Domů     Diagnóza byla neúprosná
Diagnóza byla neúprosná
5 minut čtení

Špatné zprávy nepřicházejí nikdy vhod. U mě si ale opravdu vybraly ten nejšílenější okamžik. Začínala jsem právě znovu žít. A najednou byl všemu konec.

Všechna trpkost a hořkost ze mě pomalu odchází. Cítím to každým dnem. Jsem na sebe pyšná, že jsem to dokázala. Nepadla jsem a tu mrchu jsem porazila. Alespoň prozatím. Ale já už věřím, že to tak bude napořád.

Nakonec věřit v dobrý konec je to nejlepší, co člověk v takové situaci může udělat. Ale cesta k takovému poznání je velice dlouhá a trnitá.

Dokud byla rodina, bylo vše

Měla jsem krásné dětství s rodiči a dvěma sourozenci. Bohužel netrvalo příliš dlouho. Když mi bylo patnáct, maminka zemřela na rakovinu prsu. Otec se, nás děti, snažil v pořádku dovést do dospělosti.

Povedlo se mu to, ale maminka nám stejně moc chyběla a určitě se to na nás všech dost podepsalo. U mě se to projevilo velkou touhou mít zase úplnou rodinu, svou domácnost, manžela a děti. Proto jsem se zcela nerozvážně brzy vdala.

Takový obyčejný kluk

Petr byl takový obyčejný kluk, kterého jsem potkala na jedné tancovačce. Chodili jsme spolu dva týdny a já otěhotněla. Rychle jsme se proto vzali. Když nad tím přemýšlím dnes, vím, že jsem Petra vlastně nikdy nemilovala. Chtěla jsem rodinu. A tu jsem měla.

Nic víc, nic míň. Zpočátku mi to tak vyhovovalo. Jenže z manžela se dost brzy vyklubal opilec a hrubec.

Roky velkého násilí

Mnoho let jsem zažívala domácí násilí, teror, o kterém se mi jen těžko mluví. Když syn dospěl, našla jsem konečně odvahu z toho pekla odejít. Byla jsem volná, syn už mě nepotřeboval. Byla jsem ale neskutečně sama. Tak sama v životě, jako nikdy předtím.

A to se na mně podepsalo. Nejen psychicky, ale zřejmě i fyzicky.

Bez práce a bez přátel

Padesátku jsem oslavila opravdu velkolepě. S výpovědí v ruce a sama v prázdném bytě. Byla jsem na tom fakticky špatně, ale ještě jsem si celou situaci zhoršovala tím, že jsme se začala hrozně litovat.

Byla jsem zoufalá oběť, protože za všechno moje neštěstí mohly okolnosti a lidé kolem mě. Samozřejmě to byl nesmysl, ale já se v tom přímo vyžívala. Pak jsem naštěstí potkala Janu.

Plná optimismu a lásky

Narazily jsme na sebe na úřadu práce. Byla právě také bez zaměstnání. Přesto z ní optimismus a dobrá nálada úplně prýštila. Nechápala jsem to. Nějakou záhadou jsme si padly do oka a domluvily se, že zkusíme po práci pátrat společně.

Šla jsem tehdy domů, jako když mě někdo polije živou vodu. Po mnoha letech jsem zase najednou cítila naději.

Karta se obrátila

Díky Janině pozitivní energii, kterou mě neustále nabíjela, jsem nakonec našla práci a také celou partičku Janiných kamarádů, mezi které mě vzala. Chodili tancovat country. Začala jsem zase žít a našla si dokonce přítele.

Moc let jsem byla bez muže, než se objevil Rudolf. Byl rozvedený stejně jako já. To, že byl o sedm let mladší byl detail. Hrál nádherně na kytaru a uměl vymýšlet krásné hlouposti, kterým jsme se spolu od srdce smáli.

Měli jsme plány

Bylo nám spolu tak dobře, že jsme chtěli tak zůstat navždy. Začali jsme plánovat, jak ze dvou domácností uděláme jednu, jak opravíme Rudolfovu malou chatičku. Byla jsem neskutečně šťastná.

A zrovna v té chvíli mi od lékařky přišlo předvolání na vyšetření a na mamograf.

Nechtěla jsem uvěřit

Seděla jsem v ordinaci a mlčela. Ta strašlivá diagnoza mě prostě úplně sejmula. Rakovina prsu. Stejně jako máma. Viděla jsem ji jasně před sebou, nemohoucí, vyhublou, bezmocnou, jak leží bílá jako křída na nemocničním lůžku. Tak tohle mě čeká.

Zatmělo se mi před očima. Hrůzou jsem prostě oněměla. Hrůzou a tou nespravedlností. Potkalo mě to právě ve chvíli, kdy jsem se v životě konečně znovu nadechla.

Těžký boj

Celý dlouhý týden jsem se potýkala se svými myšlenkami a sama se sebou. Rozhodla jsem se o tom všem nikomu nic neříkat. Ani synovi, ani Rudolfovi. S tím jsem se chtěla ihned rozejít. Říkala jsem si, že nemám právo ho k sobě vázat. Bude ze mě mrzák bez prsou.

Pokud to tedy vůbec přežiju. Jenže on vůbec nechápal, proč ho od sebe odháním. Dokonce si myslel, že mám někoho jiného. Pohádali jsme se a on se odmlčel. Právě ve chvíli, kdy jsem nastupovala do nemocnice na mastektomii, operaci prsou.

Jenže když jsem se probudila z narkózy, seděli u mé postele z jedné strany syn a z druhé Rudolf.

Nedali se odradit

Rudolf prý něco tušil, zkontaktoval syna a společně mě pak vypátrali. Já na to ale byla vážně zle. Připadala jsem si znetvořená, k ničemu. A tak jsem je oba vyhodila. Jenže oni to nevzdávali a chodili za mnou stále znovu a znovu.

I já ale postupně začala celou situaci přehodnocovat. Uvědomila jsem si, že život jde dál a že mám obrovské štěstí, že někdo stojí při mně. Čekalo mě období tvrdé léčby. Nad vodou mě držela i kamarádka Jana. Byl to úžasný pocit, že nejsem na vše sama.

Porazila jsem ji

Dnes už mám za sebou poslední kontrolní testy. Jsem !čistá“. Vím že rakovina se tak snadno nevzdává a může se kdykoli objevit znova. Ale teď už nejsem žádný srab ani já. Nebojím se jí. Jsem připravená kdykoli s ní zase svádět tvrdý boj.

A mezitím si užívám každý den. Se synem i s Rudolfem. Pochopila jsem, že pro něj není důležitý obal, moje tělo, ale obsah. Zkrátka, že mě má rád takovou, jaká jsem.

Milena U. (61), Příbram

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé