Domů     Život ve městě si užívám
Život ve městě si užívám
5 minut čtení

Toužila jsem po životě v přírodě, ale při něm jsem zjistila, že civilizace má přece jen něco do sebe. Teď už jsem ze snů vyléčená.

Jako typické městské dítě jsem měla o životě v přírodě zkreslené představy, protože jsem ho znala jen z letních táborů, vyprávění babičky a z řídkých návštěv své tety z jižní Moravy. O to víc jsem po romantickém venkovském životě toužila.

Rozdílné světy

Tyto mé touhy neustaly ani poté, co jsem dospěla a našla si partnera. Měli jsem se rádi, on však byl z jiného těsta. Za každých okolností se držel nohama pevně na zemi a moje sny komentoval ironickými úšklebky.

Nerad jezdil na venkov a před jedním víkendem mi řekl: „Zítra hraje Slavie, rád bych s kamarády zajel na fotbal. Jeď s kamarádkou.“ A tím začal konec našeho vztahu.

Dobový festival

Vyrazila jsem tehdy na chatu bez něj. Ten víkend tam pořádali folkový festival a náměstí bylo zaplavené trhy. Předváděli dobové tance, prodávali čelenky, mokasíny a různé korálkové šaty a já byla úplně okouzlená.

Chodila jsem mezi nimi stánky a občas jsem se s někým dala do řeči. „Slečno, když se vám náš život tak líbí, přidejte se k nám,“ smál se jeden tanečník, který měl přezdívku „Štiplístek“.

Propadla jsem jeho kouzlu

Všichni měli i svá civilní jména a povolání, ale všechen volný čas věnovali napodobování života této kultury. Strašně jsem jim záviděla. Pozvali mě ke stolu, lépe řečeno k dřevěné misce s polévkou. A tam jsem ho potkala.

Vysoký, šlachovitý, s okouzlujícím úsměvem. Představil se mi jako Miloš. Tak začala naše známost. Vášeň se mezi námi rozhořela jako oheň, na kterém jsme opékali buřty.

S dosavadním životem jsem skoncovala

V Praze jsem si sbalila kufry, dala výpověď v práci, manželovi oznámila, že se s ním rozvádím, a odjela jsem za Milošem. Měl totiž svoji vizi budoucnosti, která se mi zamlouvala.

„Zkusíme žít jako trampové celoročně a ne jen pár týdnů v létě,“ nahodil udičku, na kterou jsem zabrala. To bude nádhera, představovala jsem si. Ráno se budit zpěvem ptáků, mýt se v potoce a stát se součástí přírody.

Ideální život

Koupili jsme pozemek s potůčkem uprostřed Beskydských lesů a tam si začali zařizovat svůj život.

Pěstovali jsme vlastní ovoce, zeleninu i bylinky, neměli jsme žádný telefon ani počítač, dokonce jsem začali chovat i slepice a králíky a časem jsme si pořídili i krávu. Tenhle život se mi strašně líbil, i když byl poměrně náročný.

Naučila jsem se šít šaty, mokasíny i navlékat náramky z korálků. Jezdili jsme na jarmarky a tam tyto výrobky prodávali. Všechno bylo zalité sluncem. Milovali jsme se, a to nám ke štěstí stačilo.

První pochybnosti

Po pěti měsících jsem otěhotněla, a tím naše bezstarostnost skončila. Přežít měsíce mrazů v maringotce nebyla žádná sláva, zvlášť, když vám roste břicho a je vám stále špatně. Byla mi zima, všude samé nepohodlí. A až se dítě narodí, bude to ještě horší.

Vůbec jsem si to nedovedla představit. „To nezvládneme! Myslím, že bychom měli uvažovat o návratu k civilizaci. Přece se z porodnice nemůžu vrátit sem,“ povídala jsem Milošovi. Ale on neviděl problém.

Tvrdá realita

Upletl mi koš na dítě, a když se pak v červnu narodila Barborka, položili jsme ji do něj a já ji pověsila koníkovi za sedlo a vozila na políčko, kde jsme si pěstovali zeleninu. Taky jsem ji mívala v šátku na zádech a přitom třeba okopávala brambory.

„Hrůza!“ Litovala jsem, že jsem se nedržela při zemi jako můj bývalý. Nakonec dceruška onemocněla. V půlce ledna dostala zápal plic a my s ní museli do nemocnice. Chudinka se dusila, a já myslela, že nepřežije. Svíral mě strach a výčitky. Co jsme jí to provedli?

