Domů     Zetě jsem nenáviděla a tajně mu přála to nejhorší
Zetě jsem nenáviděla a tajně mu přála to nejhorší
5 minut čtení

Dcera byla princezna, která mi dělala jen samou radost. Představovala jsem si pro ni muže stejných kvalit. Ona si ale vybrala tu největší nulu v celém okrese.

Ten kluk mi byl vždycky trnem v oku. Od první chvíle, co jsem ho viděla, jak se točí kolem mé dcery, jsem ho neměla ráda. Karolínku jsem neporodila a nevychovala pro chudáka z neúplné rodiny, který určitě fetoval, pil a kouřil.

S oblibou vysedával na hřišti s podobnými nemožnými típky, jako byl on sám, a volný čas trávil primitivní zábavou. Třásla jsem se hrůzou, aby se k naší Karolínce nepřiblížil. Čím více jsem se ale snažila, tím mocněji se ti dva k sobě měli.

Kvůli němu mi dcera prvně v životě lhala! Domluvila se s neteří, že spolu pojedou na chalupu mého bratra, kde se budou společně učit k maturitě. Ve skutečnosti to byl pouze maskovací manévr, aby mohla strávit dva dny se svou odrbanou džínovou vlasatou láskou.

Naštěstí byla neteř holka povídavá, nenechala si tajemství pro sebe, a tak se zpráva ke mně dostala rychleji, než stihla dcera odjet. Předvedla jsem srdeční kolaps, po kterém jsem se nedokázala postavit na nohy, lapala jsem po vzduchu a smrt měla na jazyku.

Dcera výlet odvolala. Já ale věděla, že se toho vetřelce musím rychle zbavit.

Šla jsem mu po krku

Hned s novým týdnem jsem se vypravila na vojenskou správu. Představa o jeho dvouleté nepřítomnosti se stala pro mě nadějným světýlkem na obzoru. Měla jsem přece známé všude. Nenáviděného nápadníka dcery jsem dostala na vojnu rychle.

Byl odveden dříve, než čekal – a já si mnula ruce… Dceru jsem zachránila. Velmi úspěšně odmaturovala a dostala se na vysokou školu, jak jsem si přála.

Doufala jsem, že v Praze bude mít mnohem úžasnější možnosti a na obyčejného zedníka z vesnice zapomene…Když dcera přišla ve třetím ročníku s tím, že je těhotná, nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Nedala se přesvědčit o tom, že je ještě na rodinu brzy.

Přesvědčila jsem ji, aby hlavně dokončila studia, že ji budeme podporovat. Když jsem se ale začala zajímat, kdo je otcem budoucího vnuka, myslela jsem, že udeřila moje poslední chvilka. Byl to ten „blbej Pepa“ z naší vesnice.

Nenáviděla jsem ho tolik, že jsem se rozhodla, že se ho zbavím jednou pro vždycky. Přemýšlela jsem, koho bych uplatila. Na stavbách se přece občas stane úraz…

Utekl z mé pasti

Nestačila jsem svůj šílený plán dotáhnout do konce, protože Pepa byl pod vlivem událostí rychlejší. Jak se dozvěděl o těhotenství dcery, okamžitě ukončil práci a zmizel za Karolínou do Prahy. Přišel listopadu 1989 a všechno se začalo dramatizovat.

Každý se bál každého, mé známosti byly najednou k ničemu. A v tom víru revoluce a změn, které přišly, se narodil můj vnuk. Dcera vysokou školu dokončila se zpožděním, s Pepou se vzali dva roky po narození malého Davídka.

Pepa si založil stavební firmu a začal podnikat. I když se jim později narodila ještě dcera Adélka, já se se zetěm nikdy nesmířila. Neuměl se chovat a měl těžké mezery ve vzdělání! Po nocích jsem se bavila tím, že jsem posílala na něho anonymní dopisy.

Všude, kam se dalo. A abych se dozvěděla o jeho práci co nejvíce, začala jsem pravidelně rodinu mé dcery navštěvovat a tvářila se nejen jako milující babička, ale také jako Pepova velká kamarádka a spřízněná duše.

Anonymy nepomohly

Nejhorší pro mě bylo, že na něj dcera vzhlížela jako na poloboha. Jeho firma prosperovala, až to bylo nechutné.

Postavil dům na okraji Prahy s velkou bránou, zahranou, plnou antických sošek a podivných kamenných oblouků a antických sloupů, které byly neuvěřitelně nevkusné. Když jsem tu nádheru viděla, musela jsem se hodně přetvařovat.

Jak mohla moje dcera, která byla vedena k umění, takto obrátit? Když už dcera nemá rozum, musím zachránit aspoň své vnuky, říkala jsem si. Musím ho otrávit, dokud není pozdě. S takovou představou jsem se vydala na houby.

