Domů     I největší bolest přebolí, ale nikdy se nedá vymazat z paměti
I největší bolest přebolí, ale nikdy se nedá vymazat z paměti
8 minut čtení

Dnes se již jen otáčím za časem, který je dávno minulý a zavádí mne do posledního desetiletí minulého století. Přišla jsem při nehodě o snoubence. Myslela jsem, že to nikdy nepřebolí.

V té době dívka, která neměla v osmnácti vážnou známost, byla divná a pokud v devatenácti letech již nechystala svatbu, byla ještě divnější a já patřila přesně do této vesnické šablony.

Od sedmnácti let jsem chodila s mým budoucím manželem, po roce jsem otěhotněla a na prahu mých devatenácti let se začala chystat svatba.

Pocházím ze vsi, kde si opravdu všichni vidíme do talíře, přiměřeně si závidíme a přiměřeně se i pomlouváme, ale při pohřbech, nemoci a svatbách se semkneme a pomáháme si.

Svatba na spadnutí

Začali jsme u seznamu svatebních hostů, abychom podle toho došli k závěru, kde se bude konat hostina, kolik se má napéct cukroví na „vejslužky“ a hlavně kolik to bude stát.

Dvě rodinné rady se spojily a téměř nekonfliktně došli k závěru, že to bude svatba velká, protože musí přijít sestřenice i bratranci ze druhého kolene, protože oni nás také pozvali, takže je musíme na oplátku také pozvat.

A tak to šlo celé odpoledne, až jsme uzavřeli stav hostů na devadesátce. „No to se pěkně prohneme,“ pronesla maminka. A budoucí tchyně zase měla strach, aby ty chlapi moc nepili, protože alkohol přeci platí ženichova rodina a už se umazávalo.

„Určitě nepozveme Mirka z Plzně, ten vždycky opije všechny a vydrží za tři.“ A s ním škrtla i jeho manželku, ale vzpomněla si na tetičku, která by nám mohla přispět do začátku nějakým „pěkným“ finančním darem. Suma sumárum, desátá večer, padl závěr -pozváno bude devadesát dva hostů.

Vybrali jsme termín 15. července, aby to ještě nebylo moc vidět a už to jelo: „Obřad bude na úřadě, hostinu uděláme na zahradě, vyklidíme kůlnu a garáž a postavíme tři vojenské stany. Péct se začne v neděli před svatbou, ve čtvrtek se naloží maso na svíčkovou.

Pivo se koupí v úterý, to přijede závoz do hospody, takže se pojede s vozíkem a musí se tam být už v poledne, aby ho neprodali. Víno přiveze strýc z Moravy a přijede už ve čtvrtek ráno.

Na šaty se půjde koupit hned po neděli.“ Takže do svatby chybí zhruba měsíc a scénář je připravený. Vše šlo jako na drátku a přišel poslední týden. V pondělí se začalo péct na „výslužky“.

V úterý taťka vybojoval dvacet bas piva k nelibosti všech sousedů, ve středu se začaly péct korpusy na dorty a naložilo se maso. Napětí stoupalo.

Ve čtvrtek ráno přijel strýc z Moravy, přivezl několik demižónů vína, nezbytnou slivovici a asi deset kilo domácích klobás. A já se vydala na poslední zkoušku šatů.

Cesta za švadlenou

Stála jsem na zastávce a čekala na autobus a v tom začaly jezdit houkačky. Naskočila mi husí kůže, ale mne se to naštěstí netýkalo, já se přeci pozítří vdávám!

Přijel linkový autobus, já nastoupila a sedla jsem si hned za řidiče, protože za chvíli vystupuji, aby mi nezapomněl zastavit a neodvezl mi až do města, protože pak bych to nestihla a přípravy by byly ohroženy.

Mezi řidičem a cestujícími se rozvinula diskuze ve smyslu, který blbec, kde, co udělal, že zalarmoval celý okrsek. Hned po výjezdu z obce už v dáli bylo vidět, že za zatáčkou je nějaká mela. A řidič si okamžitě přisadil:

„To zas jel někdo jako blázen, ale nemohl to být nikdo místní, protože tady přeci každý ví, že ta zatáčka vynáší.“ Dojeli jsme k samotnému místu a bylo patrné, že se tam obtočilo auto okolo stromu.

