Domů     Na truhláře jsem sehrála divadlo
Na truhláře jsem sehrála divadlo
5 minut čtení

Nová kuchyňská linka zhotovená přímo na míru byla mým letitým snem. Nenapadlo mě, jak rychle se může sen změnit v horor!

O hezké kuchyni jsem snila mnoho let. Ne, že bych na ní neměla dostatek peněz. Na vkladní knížce bylo dost i na obývák, který měl po té kuchyni následovat. Byla to spíš moje lenost a také nedostatek času.

Pořád jsem jen vařila

Z práce jsem chodila rovnou hlídat vnoučata, nebo je alespoň vyzvedávat z kroužků a z družiny. Věnovala jsem se jim moc ráda a také jsem chtěla pomoct dceři, která nevěděla, co dřív. V práci byla každý den skoro do večera a ten její doma moc nepomáhal.

Nebyl zlý, jen takový nanicovatý, mouchy snězte si mě. Ale já mladým do manželství nemluvila, proč taky. Po šichtě u dětí mě čekala další směna doma. Nejdůležitější bylo něco rychle uvařit manželovi, který nesnášel studené večeře.

Prý ho bolel ze studeného žaludek! Vlastně on i snídaně musel mít teplé, na vidličku. No ale nepil a nekouřil, tak jsem mu tuhle jeho vadu tolerovala. Ještě že existuje mikrovlnka, kde jsem mu všechno studené rychle změnila na teplé. Z obyčejného chleba se sýrem jsem v cuku letu vykouzlila toustík a bylo hotovo!

Souhlas jsem si vymohla lstí

Švindlování v kuchyni jsem dovedla k dokonalosti. Občas jsem koupila nějakou tu hotovku a vydávala ji za svoje dílo. A občas jsem si vypomohla konzervou. Ale ani všechny malé švindly mě nezachránily od mytí nádobí a věčného podstrojování.

„Tak Jolanko, co budeme dneska večeřet?“ ptal se s železnou pravidelností můj muž a já bych nejraději zařvala: Nic, bude dieta!“ Potřebovali jsme ji oba. Čím jsme byli starší, tím víc jsme se zakulacovali. Hezký pohled na nás nebyl!

„Ty tvoje večeře mi už lezou krkem,“ povzdychla jsem si otráveně. Zrovna byl gulášek, který jsem propašovala ve velké termomíse z nedaleké hospody. Manžílek si jen chrochtal a tak jsem odvážně dodala:

„Toužím po nové kuchyni a myslím, že na ji nastal ten správný čas!“ Koukala jsem po svém protějšku, co on na to, ale jen zakýval hlavou. Možná si jen tak pomlaskával, nevím. Já to brala jako souhlas a hned sedla k internetu.

Místo radosti jsem byla zklamaná

Chystala jsem se oslovit nějaké kuchyňské studio, aby mi udělali návrh. „Tak paninko, kdy začneme?“ zeptal se mě pán z toho studia. Všechno vyměřil a potom poslal i grafický návrh. Srdce se mi málem zastavilo. Byla to krása!

Ani jsem netušila, jak moc hezky bude nová kuchyň vypadat. No, opravdu vypadala, ale jen na obrázku. Skutečnost byla úplně jiná. Navzdory tučné záloze a měsíčnímu zpoždění, se realita obrázku ani nepřiblížila. Natož abych objevila nějakou shodu.

„Nespletl jste se?“ zeptala jsem se pana truhláře opatrně, protože jsem zklamáním nemohla skoro ani mluvit. Bála jsem se, co tomu všemu řekne manžel, až se večer vrátí z práce. „A proč bych se jako měl plést? Chtěla jste vanilku? Máte vanilku.

Chtěla jste vysoké skříňky? Máte je. Tak s nějakými těmi rozdíly se prostě musíte smířit!“

Předstírala jsem mdloby

Ráda bych řekla, že do mě vjel vztek a vzala jsem toho drzouna něčím po hlavě. Já se ale rozplakala! Bylo mi líto všech těch peněz, které mě tahle legrace stála. Bylo mi líto mě samotné.

A litovala jsem nakonec i manžela, že jsem ho tak trochu s tím jeho souhlasem obelhala. Už jsem nemohla svoje špatné rozhodnutí vzít zpět. Nebo mohla? Postavila jsem se před jednu obzvlášť nepovedenou skříňku a snažila se otevřít dvířka. Marně!

„Je mi zle, bolí mě u srdce!“ zašeptala jsem co nejtragičtěji a sesunula se k zemi. Truhlář se vyděsil. Hned se ptal, zda nemá volat sanitku. „Ne, nevolejte, udělalo mi mdlo z toho šlendriánu. Ale až se mi udělá lépe, pozvu švagra. On je novinář.