Nebyla jsem sice až tak znalá hub, pro jistotu jsem vždycky sbírala jen ty hřibovité, ale jedovaté jsem znala dobře. Osud sám mi nahrál. Když jsem byla opět na návštěvě u mladých, dcera odjela s vnukem k lékaři a oběd zůstal na mě.

Pepa dorazí, poobědvá sám… radovala jsem se! Aby mě nepodezíral, tvářila jsem se, že vařím ze zamražených hub, co měli v lednici…

Skončil v nemocnici

Polívka se mi prý povedla, nechal se slyšet. Pak se se mnou rozloučil, skočil do auta a odjel. V duši jsem se zaradovala, když dceři, která se mezitím vrátila, zazvonil mobil, a v něm se dozvěděla, že manžela odvezli do nemocnice. Pepa měl ale pevné zdraví.

Mé travičské akci odolal. Naštěstí. Jaké bylo moje překvapení, když mně a manželovi po návratu z nemocnice oznámil, že nám postaví dům poblíž toho jejich, abychom to měli k sobě blízko.

Pozemek už prý koupil, jen nám to chtěl oznámit jako dárek k naší zlaté svatbě. Dnes bydlíme vedle sebe. Já jsem se konečně se zetěm smířila. I když zůstal navždy v mnoha směrech nevzdělaným a nemá dodnes maturitu, je to pracovitý člověk a skvělý táta.

Vnuky jsem si ale vzala na starost já – babička. Dbám na to, aby měli po všech stranách skvělou východu a vzdělání. A dohlédnu na to, aby si jednou našli odpovídající partnery…

