Mé vztahy se bortily jako domečky z karet. Už jsem si myslela, že zůstanu navždycky sama a bez dětí. Karkářka mě uklidnila.

Když jsem byla malá dívenka, poslouchala jsem s nadšením pohádky, jak princ vysvobodí krásnou princeznu a odveze si ji do svého království, kde budou spolu žít šťastně až do smrti.

Takto naivní jsem byla i v době, kdy jsem končila studia na střední škole. Pořád jsem čekala na toho pravého. Život mě ale měl pořádně poučit, protože jeden partner byl horší než druhý. Jeden mi zahýbal, druhý pil, ze třetího se vyklubal utajený gay.

Procitala jsem ze svých snů nerada a bolestivě. Třicáté narozeniny jsem oslavila sama, jen já a mých pět koček. Nechtělo se mi jet k rodičům a vidět ty jejich ustarané pohledy, že jsem zůstala na ocet.

S Mirkou

Seděla jsem na gauči, poslouchala veselé písničky a hladila kočky. Do toho zazvonil telefon. Byla to moje kolegyně Mirka. Máma od tří dětí, která měla doma pořádnou krizi. Přišla manželovi na milenku.

Slovo dalo slovo, sešly jsme se alespoň v kavárně u dětského hřiště, kam s dětmi chodila. „To chce nějakou dobrou věštkyni, kartářku nebo něco takového, aby ti řekla, jestli tě v životě ještě čeká láska!“ hučela do mě.

Já tomu moc nevěřila, a taky jsem se trochu bála. Nakonec mě ale přesvědčila. Za tři dny jsme kráčely k místní kartářce spolu. Nejprve se k ní hrnula Mirka, aby se dozvěděla, jestli své manželství zachrání.

Musím tam jet

Dozvěděla se, že manžel se s milenkou nerozejde, naopak ta otěhotní, a dojde na dramatický rozvod. Nepomohlo ani to, že jí kartářka slibovala za třináct let novou lásku. Mirka plakala jako želva. Najednou jsem neměla sílu karty zamíchat sobě.

Udělala jsem to jako ve snu. Ani nevím, na co jsem v tu chvíli myslela. Asi jsem měla v hlavě prázdno. Když žena moje karty rozložila, chvíli do nich zírala, a pak mi řekla, že mě čeká pracovní cesta, kde potkám toho pravého.

Musím ale hlavně být optimistická a věřit ve štěstí, které mě čeká. Od vědmy jsem odcházela zmatená, Mirka ubrečená. Litovaly jsme, že jsme tam vůbec šly. Čtyři měsíce se nedělo nic – ani u mě ani u Mirky. A pak to najednou přišlo ráz na ráz!

Mirka se zhroutila, když její muž podal žádost o rozvod, protože jeho milenka byla v jiném stavu. A ten samý den za mnou přišla zástupkyně šéfa, že nemůže na služební cestu do Prahy, protože má plánovaný lékařský zákrok. V tu chvíli jsem si vzpomněla.

Musím tam jet místo ní! Co když měla i u mě kartářka pravdu? Už v hotelu jsem se rozhlížela, kde ho uvidím.Pak i při procházce městem. A jak jsem nekoukala pod nohy, upadla jsem tak nešikovně, že jsem skončila na pohotovosti. A tam byl on!

Osud se naplnil

Zprvu jsem ho moc dobře neviděla, jak jsme měla slzy v očích bolestí, ale slyšela jsem jeho uklidňující hlas. A už jen z něj se mi podlomila kolena. Zamilovala jsem se do toho doktora až po uši. A tentokrát to dopadlo dobře.

Jsme spolu dodnes a máme dvě už dávno dospělé, děti a tři vnoučata. Kartářka měla pravdu. A Mirka? Dlouho se nemohla z rozvodu vzpamatovat, ale za třináct let se opravdu znovu vdala.

Iva (68), Zlínsko