Nebylo poznat, přes několik zásahových vozů, co to bylo za značku. Politovala jsem posádku a přemýšlela jsem si dále, zda ještě ty šaty zapnu, protože jsem přeci jen přibrala v objemu svého štíhlého pasu.

Zvědavý řidič se šel podívat, co se tam vlastně stalo, i když to viděl z dálky se slovy: „Jdu se zeptat, kdy to bude průjezdný, tak zatím seďte.“ A my seděli.

Já jsem si začala zoufat, že takhle to fakt nestihnu a upnula jsem zrak na řidiče, který se šel podívat k nehodě. Mluvil s policistou, najednou se chytil za hlavu a začal ukazovat na autobus.

Ještě chvilku stáli, s někým mluvili a ke skupince se přidal lékař ze záchranky i s brašnou a všichni společně šli k autobusu. Mezi tím jsem viděla přijíždět pohřební vůz a nebylo mi z toho vůbec dobře.

Skupinka došla k autobusu, řidič otevřel dveře a všichni tři, mlčíc vešli dovnitř a jejich pohledy směřovaly přímo ke mně… „Petruško,“ oslovil mne řidič, „tady Vašek (policista) Ti chce něco říct.“

Znejistila jsem, ale příliš jsem nechápala. „Petro, v tom autě jel Vlastík. Jako můj Vlastík?“ Vyhrkla jsem ze sebe. „ A kde je, ať sem přijde, ať jde za mnou! No to právě už nemůže, on tu nehodu nepřežil.“ Nastalo příznačné hrobové ticho. Lékař se mi na něco ptal, vůbec nevím na co, a pak už si na nic nepamatuji.

Probrala jsem se až na nemocničním lůžku

Probudila jsem se až v nemocnici a nechápala, co tam dělám. Za chvíli vešla mamka s taťkou. Oba plakali a svorně mi říkali:

„ Teď musíš být silná, musíš být silná.“ Zprvu jsem měla pocit, že vůbec nevím, o čem mluví, ale najednou jsem se začala rozpomínat na to, že jsem jela ke švadleně, že za vsí byla nehoda a najednou mi zazněla v uších znovu slova policisty:

„On tu nehodu nepřežil…“ Nevěděla jsem, zda se to opravdu stalo. Rozplakala jsem se, ani jsem nemohla dýchat. Dostala jsem tišící léky. A najednou jsem cítila, že se mi oči zavírají. Probudila jsem se až pozdě odpoledne.

Byla jsem v pokoji úplně sama a v té samotě jsem si začala uvědomovat, že jsem těhotná, a že čekám s Vlastíkem dítě. Z přemýšlení, co dál, mne vytrhl lékař konající večerní vizitu. Sedl si ke mně a ptal se, jak se cítím, ale že se zdá, že je miminko v pořádku.

Zmítala jsem se v pocitech, zda mi to zajímá či ne. Také se mi pokoušel sdělit, že když bude vše v pořádku, že mohu jít, ještě po nějakém vyšetření, zítra dopoledne domů. Ale kam? K našim nebo do domečku po jeho babičce, kde jsme měli spolu bydlet???

V noci jsem téměř nespala, promýšlela jsem, co udělám. Ráno jsem nebyla schopná pozřít ani to bílé kafe, které podávali ke snídani. Byla jsem neskutečně unavená. Po ranní vizitě jsem byla poslána ještě na vyšetření, kvůli miminku.

Pan primář na gynekologii se však rozhodl, že ještě musím zůstat na jejich oddělení na pozorování, alespoň do druhého dne. S odstupem času si myslím, že už tehdy věděl, že není něco v pořádku.

Pravděpodobně z šoku, možná díky silným tišícím lékům byl potrat neodvratitelný. Nejčernější dny v mém životě. Přišla jsem o svého budoucího manžela, přišla jsem i jeho dítě. Myslela jsem, že to nikdy nepřebolí.

Jen čas dokáže zhojit i ty nejbolavější rány

Na tyto rány je jediný lék, milující rodina, dobří přátelé a čas! Zhruba po dvou letech jsem se opět začala koukat na svět o něco příznivěji a začala jsem věřit, že ještě mohu být v životě šťastná.

Za krátko jsem se, jak se říká, začala oťukávat s klukem z vedlejší vsi a do roka jsme spolu bydleli a začali jsme se pokoušet o miminko, ale něco bylo špatně, stále to nevycházelo. Možná jsem měla strach znovu otěhotnět.

