala jsem to sama sobě tím, že teď musím jíst za dva..

Navíc mě mé rychle rostoucí bříško začalo zatěžovat a já vůbec neměla chuť na sex. Kamilovi to, jak se zdálo, nevadilo, o to víc a častěji se uchyloval ke sklence něčeho ostřejšího – a já byla ráda, že po mně nic nevyžaduje.

Ale zase nepil pořád, protože musel chodit do práce a vozit mě na kontroly. Ke konci těhotenství už jsem se jen stěží valila a modlila se, aby se dítě co nejdříve narodilo.

Pili jsme jen společensky

Po narození syna Davida jsem byla stále vyčerpaná a nevěděla jsem, kam dřív skočit. Péče o miminko a domácnost mě zcela zahltila, a tak jsem si ani nevšimla, že Kamilova náklonnost k alkoholu se trochu stupňuje.

Ale jinak se choval pořád stejně, dokonce se mi snažil i pomáhat, když to šlo. Navíc to jeho pití nijak nevybočovalo z běžné míry.

Když syn trochu povyrostl, občas nám ho pohlídaly babičky, a my jsme si mohli spolu konečně někam vyrazit – do kina, na večeři, za kamarády do restaurace.

Taková setkání se samozřejmě bez alkoholu neobešla, ale i když se občas stalo, že jsme toho vypili trochu víc, chovali jsme se k sobě hezky. V té době mě ani nenapadlo, že by se tohle mohlo jednou tak změnit.

Najednou se začal chovat jinak

Zkrátka jsme si žili normální život jako většina ostatních lidí se všemi radostmi i starostmi, co k tomu patří. David dospěl a našel si dívku, se kterou začali bydlet v pronajatém bytě, ale často nás chodili navštěvovat. Až jednou to začalo.

Slavili jsme v restauraci kamarádovy narozeniny, pilo se a dobře jsme se všichni bavili. Najednou se Kamil, už řádně posilněn alkoholem, zničehonic začal navážet do cizího pána u vedlejšího stolu.

Obvinil ho, že se po mně dívá, a i když to vůbec nebyla pravda, začal mu vyhrožovat, že si to s ním vyřídí ručně. Naštěstí ho kamarádi včas zarazili a odvedli jeho pozornost jiným směrem. Já ale zůstala jako opařená, takhle se dosud nikdy nechoval. Druhý den se mi omlouval, že neví, co to do něj vjelo a koupil mi kytku.

Bojím se, aby se to nezhoršilo

Jenže podobné situace se začaly objevovat stále častěji, tedy v případě, kdy si dá o sklenku víc. Už není roztomilý, jako býval dřív, má vysloveně chuť se hádat.

A hádá se pak kvůli naprostým hloupostem s kýmkoli, se sousedy, kamarády, se synem a nejčastěji se mnou, protože jsem hned „na ráně“. A když si ho nevšímám a nechci sním mluvit, začne být na mě až zlý, naštěstí jen slovně. Jako by se jeho povaha začala měnit.

Přitom nepije tak často a ne vždycky, když se napije, je takhle opilý. Takovou agresivní náladu mívá tak dvakrát, maximálně třikrát do měsíce. Ale jakmile to na něj přijde, je zle.

V jednom takovém rozpoložení hrozně naštval Davida, protože mu začal říkat, že si našel naprostou nulu a že by si měl vybrat nějakou jinou dívku, že má na víc. To Davida vytočilo, takže beze slova odešel a prásknul dveřmi.

Kamil sice zatím nikoho fyzicky nenapadl, a když vystřízliví, říká, že je mu to líto, a omlouvá se. Jenže David ani jeho přítelkyně už k nám moc nechtějí chodit a já se jim ani nedivím. Jen doufám, že se Kamilovy stavy časem nezvrhnou ve fyzickou agresivitu.

Helena (49), Opava