Jistě bude mít zájem o můj příběh. Mohl by ho nazvat: Kvůli špatně vyrobené lince dostala paní infarkt!“

Divadlo na packala zabralo

Potom jsem se znovu chytla za srdce a jako omdlela. Po očku jsem sledovala, co se bude dít. Truhlář, místo aby mi dával první pomoc, lomcoval s dvířky. Chtěl je narovnat. Potom dělal něco s baterií, ale začala mu do očí stříkat voda. Dosáhla i na mě.

Celá zmáčená jsem otevřela oči.„Paní, nikomu nic neříkejte. Já všechno opravím!“ vykřiknul truhlář a hadrem vytíral louži na podlaze. Pohodlně jsem se usadila do křesla a pozorovala velké divadlo. Sundávání a nandávání skříněk. Vrtání, hoblování, lepení.

Bylo toho hodně, co ten packal stihnul do večera. Ale hodně toho také zbylo. „Přijdu zase zítra, přísahám!“ slíbil, když se jako zpráskaný pes plížil ze dveří. Svůj slib splnil a nepožadoval ani žádný doplatek. „No teda, ta kuchyň byla docela levná, viď?

Pochvaloval si můj muž, když se učil zacházet s myčkou. Prý je to mužská práce, obsluhovat tak složitý přístroj!