Opakovaně jsem odmítala i jeho žádost o ruku, ale po dlouhém, přesně více než ročním přemlouvání, jsem se odhodlala vstoupit do stavu manželského, ale hlavně bez těch příprav, bez hostů a bílých šatů.

Vzali jsme se a rodiče a sourozence jsme pozvali na slavnostní oběd až druhý den. Na dítě jsme čekali ještě dva roky.

Naše vymodlená holčička je dnes na prahu své dospělosti a má i o dva roky mladšího brášku a všichni dohromady jsme taková spokojená rodina, která si váží všeho, co každý den přináší.

Léta bolest otupily, ale myšlenka, co bychom asi dnes dělali s Vlastíkem, se čas od času vynoří.

Petra K. (43), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Klárka. Byla jako svěží vítr, který rozfouká všechny stíny. Dnes už tu je jen ten její. Má vnučka byla jiná než ostatní děti. Odmalička si vytvářela vlastní svět, plný fantazie a zvláštního porozumění pro věci, které jiní přehlíželi. Často jsme spolu chodily ven, do přírody, kde se jí oči rozzářily nejvíc. U stromů, květin, zvířat, tam byla doma. Povídaly jsme si o životě, o světě, o snech, ved
3 minuty čtení
Dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli o tom někdy vůbec promluvím. Člověk si spoustu věcí nese v sobě a nechce se v nich zbytečně šťourat. Některé události už tolik nebolí, i když občas dokážou zasáhnout stejně silně jako kdysi. Dnes je mi osmdesát. A přesto mě občas přepadne takový stesk, jaký jsem naposledy cítila ve svých 12 letech. Bylo tehdy jaro. Slunce se konečně odhodlalo svítit naplno,
3 minuty čtení
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem šla naposledy za mojí dcerou, abych se s ní rozloučila. Ta bolest byla nesnesitelná. Najednou jsem si uvědomila, že už tu prostě není. Moje dcera Petra byla zdravá, chytrá a krásná dívka. Nepřekvapovala nás žádnými problémy v dospívání, a když dospěla, byla úspěšná a měla jasné plány. Vypracovala se, našla si dobré zaměstnání a potkala Pavla, se kterým plán
2 minuty čtení
Dětství na vsi jsem nesnášela. Nebyla jsem proto ani na jednom třídním srazu. Teď je mi líto, že většinu spolužáků už nikdy neuvidím. Hned, jak to bylo možné, jsem se z té vesnice odstěhovala. Život tam byl středověk. Chtěla jsem do velkého světa, chodit do divadel, na koncerty, setkávat se se slavnými lidmi. A tak jsem si vzala o dvacet let staršího, rozvedeného inženýra, který měl u nás na vs
3 minuty čtení
Ten psík se objevil u našich vrat zničehonic. Nedal se odehnat. Netušili jsme, jak moc nám jednou pomůže a odmění se za to, že jsme mu dali najíst a napít. Bylo to krátce po narození naší malé Janičky. Měli jsme tehdy už tříletého synka Petříka ale s bydlením to vypadalo špatně. Peněz jsme moc neměli a na státní byt se čekalo dlouho. Proto jsme vzali zavděk podkrovím mého rodného domku a bydlel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Velký návrat Vilmy Cibulkové k ex?
nasehvezdy.cz
Velký návrat Vilmy Cibulkové k ex?
Seriál Polabí opět spojil dohromady Vilmu Cibulkovou (62) a jejího exmanžela Miroslava Etzlera (60). Pro všechny bylo velké překvapení, že na nabídku kývli, protože jejich rozvod byl v roce 2013 poměr
Vzpomínky i bolest zůstaly
skutecnepribehy.cz
Vzpomínky i bolest zůstaly
Dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli o tom někdy vůbec promluvím. Člověk si spoustu věcí nese v sobě a nechce se v nich zbytečně šťourat. Některé události už tolik nebolí, i když občas dokážou zasáhnout stejně silně jako kdysi. Dnes je mi osmdesát. A přesto mě občas přepadne takový stesk, jaký jsem naposledy cítila ve svých 12 letech. Bylo tehdy
Britové chtějí z gruntu postavit lidský genom a začít si s ním hrát
21stoleti.cz
Britové chtějí z gruntu postavit lidský genom a začít si s ním hrát