Strach mě probudil

„Do maringotky se s ní už nevrátím!“ oznámila jsem svému Milošovi. „Copak opravdu nechápeš, že tvou zarputilostí ohrožujeme její život?“ křičela jsem na něj hystericky a třásla se vzteky:

„Pokud si nenajdeme normální byt, opustíme tě a žij si tam sám.“ Až tehdy uznal, že na tom něco bude a my se konečně stěhovali zpátky do města.

Cítila jsem se jako v pohádce

Naštěstí jsem měla stále byt, který jsem zdědila po babičce, a který moje matka moudře pronajímala. Nemuseli jsme tak hledat žádný pronájem. To byla úleva, sedět zase v teple a moci se vykoupat, kdy se mi zachtělo! Život byl najednou tak jednoduchý!

Nechápala jsem, jak to, že jsem to dřív nevěděla… Tetelila jsem se blahem nad tím komfortem, který je pro všechny obyčejný. Já se ale cítila po tom všem jako v pohádce.

Dohodli jsme se

Dnes žijeme v kompromisu. Svou představu o životě jsme trochu upravili. Sedíme v teple, používáme plynový sporák i pračku, dokonce máme i televizi, ale mobil nemáme ani já, ani Miloš. Trampský život jsme úplně neopustili.

Věnujeme se mu i s dcerou o prázdninách. Naší Barborce je už sedm let a společně s ostatními dětmi tančí a zpívá na dobových festivalech. Baví ji to a my s Milošem jsme na ni moc pyšní.