Aneta (78), Praha

Související články
4 minuty čtení
Manžel mi umřel před pěti lety. Prý na selhání srdce po zanedbané viróze. Já bych spíš řekla, že už nezvládal ty věčné hádky. I tak jsem ho milovala. Byla jsem celý život přesvědčená, že naše hádky pramení z mužovy výbušné povahy. Naše děti mě teď ale vyvedly z míry, když mi při poslední návštěvě řekly, že ta komplikovaná jsem vždy byla jen já. To člověka trochu vyvede z míry, že ano?! Tím ovše
3 minuty čtení
S manželkou mého bratra jsme nikdy neměly dobrý vztah. Když bratr zemřel, doufala jsem, že nás společné neštěstí sblíží. Ale spletla jsem se. Místo jejích slz přišly nákupy a místo vzpomínek nekonečná přehlídka luxusu. Bratr zemřel nečekaně a zatímco mě jeho skon zdrtil, se švagrovou ta tragédie neudělala nic. Spíš ji potěšila. Smrt manžela pro ni byla jenom vstupenkou do života bez finančních
2 minuty čtení
Já i manžel jsme vyrůstali jako jedináčci, naše dětství bylo smutné, i když jsme měli kamarády. A proto jsme si přáli mít dětí jako smetí. Dalo by se říct, že moje dětství bylo šťastné. Vlastně i manželovo. Neměli jsme si nač stěžovat. Jako jedináčci jsme měli všechno, co si jen mohly děti v naší době přát. Jen jediné nám osud nedopřál. Mít sourozence. Ve škole i v okolí jsem sice měla spoustu
5 minut čtení
Jsme úplně obyčejná rodina. Přesto se nám za posledních padesát let stalo i mnoho toho špatného a my k sobě zase museli hledat cestu. Mého muže Pepu jsem si brala v polovině sedmdesátých let. Mně bylo devatenáct, jemu o dva roky víc. Bydleli jsme v malém panelákovém bytě 2+1 v pražských Nuslích. Pepa pracoval v ČKD, já jako účetní v podniku na Smíchově. Brzy se nám narodil syn Martin a dva roky
5 minut čtení
Snacha mě k tomu dohnala. Nejen nějakou hádkou, ne jednou nevhodnou větou, ale dlouhými roky drobného, ale o to vytrvalejšího nátlaku. Poznala jsem ji jako mladou, hezkou holku, která se motala kolem mého syna. Ze začátku se na mě usmívala, přijímala ode mne dárky, později si nechávala s radostí hlídat děti, aby si mohla vyrazit s kamarádkami. Jenže postupně začala snacha měnit své chování vůči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Krocani nás chránili před vetřelci i zloději
skutecnepribehy.cz
Krocani nás chránili před vetřelci i zloději
Našich krocanů se bálo celé okolí. Střežili náš dům i zahradu lépe než kdejaký hlídací pes. Nakonec dokázali zpacifikovat i zloděje. Z krocanů jsem měla jako dítě velkou hrůzu. Vzít si na sebe cokoli červeného byl hazard se životem. Krocany na našem dvorku doháněla červená barva k nepříčetnosti. Koho ovšem tato zvířata milovala, byla naše maminka. Tu vítali krocani
Kavkazský Prijut 11: Vysokohorský hotel, o který byl sveden nelítostný boj
epochaplus.cz
Kavkazský Prijut 11: Vysokohorský hotel, o který byl sveden nelítostný boj
Kavkaz – horský masiv mezi Černým a Kaspickým mořem se zapsal do historie již v dávné minulosti. U jeho úpatí se ve starověku vylodili Argonauti, aby zde, v bájné Kolchidě, hledali legendární zlaté rouno. Na Kavkaze prý trpěl hrdina Prométheus za to, že předal lidem zázrak ohně. Zuřily zde však i boje druhé světové války.
Australský Dům zázraků: Promlouvá tu k rodině mrtvý syn?
epochalnisvet.cz
Australský Dům zázraků: Promlouvá tu k rodině mrtvý syn?
Na předměstí západního Sydney stojí nenápadný rodinný dům. V roce 2006 se z něj ale stane jedno z nejpodivnějších poutních míst v Austrálii. Podle jeho majitelů tu totiž dochází k zázrakům, jejichž zdrojem je duch jejich mrtvého syna. Vrací se, aby pomáhal druhým? Jsou skvrny a nápisy na zdech skutečně projevem boží milosti?   V roce 2006 umírá při autonehodě jen
Kuskus a jeho chutě
tisicereceptu.cz
Kuskus a jeho chutě
Jméno kuskus je převzaté z arabštiny, jedná se totiž o tradiční severoafrické jídlo. Postupem času se rozšířilo do celého světa. Kuskus je spařená a do kuliček tvarovaná krupice. K jeho výrobě se použ
Nomos získává iF Design Award 2026 za svůj Club Worldtimer
iluxus.cz
Nomos získává iF Design Award 2026 za svůj Club Worldtimer
Německá manufaktura Nomos Glashütte si připisuje další významné designové ocenění. Model Club Sport neomatik Worldtimer silver získal prestižní iF Design Award 2026 v kategorii produktového designu. H
Jaro v kouzelném světě skla Koulier
epochanacestach.cz
Jaro v kouzelném světě skla Koulier
Jarní výstava v Řemeslné sklárně Koulier na Oflendě na Chrudimsku se právě otevírá a potrvá do 9. května tohoto roku. Udělejte si jarní rodinný nebo holčičí den plný krásy a inspirace pro nadcházející velikonoční výzdobu nebo Den matek. Obdivovat budete určitě ručně foukané skleněné kraslice, květinové motivy i veselé jarní dekorace. Čeká na vás více
Vesmírné stravování: Když polévka létá a čich stávkuje
21stoleti.cz
Vesmírné stravování: Když polévka létá a čich stávkuje
Vaření ve vesmíru je vskutku specifická disciplína, už jen proto, že fyzikální zákony v mikrogravitaci mají svou vlastní verzi pravidel. Na palubě ISS tak neexistuje něco jako obyčejný a běžný oběd, a
Postlerová se stala terčem útoku svého syna
nasehvezdy.cz
Postlerová se stala terčem útoku svého syna
Do puberty působil syn Simony Postlerové (†59) jako běžný kluk. Pak ale přišel zvrat a rozjely se problémy. Naplno se rozjely Aspergerův syndrom a schizofrenie a jejich svět se otočil naruby. Dlouh
Záhada ostatků Karla IV.: Jsou všechny kosti skutečně jeho?
enigmaplus.cz
Záhada ostatků Karla IV.: Jsou všechny kosti skutečně jeho?
Kde přesně odpočívá jeden z největších panovníků českých dějin? Císař Karel IV. měl být pochován v královské hrobce v Katedrála svatého Víta. Jenže staletí přestaveb, přesunů ostatků i archeologických
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Vyvraždili muslimové tisíce židů kvůli básni?
historyplus.cz
Vyvraždili muslimové tisíce židů kvůli básni?
„To máš za to, že našemu pánu šálíš mysl, žide!“ vykřikují útočníci, zatímco svou oběť zasypávají desítkami ran. Omráčeného vezíra pak dotáhnou na otevřené prostranství a za ruce i nohy jej hřeby přitlučou k dřevěnému kříži. Kromě něj dav berberských muslimů toho dne zmasakruje možná až tisícovku rodin z místní židovské komunity, která je v
Salát s ovocem a kuřecími prsíčky
nejsemsama.cz
Salát s ovocem a kuřecími prsíčky
Je šťavnatý, plný vitaminů a pochutnají si na něm spolehlivě i ti, kdo mají rádi pořádný kus masa. Ingredience: ● 200 g směsi listů různých salátů, baby špenátu a čekanky ● 2 kuřecí prsní řízky ● 1 granátové jablko ● 2 pomeranče ● hrst pekanových ořechů ● balsamicový ocet ● olivový olej ● sůl ● pepř Postup: Menší listy salátu, čekanky a špenátu vložte do mísy, větší listy natrhejte na kousky