Britští vědci spustili ambiciózní pětiletý projekt s názvem Synthetic Human Genome (SynHG), jehož cílem je laboratorně vytvořit dlouhé úseky lidské DNA a následně je vložit do živých buněk. To, co mož
Kuřecí roláda plněná špenátem
nejsemsama.cz
Kuřecí roláda plněná špenátem
Masová roláda se hodí jako oběd i jako studené pohoštění pro návštěvu. Připravit se dá z jakéhokoli masa a právě náplň ji dovede k dokonalosti. Potřebujete: ✿ 4 kuřecí prsa ✿ 2 šalotky ✿ 500 g mraženého listového špenátu ✿ 4 stroužky česneku ✿ 200 g lučiny ✿ 100 g goudy ✿ sůl, pepř ✿ 1 dl vývaru ✿ 2 lžíce sádla 1. V
Historie českých lázní: Reklamu jim dělali Paracelsus, car i králové
historyplus.cz
Historie českých lázní: Reklamu jim dělali Paracelsus, car i králové
Pacienti v horké minerální vodě vysedávají klidně i deset hodin. V důsledku těchto „koupacích orgií“ jim bolestivě popraská kůže, což je ale v pořádku. Podle lékařů se právě těmito ošklivými ranami odplaví z těla všechny nemoci…   Teplice a Karlovy Vary patří k nejstarším lázním u nás. K oběma místům se vážou pověsti, v nichž
Divadlo BRAVO! slaví sté výročí Armagedonem: Nový cirkus, humor a úvahy o konci světa
epochalnisvet.cz
Divadlo BRAVO! slaví sté výročí Armagedonem: Nový cirkus, humor a úvahy o konci světa
PRAHA – Divadlo BRAVO! (dříve Branické divadlo) si ke stému výročí založení nadělilo inscenaci, která tematicky míří k tomu nejzazšímu horizontu lidské existence: ke konci světa. Premiéra inscenace Armagedon: Poslední derniéra, v níž se snoubí nový cirkus, tanec a mluvené slovo, nabídne divákům nevšední reflexi poslední hodiny života. Premiéra proběhne 14. listopadu 2025. Inscenace v režii Petra Horníčka a pod produkčním křídly souboru Losers
Dýňový cheesecake s pekanovými ořechy
tisicereceptu.cz
Dýňový cheesecake s pekanovými ořechy
Sladká pochoutka z dýně, zdobená karamelizovanými pekanovými ořechy. Suroviny na 12 porcí Na korpus 230 g máslových sušenek 100 g rozpuštěného másla Na krém 1 hrnek uvařené a rozmixova
Znovuzrození legendy: Cesta nejslavnějšího kabaretu od ostudy ke slávě
epochaplus.cz
Znovuzrození legendy: Cesta nejslavnějšího kabaretu od ostudy ke slávě
Moulin Rouge je proslulý svými bouřlivými počátky a skandály. Málokdo však ví, že jeho příběh nebyl jen o zábavě a neřesti. Kabaret musel čelit i tragickým okamžikům. V roce 1915 byl zničen požárem, aby se o šest let později znovu zrodil z popela. Jeho historie je příkladem neuvěřitelné proměny, která ho přivedla z nevěstince na
Barevný podzim v srdci Šumavy
epochanacestach.cz
Barevný podzim v srdci Šumavy
Příroda je tu tak divoce veselá, až se vám chce radostí vykřiknout. V tomto období navíc září pestrou škálou barev. Šumavské Povydří si v tento čas nelze nezamilovat. Hluboké údolí řeky Vydry charakterizují husté šumavské hvozdy a neustále zvonivě zurčící voda, která vede vašekroky lépe než nějaká GPS. Naučná stezka Povydří je jedna z nejkrásnějších,
Duchové na druhé straně? Fenomén automatického psaní a kreslení fascinuje už staletí
enigmaplus.cz
Duchové na druhé straně? Fenomén automatického psaní a kreslení fascinuje už staletí
Chtěli byste komunikovat s bytostmi z jiných dimenzí, nebo se svými zemřelými blízkými? Někteří spiritualisté věří, že k tomu slouží techniky jako automatické psaní a kreslení, které umožňují přijímat
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Bentley & Steinway: Když dokonalost zní i voní
iluxus.cz
Bentley & Steinway: Když dokonalost zní i voní
V Hamburku se tento týden odehrála událost, která spojila dva světy výjimečného řemesla – Bentley Motors a Steinway & Sons. Obě značky, synonymum pro tradici, eleganci a mistrovství detailu, předs