Nedokázala jsem pochopit, proč můj kamarád Roman musel zemřít. Když jsem o něj přišla, ze vzteku jsem zahodila do moře amulet pro štěstí.

Romana jsem znala od střední školy. Byl to tehdy můj jediný kamarád. Roman byl jiný, věčně zahloubaný intelektuál, který viděl krásu všude kolem. Moc ráda jsem poslouchala, když mi vykládal třeba o umění. Po střední škole jsme se rozdělili.

On šel na vysokou, já si našla první zaměstnání. Když jsem začala chodit se svým současným manželem, poradila jsem se s Romanem. Byla jsem zvědavá na jeho názor. Měl neuvěřitelný čich na lidi a i tehdy mi dobře poradil. Dnes mám spokojené manželství a dvě děti.

Smutná zpráva

Před třemi lety Romana na přechodu zrazilo auto. Řidič měl dvě promile a myslel, že se chodcům vyhne. Nepovedlo se mu to. A v cestě mu stál Roman. Když jsem se to dozvěděla, byla jsem zrovna na dovolené u moře.

Dodnes si pamatuji, jak jsem seděla v hotelovém pokoji a nechtěla uvěřit tomu, co mi do telefonu říkala jeho maminka. V ruce jsem svírala amulet pro štěstí, který mi kdysi dávno dal Roman, a brečela jsem. Proč se takové věci dějí dobrým lidem?

Nikdy nikomu neublížil, byl hodný a vždy všem pomáhal. A najednou byl pryč. Můj smutek se pak proměnil ve vztek. Zlobila jsem se na celý svět, nenáviděla jsem vesmír za to, co provedl. Manžel tehdy dětem řekl, že jsem unavená, takže si s nimi hrál víc on. Já chodila po pláži jako tělo bez duše.

Zmizel ve vlnách

Měli jsme rezervovaný výlet lodí, ale mně bylo všechno jedno. Zatímco lidé si fotili vlny a ostrovy, já stála u zábradlí lodě a koukala do dálky. Pak mě znovu ovládl vztek. Strhla jsem si amulet z krku a hodila ho co nejdál od sebe.

Zmizel ve vlnách, které se tvořily za lodí. Neulevilo se mi, ale neviděla jsem důvod nosit amulet nadále. Štěstí mi nepřinesl. Dovolenou jsem si moc neužila. V noci jsem špatně spala, přes den mě nic nebavilo.

Až ke konci se mi trochu zlepšila nálada, když mě děti vytáhly do vody. Na chvíli se mi povedlo zapomenout na Romanovu smrt. Ale stejně se mi tu noc o něm zdálo.

Další den ráno jsme s manželem balili kufry, protože v poledne měl přijet autobus a odvézt nás na letiště. Měli jsme všechno sbalené a chystali se na poslední procházku po pláži, když manžel ještě kontroloval, jestli děti třeba nehodily něco za nábytek.

„Hele, není tohle tvoje?“ zeptal se mě najednou. Vytřeštila jsem oči. Za postelí našel amulet pro štěstí od Romana. Vůbec nevím, jak se tam dostal. Vždyť jsem ho hodila do moře! Je možné, že mi ho nějakým způsobem vrátil sám Roman?

Možná mi chtěl naznačit, že život jde dál a nemám kvůli němu truchlit tak dlouho. To byl celý Roman. Vždy říkal, že život se má brát z té lepší stránky. Jen škoda, že mi to už nemůže říct osobně…

Radana M. (54), okolí Brna