Jolana T., 57 let, Kopřivnice

Související články
4 minuty čtení
Způsob, jakým jsem se kdysi seznámila s manželem, byl velmi originální. Přijala jsem pozvání na oběd od neznámého muže. Pamatuji si, že když jsem se toho rána před třiceti lety probudila a otevřela okno, zjistila jsem, že prší a mě čeká uplakaný pracovní den. Došla jsem do práce, pustila se do rozpracovaných úkolů a v poledne jsem se chystala jít na oběd. Než nadešla obvyklá doba, čekalo mě vša
3 minuty čtení
Toho mrzouta neměl ve vesnici nikdo rád. S kaž­dým se hádal, každého z něčeho obviňoval. Přitom byl jen zoufale sám. Jako já. Ten starý mrzutý dědek lezl na nervy celé vesnici. Jakživ ho nikdo neviděl v dobré náladě, pořád se vztekal, někoho z něčeho obviňoval, s někým se hádal. Sousedku nařkl, že mu hází svoje spadaná jablka na pozemek, v krámě řval, že ho ošidili o korunu padesát haléřů a že
3 minuty čtení
Bylo mi skoro sedmnáct. S Otíkem ze sousedství jsme byli odjakživa kamarádi. Jednoho dne mi ale řekl, že mi musí něco říct. Myslela jsem si, že se to stane na svatého Martina. Vůbec nevím, jak mě to mohlo napadnout. Napsala jsem o tom i báseň, dodnes si vzpomínám, že se mi tam rýmovalo neděle a nesměle. Jako že přijde svatomartinská neděle a ty mi vyznáš lásku nesměle. Tu básničku jsem napsala
3 minuty čtení
Velmi si zakládala na svém psím aristokratovi a naším Ťapkou pohrdala. Tak jsem vzala spravedlnost do svých rukou. Riskovala jsem při tom ale opravdu hodně. Jsem holka z vesnice, neumím si představit, že bych žila ve městě. To můj bratr byl klidně ochotný se přestěhovat. Když si našel holku z města, odešel za ní. Chvíli bydleli ve městě, ale když se narodily jejich děti, museli se přestěhovat n
2 minuty čtení
Když začne podzim, posedne mě věčný pocit hladu. Snědla bych, na co přijdu. Dříve jsem se nijak neomezovala, a skončilo to málem tragédií. V pubertě jsem to zvládala skvěle, hodně jsem sportovala a ty své váhové výkyvy snadno vyrovnávala. Nedělala jsem si s tím starosti, na podzim jsem prostě měla věčně hlad. Neustálá chuť k jídlu se mě držela až do Silvestra. Jenže tehdy jsem ještě ta nabraná
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nejkrásnější den v mém životě
skutecnepribehy.cz
Nejkrásnější den v mém životě
Způsob, jakým jsem se kdysi seznámila s manželem, byl velmi originální. Přijala jsem pozvání na oběd od neznámého muže. Pamatuji si, že když jsem se toho rána před třiceti lety probudila a otevřela okno, zjistila jsem, že prší a mě čeká uplakaný pracovní den. Došla jsem do práce, pustila se do rozpracovaných úkolů a v poledne jsem se chystala jít na oběd. Než nadešla obvyklá
Slavníkovci doplatili na ctnostného biskupa
historyplus.cz
Slavníkovci doplatili na ctnostného biskupa
Zástup mužů, žen i dětí se ubírá ke kostelíku na hradišti Libice. Od násilné smrti knížete Václava právě uplynulo 60 let, chtějí uctít jeho památku. Netuší, že je již brzy čeká podobný osud jako přemyslovského světce a mučedníka… Rodu Slavníkovců se ve 2. polovině 10. století daří. Ovládá většinu území dnešních východních a severovýchodních Čech,
S novou kolekcí Baťa Barefoot objevíte, co je to skutečná chůze
iluxus.cz
S novou kolekcí Baťa Barefoot objevíte, co je to skutečná chůze
Baťa barefoot je synonymem odvahy zpomalit, vnést do života jednoduchost, více hodnot a méně zbytečností – a především dopřát si větší svobodu při chůzi. S novou kolekcí nás zve Baťa opět do Památn
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
epochalnisvet.cz
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
K zemi se snáší hustý déšť. Před vlhkem není úniku, znavení a hladoví Angličané se choulí chladem. Mluví šeptem, nebo mlčí. Král ostatně nařídil ticho.   Vstal za rozednění, nechal se obléct do zbroje a zúčastnil se mše. Anglický král Jindřich V. (1387–1422) je během ní pohroužen do sebe. Nemá před sebou pěkné vyhlídky. Francouzské
Rychlý čočkový salát s tuňákem
tisicereceptu.cz
Rychlý čočkový salát s tuňákem
Lehký luštěninový salát je chutný teplý i studený. Potěší jako rychlá večeře. Potřebujeme 1 hrnek čočky tuňák ve vlastní šťávě rajče 1 plechovka kukuřice čerstvá bazalka sůl čerstvě mletý
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Rituální dýka athame: Co dokáže mocný nástroj moderních čarodějů?
enigmaplus.cz
Rituální dýka athame: Co dokáže mocný nástroj moderních čarodějů?
Rituální dýka athame je v současnosti hojně využívaný nástroj moderní obřadní magie. Za jejich rozšířením stojí zejména prominentní britský wiccan Gerald B. Gardner, který se při svém působení v Malaj
Bílé zuby po domácku: Jako nejšetrnější se ukazuje kokosový olej, zázraky ale nečekejte
epochaplus.cz
Bílé zuby po domácku: Jako nejšetrnější se ukazuje kokosový olej, zázraky ale nečekejte
Málokdo má to štěstí, že se narodí s chrupem hollywoodské hvězdy. Zubní kartáček a pasta jsou samozřejmě základ, ale většinou to nestačí. Jak si tedy vybílit zuby doma, aniž byste skončili u zubního lékaře s poškozenou sklovinou? Kdysi se lidé při koupi koně dívali na zuby, a to mnohdy rozhodlo, zda do něj investují nebo
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
epochanacestach.cz
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
Každá významná událost, ať už narozeniny či rozlučka se svobodou, představuje rovnici s několika proměnnými. Cílem je vždy stejný výsledek: vytvořit zážitek s takovou hustotou, aby se nesmazatelně zapsal do paměti. Mnoho pokusů však končí jen jako běžný večer s vyšším rozpočtem. Rozdíl mezi pouhou konzumací a skutečným prožitkem přitom spočívá v precizním řízení všech
Gen, chránící mozek před olovem, zřejmě stál za rozkvětem lidské inteligence
21stoleti.cz
Gen, chránící mozek před olovem, zřejmě stál za rozkvětem lidské inteligence
Vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu zkoumali míru vystavení toxickému olovu, které poškozuje lidský mozek, u zástupců raných lidí, lidoopů a neandertálců. Zjistili, že drobná genetická změna ch
Burešová: Láska zmizela, přišel boj o majetek
nasehvezdy.cz
Burešová: Láska zmizela, přišel boj o majetek
Ještě nedávno působili herečka Eva Burešová (32) ze seriálu ZOO a kuchař Přemek Forejt (38) jako sehraný pár. Jenže stačila chvíle a je všechno jinak. V současnosti se spekuluje, že jejich vztah p
Co dělat, když už ani kafe nezabírá
nejsemsama.cz
Co dělat, když už ani kafe nezabírá
Syndrom vyhoření může potkat každého. Je znamením, že chvíle volna by měly mít čestné místo v diáři. Ze začátku to přikládáte přemíře úkolů a starostí. Ale změna nepřichází, ani když si odpočinete. Může jít právě o syndrom vyhoření. Kde se vzal, tu se vzal… Pojem „syndrom vyhoření“ naše babičky neznaly. Ani nemohly, protože teprve nedávno, v roce 2019,