Byl to velký psí dobrák. Od mého vnuka si nechal líbit všechno. Toho večera se ale proměnil v šelmu. Věděl, že svého přítele musí chránit.

Příběh se odehrál v jižních Čechách na chalupě známých. Byla jsem tehdy pozvána s vnukem na oslavu narozenin. Kamarádka, která dům zdědila, vlastnila tehdy psa, velikého dobráka Punťu, který nikdy nikomu neublížil.

Mého vnoučka dobře znal a nechal si od něho líbit opravdu hodně. Vnuk si s Punťou hrál celé odpoledne.

Jako omámený

Přišel večer, seděli jsme a popíjeli kolem ohně, a já najednou postřehla pohled toho psího „mouly“. Díval se na mě a vnuka upřeně a nehnutě, byl až v jakémsi podivném transu. Pryč byly ty jeho roztomilé psí oči. Teď mu svítily nenávistí.

Ten výraz mě vyděsil, cítila jsem blízké nebezpečí a touhu psa se na nás vrhnout. Bála jsem se pohnout, oněměla jsem hrůzou. Objímala jsem křečovitě vnuka a říkala si, jestli je ten pes očkovaný proti vzteklině.

Chtěl ho chránit

Najednou vyrazil. Proti nám. Zakřičela jsem hrůzou a přitiskla vnuka ještě blíž k sobě. Punťa ale nakonec neskočil po nás. Vrhnul se mi k nohám a bleskurychle zakousl potkana, který tam seděl. Byla to taková rychlost, že potkan jen kníkl a zůstal ležet.

Kde se vzala v tom starém psovi, navíc nikterak velkém, tak neuvěřitelná energie a hlavně rychlost a síla, nikdo z nás nemohl pochopit. Navíc to byl vyhlášený dobrák, který do té doby neublížil ani mouše! Potkan v něm probudil nebezpečného predátora.

Nebo snad chtěl ochránit mého vnoučka, svého velkého kamaráda? Všichni Punťu obdivovali, od paničky dostal pamlsek za odměnu. Netušili jsme, že to byla jeho labutí píseň. Obrovský poslední výkon.

Poslední rozloučení

Druhý den jsme se šli koupat do nedaleké pískovny. Radostně jsme se s vnukem hrnuli do vody a volali na psa, aby si taky užil koupání. Punťa si ale lehl vedle naší deky, položil hlavu na zem a díval se na nás. Dlouho a nehnutě.

Když jsme po nějaké době vylezli na břeh a šli se posadit na deku, vnuk radostně Puntíka pohladil. Ten se ale už nepohnul. Byl mrtvý. Bylo to smutné odpoledne a smutný návrat domů. Na zahradě jsme Punťovi vykopali hrobeček a zasadili na něj macešky. Všude jsme vyprávěli o tom, že Punťa byl skutečný psí hrdina!

Libuše (68), Tábor