Jsme úplně vysílení z našeho tříletého Tomáše. Každé ukládání ke spánku je nekonečný boj. Vyzkoušeli jsme už všechno možné. Vnuk spát prostě nechce!
Je plný energie a nikdy nepadne vysílením a neusne třeba odpoledne na pohovce, jako se u dětí běžně stává. Čím je náš Tomáš unavenější, tím je protivnější, zároveň ale jako by se namísto útlumu zrychloval.
Proto ho nutíme spát odpoledne, jinak je to s ním večer k nevydržení. Kvůli každé drobnosti se rozbrečí, nechce večeři, nechce do vany, nechce do pyžama, udělá hroznou scénu, když po něm chceme, aby si uklidil hračky do krabice.
Posledních pár týdnů máme s odpoledním spaním s vnukem opravdové peklo. Skoro každý den se teď opakuje scénář, kdy Tomášek kňourá, že ještě není unavený a spát nebude. Když ho dostaneme do postýlky, tak v ní nechce ležet a kroutí se.
Pokud si dcera lehne vedle něj, tak ji různě provokuje- snaží se jí lechtat, štípat, kopat, olizovat. Nakonec musí dcera z místnosti odejít, protože vnuk přidává na intenzitě. Jakmile je ale sám, vytáhne si knížky, hraje s hračkami a opět nespí.
Nakonec to většinou skončí zvýšeným hlasem, pokud ne rovnou křikem, než vnuk konečně přestane odporovat a lehne si. Tohle drama ale trvá hodinu nebo dvě a je to pro nás všechny vysilující.
Jenže pokud syna do postele odpoledne nezaženeme, tak nastává ještě větší boj večer. To je Tomášek opravdu unavený, a o to víc běsní. Dělá v posteli kotouly a stojky na hlavě a prostě cokoliv, kromě klidného ležení, při kterém by mohl zabrat.
Zkoušeli jsme už různé metody – zkoušeli jsme ho i nechat být, ať si usne, kdy mu to bude vyhovovat. Přes den nespal a způsobilo to uřvaný večer, kdy běhal jako zběsilý po bytě a narážel do všeho. I zkusili jsme, aby s námi večer ponocoval.
Efekt to mělo ten, že byl vnuk protivný a unavený druhý den hned od rána. Je to prostě takové naše perpetuum mobile, se kterým si nevíme rady. Říkali jsme si, že pomůže školka, ale vydržel tam necelý týden.
Samozřejmě po obědě nespal, rozpoutal tam peřinovou válku a stal se tak terčem jedné postarší nerudné vychovatelky. Dokonce přišla s tím, že bychom mu měli dávat prášky na spaní. S dcerou a zetěm jsme na takovou radu zareagovali tím, že je Tomáš zase doma.
Jitka (57), Teplice v Čechách
