Máme hodnou dceru, možná až moc. Když se zamiluje, přes růžové brýle nevidí realitu. Její současný přítel toho bohužel umí dobře využít.
Dcera Ivanka byla vždycky moc hodná. Vychovali jsme z ní poctivou dívku, která je ale snadným cílem pro různé typy lidí, kteří se snaží její dobroty zneužít.
Tak tomu bylo už ve škole, kdy ji využívala spolužačka, tahala z dcery nejdříve pastelky, pak peníze a nakonec drahé džíny z Tuzexu. Když jsme se to dozvěděli, museli jsme udělat ve škole bouřku, aby dcera dostala své věci zpět.
Rozdala by se
V tomto duchu to pokračovalo i v dospělosti. Nedokázala si najít hodného přítele, vždycky to byl nějaký chytrolín, kterému se hodilo, že za něj dcera platila útratu v hospodě, nebo dokonce dovolenou.
Jakmile jsme dceři cokoli řekli, byl oheň na střeše, že nevidíme, co všechno pro ni dotyčný dělá. Viděli jsme jen to, že z ní tahá peníze, dělá si z ní služku a ještě se nechá vozit autem do práce.
Dokonce jsme v jednom případě museli zasáhnout, protože naše hodná dcera chtěla někomu darovat ledvinu. Toho člověka přitom skoro neznala. Naštěstí ledvina nevyhovovala, tak se nám všem ulevilo.
Pochopí někdy?
Vždycky jsme si říkali, že horší už to být nemůže. Může! Tím největším lenochem a vyžírkou je její poslední přítel, který si hraje na velkého umělce. Nastěhoval se do dceřina bytu, tam si přitáhl nějaké africké bubínky, kytaru, polorozpadlé piano.
Spí do dvanácti, pak začne kvílet a hrát. Dceru neustále krmí řečmi o tom, jak natočí album, s nímž prorazí v zahraničí. Všude chodí a půjčuje si peníze, které nevrací. Nedávno jsem se dozvěděla od sousedů, že přišla k dceři do bytu nějaká parta vymahačů.
Nechápeme, že se ten člověk vůbec nestydí a dál drze a beze studu chodí do naší rodiny, usmívá se a vypráví nám pohádky, jak bude slavný, bohatý, jak si naši dceru vezme a budou mít šest dětí a nějaké adoptují ještě v Africe, protože v tom je smysl života.
S manželem si říkáme, jestli někdy dcera dostane rozum a prohlédne, nebo se s tím nešťastníkem také zřítí do propasti?
Kristýna (72), Jihlava