Seděla jsem u kuchyňského stolu, dívala se na telefon a zmocňovala se mě panika. Bylo půl sedmé ráno a dcera stále nezvedala telefon.

To samo o sobě nebylo nic zvláštního, Markéta byla vždycky velký spáč. Jenže teď měla dítě. A právě ten den měla přivézt vnuka brzy ráno, protože ji čekalo vyšetření a my s manželem měli hlídat malého Matýska. Když se dlouho neozývala, začala jsem být nervózní.

Podezřelý muž

Čekala jsem, pak znovu volala. Nic. Když se konečně ozval zvonek, úlevně jsem otevřela, ale za dveřmi nestála dcera. Byl tam náš soused Petr z vedlejšího domu, celý zadýchaný.

„U vaší branky stojí cizí auto a od rána tam někdo sedí a má puštěný motor,“ upozornil mě s tím, že mu to připadá podezřelé. V tu chvíli mi přeběhl mráz po zádech. Vyšla jsem ven, a opravdu.

Naproti našemu domu stálo tmavé auto, motor běžel a za volantem seděl můj bývalý zeť. Markéta byla po rozvodu a on se s tím nikdy úplně nesmířil. Často dělal scény a nechtěl pochopit, že je konec. Co by ale dělal zrovna tady?

Udělalo se mi zle

Volala jsem Markétě znovu. Tentokrát to zvedla, ale místo jejího hlasu se ozval vyděšený pláč Matýska. „Babi, maminka spadla.“ Nevím, jak jsem se dostala do kabátu. Jen si pamatuji, že jsem popadla klíče a křičela na manžela, ať jde okamžitě se mnou.

Jeli jsme autem jako šílení, přestože to bylo jen pár minut cesty. V hlavě jsem měla jen to tmavé auto před domem a strašný pocit, že všechno nějak souvisí. Dveře do Markétina bytu byly pootevřené.

To mě vyděsilo víc než cokoliv jiného. Vběhla jsem dovnitř a našla dceru ležet v předsíni. Byla při vědomí, ale držela se za kotník a nemohla vstát.

Pronásledoval ji

Uklouzla na rozlité vodě, když nesla odpadky. Lekla se totiž, že za oknem někoho vidí, a louže si nevšimla. Matýsek seděl vedle ní v pyžamu a brečel. Na jednu stranu se mi strašně ulevilo, že je dcera živá.

Na druhou jsem pořád myslela na auto před naším domem. Markéta úplně zbledla, když jsem jí o něm řekla. „To je on,“ zašeptala. Prý se chtěl zastavit a ona mu schválně řekla, že nebude doma, protože jde k nám.

Její byt byl v přízemí a ona měla poslední dny pocit, že ji někdo sleduje ze dvora. Zavolali jsme sanitku, která Markétu odvezla do nemocnice. My jsme vzali Matýska do náruče a jeli domů.

Snažili jsme se tvářit klidně, ale oba jsme měli strach. Když jsme přijeli, auto stálo pořád na stejném místě. Tentokrát zeť vystoupil.

Šel přímo k nám

Vypadal zanedbaně a nevyspale. „Co se stalo Markétě? Kde je?“ ptal se, jako by měl pořád právo všechno vědět. Nikdy jsem nebyla odvážná žena. Ale tehdy se ve mně něco zlomilo.

Stoupla jsem si před něj a řekla mu, že pokud ještě jednou přijde bez ohlášení nebo bude dělat problémy, zavolám policii. Tvrdil, že chce jen vidět syna.

Jenže Matýsek se schoval za moje záda a objal mě kolem nohou tak silně, až mě zabolela kolena. Bylo jasné, že se ho nebojí jen moje dcera. Naštěstí se bývalý zeť nakonec otočil, nastoupil do auta a odjel.

Měli jsme strach oba

Myslela jsem, že tím to skončilo. Jenže večer někdo začal bušit na dveře. Ne zvonit. Opravdu bušit. Matýsek se celý rozklepal a já okamžitě věděla, kdo to je. Vzala jsem mobil a skutečně zavolala policii.

Ruce se mi třásly tak, že jsem se sotva trefila na čísla. Operátorka mluvila klidně, ale mně připadalo, že všechno trvá nekonečně dlouho. Zeť mezitím obešel dům a začal mlátit do okna v obýváku. Křičel, že chce svého syna a že mu ho schováváme.

Už se nesmí přiblížit

Pak jsme uslyšeli venku ránu. Později jsme zjistili, že převrátil květináče a rozkopal poštovní schránku. Policie přijela během několika minut, ale mně to připadalo jako celá věčnost. Odvedli ho. Bránil se a křičel, že jsme všichni proti němu.

Druhý den Markéta podala žádost o zákaz styku. Myslela jsem, že mě po tom všem skolí nervy. Jenže přišlo něco jiného. Matýsek od té noci odmítal vrátit se do jejich bytu. Přestěhovali jsme proto dceru i vnuka zpátky k nám domů. Markéta měla stejně nohu v sádře a potřebovala naši pomoc.

Snad najdeme klid

Před pár dny se na mě Matýsek podíval a tiše se zeptal: „Babi, když budu hodný, táta už nepřijde?“ Ta věta mě zasáhla. Dnes je to osm měsíců. Markéta už chodí normálně a malý se v noci nebudí s pláčem. Zdá se, že se vše pomalu vrací do normálních kolejí. Rozvod se konečně dořešil a bývalý zeť má soudem omezený kontakt.

Julie T. (67), Hodonín