Stačila malá chvilka nepozornosti a zvědavá kočka mi utekla na chodbu. Naštěstí našla útočiště u milého souseda.
Měly to být úplně obyčejné dny. Docela jsem se i těšila na to, jak si budu číst knížku sama v bytě svojí kamarádky a hlídat jí starou, nahluchlou kočku Moju. Jenomže cesty osudu jsou někdy nezvypytatelné, takže to nakonec skončilo milým setkáním se sousedem.
Prosba o pomoc
Všichni někam mizeli na prodloužený víkend, já ale neměla nikoho, s kým bych mohla něco podniknout. Plánovala jsem doma generální úklid, když mě kamarádka požádala o laskavost. Jela s přítelem do Itálie a poprosila mě, jestli bych se jí nepostarala o kočku.
A ne ledajakou! Ale o neurotickou starou micku, co potřebuje podávat denně lék. Sama by v bytě nevydržela a počůrala by každý roh. S kočkou Mojou se už nějaký ten rok známe a sneseme se, takže jsem souhlasila.
Kamarádka má velkou terasu a já se těšila, že se budu přes den opalovat a večer si číst knížky pod hvězdami. Nakonec to nevypadalo jako špatný plán, přestože jsem měla trávit dny sama.
Utekla z bytu
Jedno odpoledne jsem pozvala mámu na čaj a zvrtlo se to. Kočka návštěvu nesnesla, a když máma odcházela, utekla mi na chodbu. Mňoukala odkudsi shora, běhala jsem po schodech jako pominutá a nemohla ji najít.
Pak nastalo ticho a já se vyděsila. Co když Moja skočila z nějakého okna na chodbě do vnitrobloku? Jak ji najdu? Kamarádka mě zabije! Kočka nebyla prostě nikde, nemělo smysl na ni volat, byla totiž skoro hluchá.
Na dveřích jsem večer našla lístek. „Vaše kočka je zase u mě, stavte se kdykoliv.“ Ulevilo se mi, že je u nějakého souseda a není to poprvé.
Pozvání na čaj
Šla jsem tedy pro kočku s tím, že mi ji vydá nějaký starý člověk. Ve dveřích se však objevil hezký muž ve středních letech a já se vyděsila, protože jsem si ani pořádně neupravila vlasy. Pozval mě na čaj a já pozvání přijala.
Věřila jsem totiž Moje, která se u něj chovala klidně a měla radar na lidi. Zaujaly mě nějaké fotky a obrazy na zdech, dlouho jsme si povídali a zjistili, že máme leccos společného. Doma jsem pak volala kamarádce, abych jí vše povyprávěla.
Ráda mě informovala o dalších detailech. „Je čerstvě rozvedený a nebýt zadaná, jsem zamilovaná. Jdi do něj!“ pištěla plná dovolenkové euforie. Neumím muže svádět, takže jsem to nechala být. Naštěstí on neotálel, zřejmě jsem na něj udělala dojem.
Další večer přinesl dobré víno a knihu, o které jsme mluvili. Pokračovali jsme povídáním na terase a já už tušila, že mi ta stará kočka obrátila život vzhůru nohama.
Risk je zisk
Bohužel se to neobešlo bez menšího problému. Když jsem kamarádce vracela klíče a odcházela domů, potkala jsem souseda na chodbě s nějakou ženou. Zastavila jsem se a poslouchala jejich hovor. „Tak si zavoláme,“ řekl neurčitě a ona trochu dotírala.
„To říkáš vždycky, a nevoláš, už mě to nebaví.“ On se zasmál a slyšela jsem mlasknutí na rozloučenou. Schválně jsem se vydala po schodech kolem nich a slušně pozdravila. Napsal mi pak zprávu, že je to jeho bývalka.
Nebyla jsem si jistá, jestli mu věřit a riskovat zklamání. Když jsem si ale vzpomněla na naše osudové setkání, rozhodla jsem se to risknout. A dobře jsem udělala. Dnes to bude už sedm let, co jsme spolu a klape nám to báječně.
Andrea V. (56), Trutnov
