Moje matka byla kouzelná bytost s velkým srdcem a otevřenou náručí. Celý život nám obětovala. Na konci měla jediné přání. To jsem jí nesplnila.

Maminka byla vždycky usměvavá, milá a laskavá. Říkala nám, svým třem dětem, ,,koťátka“, na víkend vždycky napekla buchty a hrála si s námi karty. Často jsme s ní podnikali výpravy do lesa, kde nás učila znát bylinky, stromy, ptáčky a zvířátka.

S maminkou zkrátka nikdy nebyla nuda. A nikdy nebyla protivná. Když jsme vyrostli, rozutekli jsme se do světa a začali žít své vlastní životy. Návštěvy u maminky se smrskly na její narozeniny a Vánoce…

Čas běžel rychle, až jednoho dne přišla zpráva, že na tom není naše máma zdravotně dobře a že ji museli převézt sanitkou do nejbližšího okresního města. Tam se rozhodlo, že zůstane v místní léčebně dlouhodobě nemocných, která však neměla dobrou pověst.

Ivetko, prosím

Když jsem tam za ní přijela a posadila se u její postele, maminka mě vzala za ruku a roztřeseným hlasem zašeptala: ,,Ivetko, prosím, vezmi si mě k sobě, já tu nechci umřít…“

Odpověděla jsem, ať se nebojí, že to nějak zařídím. Doma jsme to s manželem probírali dlouho. Bylo nám jasné, že by to byl velký zásah do naší rodiny, zátěž a omezení.

Příliš pozdě

Oba jsme chodili do práce a naše děti měly každý svůj pokoj, musely by najednou bydlet společně. Nakonec jsme se ale rozhodli, že to zkusíme. Že si to maminka zaslouží. Když jsme za ní jeli a těšili se, jak jí uděláme radost, sestra nás mezi dveřmi uzemnila.

Suše nám řekla, že maminka před chvílí zemřela. Bylo mi to nekonečně líto, že jsem její poslední přání nedokázala splnit, ani u ní v poslední chvilce nebyla. Manžel mě utěšoval, že je zbytečné mučit se takovými výčitkami svědomí.

Ale mě dodnes mrzí, že jsem mamince dostatečně nevrátila všechnu lásku, kterou nás zahrnovala. Jenže se říká, že se člověku všechno jednou vrátí. Poslední tři roky cítím, že se to blíží.

Manžel už tu není a děti mi naznačily, ať nepočítám s tím, že by si mě někdo z nich vzal domů. Jednou skončím tak, jako moje maminka. Asi zaslouženě.

Iveta (77), jižní Čechy