Dana S. (47), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Když mě má nejlepší kamarádka z dětství poprosila, zda bych ji nezaložila, vůbec by mě nenapadlo, že ona si mé peníze chce jen užívat. Když mě Věra poprosila, jestli bych jí nepůjčila na kauci a nájem, neváhala jsem ani minutu. Vrátila se do našeho města po těžkém rozvodu. Znaly jsme se od školy, prošly jsme spolu skoro vším a věřila jsem jí. Nebylo to moc, jen pár tisíc, a já byla ráda, že jí
4 minuty čtení
Ta holka se ale uměla zalíbit a vlichotit každému. Moje vnučka byla snadným cílem. Byla příliš mladá na to, aby podvodnici poznala už z dálky. Před čtyřmi lety se moje vnučka Klára, tehdy třiadvacetiletá studentka medicíny, seznámila s Evou. Eva byla její nová kamarádka z univerzity, jak jsme si dlouho všichni mysleli. Charismatická, s hlasem, který vás svojí melodičností ukolébal, a jak jsm
5 minut čtení
Žiji v malém domku na okraji městečka, kde jsem prožila celý svůj život a sousedské vztahy tu vždy byly bezproblémové. Teď je vše ale jinak. Žila jsem si už vlastně takový poklidný život, jako z obrázku, na kterém ptáci zpívají, květiny hýří všemi barvami a sousedé se zdálky přátelsky zdraví. Ale pak přišel on, ten nový soused, a všechno se rázem změnilo. Ztratili jsme klid, na který jsme byli
5 minut čtení
Ráno jsem si jako obvykle sedla na balkon a dívala jsem se na dětské hřiště. Občas tam běhaly děti, ale většinou bylo prázdné, jako můj život. Kdysi jsem si myslela, že až půjdu do důchodu, budu mít víc času na vnoučata a jak si budu svůj život užívat. Že ke mně budou chodit na návštěvu, budeme spolu péct dobroty, Marušku naučím háčkovat a Tondovi přečtu Hochy od Bobří řeky, tak jako jsem je kd
4 minuty čtení
Způsob, jakým jsem se kdysi seznámila s manželem, byl velmi originální. Přijala jsem pozvání na oběd od neznámého muže. Pamatuji si, že když jsem se toho rána před třiceti lety probudila a otevřela okno, zjistila jsem, že prší a mě čeká uplakaný pracovní den. Došla jsem do práce, pustila se do rozpracovaných úkolů a v poledne jsem se chystala jít na oběd. Než nadešla obvyklá doba, čekalo mě vša
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jak nejlépe na odpalované těsto
tisicereceptu.cz
Jak nejlépe na odpalované těsto
Odpalované těsto vychází ze slova odpálit, to znamená, že se do vařící tekutiny (voda či mléko s tukem) přidá mouka a za stálého míchání se vytvoří hmota připomínající knedlík. Je důležité, aby mou
Harry Houdini: Kouzelník, který dokázal utéct všemu – kromě osudu
enigmaplus.cz
Harry Houdini: Kouzelník, který dokázal utéct všemu – kromě osudu
Rok 1926. Sál v montrealském divadle Princess se pomalu vyprazdňuje. Pánové si nasazují klobouky a pomáhají dámám do kabátů. V zákulisí odpočívá jeden z největších iluzionistů, kteří v současnosti vys
Dařilo se jim dobře. A pak přiletěl Chicxulub
21stoleti.cz
Dařilo se jim dobře. A pak přiletěl Chicxulub
Nová studie paleontologů z Univerzity v Edinburghu a Novém Mexiku do značné míry přepisuje jeden z největších příběhů v dějinách Země. Dlouho se zdálo, že dinosauři na konci mezozoika už pomalu planet
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
epochalnisvet.cz
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
K zemi se snáší hustý déšť. Před vlhkem není úniku, znavení a hladoví Angličané se choulí chladem. Mluví šeptem, nebo mlčí. Král ostatně nařídil ticho.   Vstal za rozednění, nechal se obléct do zbroje a zúčastnil se mše. Anglický král Jindřich V. (1387–1422) je během ní pohroužen do sebe. Nemá před sebou pěkné vyhlídky. Francouzské
Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio: Nejsportovnější klasik
iluxus.cz
Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio: Nejsportovnější klasik
Druhé takové auto budete na trhu jen těžko hledat. Sportovní klasik v tom nejlepším slova smyslu. Alfa Romeo Giulia je sportovní sedan, který chytí za srdce už při pohledu zvenčí. Po usednutí za v
Lawrence z Arábie odmítl šlechtický titul
historyplus.cz
Lawrence z Arábie odmítl šlechtický titul
Z paluby britské lodi Mongolia seskočí 20letý student Thomas Lawrence. Je vyzbrojený jen fotoaparátem, poznámkovým blokem, revolverem a jedním párem rezervních ponožek. Na Blízkém východě je poprvé, a určitě ne naposled. Na rozdíl od mnoha jiných cestovatelů, kteří se na podobné expedice vydávali mnohem lépe vybaveni a zajištěni drahým, ale bezpečným doprovodem, Thomas Edward Lawrence (1888–1935)
Malý zázrak z kaučuku: Jak vznikla naše oblíbená guma na chyby
epochaplus.cz
Malý zázrak z kaučuku: Jak vznikla naše oblíbená guma na chyby
Většina z nás bere gumu jako naprostou samozřejmost. Ať už je to malý kousek na konci tužky, nebo velká bílá guma na stůl. Ale málokdo se zamyslí nad tím, že to není tak dávno, co lidé k mazání používali chleba. Ano, slyšíte správně. Kousek pečiva. Až v 18. století se k nám dostal kaučuk. A
Chce mě vyštípat, nebo zabít?
skutecnepribehy.cz
Chce mě vyštípat, nebo zabít?
Žiji v malém domku na okraji městečka, kde jsem prožila celý svůj život a sousedské vztahy tu vždy byly bezproblémové. Teď je vše ale jinak. Žila jsem si už vlastně takový poklidný život, jako z obrázku, na kterém ptáci zpívají, květiny hýří všemi barvami a sousedé se zdálky přátelsky zdraví. Ale pak přišel on, ten nový soused, a
Dokázala jsem zvládnout krizi po rozvodu
nejsemsama.cz
Dokázala jsem zvládnout krizi po rozvodu
Člověk se nesmí vzdát a musí hledat nový smysl života. V pětapadesáti jsem zůstala sama doma, ne na jeden víkend, ale natrvalo. Byla jsem čerstvě po rozvodu. Dcera žila v Brně, kam se odstěhovala s manželem. V paneláku, kde jsem žila třicet let, mi vše najednou připadalo až moc tiché. Pravda ve starých dopisech Neuměla
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
epochanacestach.cz
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
Každá významná událost, ať už narozeniny či rozlučka se svobodou, představuje rovnici s několika proměnnými. Cílem je vždy stejný výsledek: vytvořit zážitek s takovou hustotou, aby se nesmazatelně zapsal do paměti. Mnoho pokusů však končí jen jako běžný večer s vyšším rozpočtem. Rozdíl mezi pouhou konzumací a skutečným prožitkem přitom spočívá v precizním řízení všech
Polívka otevřeně o napětí v rodině: Kvůli bydlení to jiskří
nasehvezdy.cz
Polívka otevřeně o napětí v rodině: Kvůli bydlení to jiskří
Herec Vladimír Polívka (36) ze seriálu Milionáři má za sebou hektické období. S partnerkou Magdou čekají dítě a zároveň podle jejich blízkého okolí plánují svatbu, kterou by rádi stihli ještě před por