Domů     Loupež, která se stala za bílého dne
Loupež, která se stala za bílého dne
5 minut čtení

Jsem velká milovnice květin a taky to doma u mě tak vypadá. Všude tam,kde by mohlo být místo, je květina. Mám ráda zelené nekvetoucí, takže jsem si oblíbila palmy a juky. To jsou moje lásky. Ale zažila jsem šok.

Mám juky dvě malé a pak jednu velkou monsteru, na kterou jsem pyšná. Říkám jim Moje holky. Monstera má skoro dva metry na výšku a stále se rozrůstá. A i když se v kuchyni skoro kvůli ní nehnu, nevzdám se jí. Mám ji jako společnici při vaření.

Ale nejvíce jsem pyšná na svou juku a to tu největší. Koupila jsem si ji tehdy před lety v Praze. Stála skoro čtyři tisíce, protože je hodně vysoká a rostou na ní další dva kmínky. O své rostliny se starám jako o své děti a proto se jim u mě tak skvěle daří.

A protože když poprvé vysvitlo sluníčko, rozhodla jsem se, že své krásky dám na předzahradu, aby taky nasály energii ze sluníčka. Venku jsem jim otřela listy od prachu a natočila je pěkně na mírné slunce.

Listy se na něm jen leskly a já se na ně často koukala z okna a sledovala lidi, jak se nad tou krásou pozastavují a kochají se.

Malá nepozornost

Úplně jsem dmula pýchou. Jenže jsem pak šla vařit a na své kytky jsem tak trochu pozapomněla. Začalo se stmívat a jakmile skončily hlavní zprávy, tak jsem si uvědomila že mé „děti“ nejsou doma. S klidem jsem šla na před dům a málem mě polil pot.

Zastavilo se mi srdce. To snad není možné! Jak může být někdo tak drzý, tak bezohledný, říkala jsem si. Ta největší juka a jedna malinká chyběly! Krve by se ve mě nedořezal a srdce mi zase začalo tlouct, div mi nevyskočilo z hrudi.

Stála jsem na  místě, rozhlížela jsem se kokem sebe, ale milovaná juka nikde nebyla. Ty kytky přece nemají nožky, tak utéct samozřejmě nemohly. Ihned mě napadlo, že mi je někdo ukradl. Jenže jak? Ta velká vážila snad dvacet kilo i s ozdobným květináčem.

To jen tak nikdo nemohl vzít do ruky nebo dát na kolo a jet pryč. Navíc by si toho každý všiml, taková kytka by všude budila pozornost. Rychle jsem se stavila ke dvěma sousedům, kteří jsou poblíž.

Jako špatný sen

První sousedka nic neviděla, druhá ano. Říká mi: „Obě kytky vzaly dvě paní, které jely okolo bílým autem. Prý je od vás koupily. Byly to docela příjemné dámy.“ Sousedka si s nimi ještě pokecala, jak je pěkné počasí a že se tam květinám daří.

Málem jsem omdlela. Tak mě kradou mou pýchu a sousedka se se zlodějkami ještě vybavuje. Ani nevím, jestli jí to mám mít za zlé. Sama věděla, jak mi na nich záleží a že bych je nikdy nikomu nedala.

Ženy jí řekly, že jsem jim ty dvě juky prodala a že si jedou pro ně, tak to sousedce divné nebylo. Samozřejmě, že jsme brečela. Fotky kytek jsem měla, tak jsem je vystavila na internet s prosbou, že mi je někdo ukradl ze zahrady, jestli si někdo něčeho nevšiml.

Bohužel ani po týdnu žádná pozitivní zpráva. Pár lidí to bralo jako vtip, ale já to jako vtip nebrala.

Upadne jim ruka?

Ještě jsem pár dní doufala, vyhlížela, že se v těch ženách hne svědomí, ovšem zbytečně. Manžel mě uklidňoval. Prý jim upadne ruka,možná obě, ale já vím, že se tohle zlodějům nestává. To si jenom tak říkáme.

Je tomu skoro třetí týden a já jsem bez mé velké juky a jedné malé. Bude se to zdát jako praštěné, ale já je měla ráda. Dokonce jsem jim dala jména. Velká a Malá. Já vím, nic originálního. Ale každý si přece můžeme zvolit jména i pro kytky, které milujeme.

A i když hodnota obou přesáhla skoro sedm tisíc, na policii jsme nevolala. Co bych jim taky řekla? Už vidím ty jejich pobavené tváře, jak mě poslouchají a myslí si, že jsem nějaká pomatená ženská. Třeba ne, ale nevím. Raději to neriskuji.

Moje juky byly sice na mém pozemku, ale tam se mohl dostat kdokoli. A i kdyby… Bylo by to slovo proti slovu, že mi ji ukradly ty dvě ženy. Určitě by se ony bránily, že jsem jim je prodala. A jak já bych dokázala, že to není pravda?

Už budu opatrná

Dodnes nevím, kdo to byl a zajímalo by mě, jestli se o ty dvě moje milované holky někdo taky stará s takovou láskou, jakou jsme jim roky dávala já. Aspoň bych byla klidnější, ale stejně si nedovedu jaký u toho má pocit, když má doma kradené květiny?

To přece nemůže nikoho těšit. Nebo jsou lidé už tak otrlí, už ukradnou cokoli a je jim jedna, že to někomu ublíží? Ještě dnes mě bolí u srdce, když vidím dvě prázdná místa, kde mé juky byly.

Samozřejmě, že mám už vyhlídnutou další juku, ale musím  zase nějaký ten měsíc šetřit. Jejich růst je velmi pomalý a já bych chtěla již zase velkou. Od té doby budu dávat mé vzácné květiny jen na malý balkonek. Sice je budu muset tam střídat, ale aspoň mi je nikdo neukradne.

Lucie S. (55), Javorník

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.