Prostě se to stalo. Už roky miluji ženatého muže, tátu od dětí, který se věnuje rodince. Je to špatné, ale já rozhodně neplánuju, že bych se ho vzdala.

Jiskra, nebo spíš požár nevídaného rozměru se rozhořel na oslavě našich společných přátel. Já byla v té době už dlouhou dobu sama. On byl bavič, který rozesmál celou společnost. K tomu nesmírně pohledný a galantní muž.

Zásah blesku

Když jsem si šla sednout do zahrady, abych se pokochala noční oblohou, vyběhl za mnou se sklenkou vína a dekou. Jen se usmál, mně naskočila husí kůže a nemohla jsem promluvit. Rozpovídal se. O životě, o svých plánech i přáních.

Posléze se pokusil vymámit má přání s touhy ze mě. Já se ale jen přiopile usmívala. Tu noc jsme se rozešli jako přátelé. Bohužel jsme si ale vyměnili čísla. On mi napsal, já neodpovídala. Odolávala jsem dva měsíce, věděla jsem, že má rodinu.

Počíhal si na mě?

Jenže pak jsme se náhodou potkali při běhání v parku. Dodnes popravdě nevím, zda to náhoda skutečně byla. Když jsme doběhli, zašli jsme na pivko a zapovídali se. A přesně, jak se říká, po alkoholu opadly zábrany a já se neudržela.

Když mě nemohl zlomit střízlivou, vymyslel dokonalý plán, jak mě opít, abych byla „povolnější“. Líbali jsme se a pak zašli ke mně domů. Ještě ráno jsem to považovala za úlet, který se nesmí opakovat, jenže srdce mi už v tu dobu bilo jednoznačně pro Dalibora.

Naše láska trvá už léta, někdy se vídáme míň, jindy víc. V každém případě mu to vyšlo dokonale. Dostal mě tak, že se mu vlastně podřizuji a respektuji jeho pravidla, jen abych s ním mohla být.

K ničemu razantnímu ho nenutím, vím, že kdyby pod mým nátlakem odešel od ženy a dcer, nebude šťastný.

Děti mi nechybí

A já se už dnes také nechci vázat. Užívám si své svobody. Je ale pravdou, že jsem po Daliborově boku prošvihla poslední možnost být matkou. No co? Dnes už to stejně nedoženu, tak vlastně o co jde?

Jen já vím, že já sama k dětem nemám vztah. Nikdy jsem je nepovažovala za to nejdůležitější na světě a netoužila jsem po nich.

Navíc si myslím, že je už vůbec bezpředmětné dnes uvažovat nad něčím, co stejně změnit nemohu. Jsem šťastná tak, jak jsem. Mám milovanou práci, partu kamarádek a jezdím na běžecké závody. Žiji přítomností.

Výčitky si už vůbec nepřipouštím

Takže jediný, kdo by tu mohl mít problém, je Dalibor a ten si nestěžuje. Proč bych tedy měla mít výčitky, že mám ženatého chlapa? Jsem svobodná a zpovídat se nikomu nemusím. Navíc Dalibora skutečně miluji, je to ten nejlepší chlap, který mi přišel do života.

Možná i proto, že spolu nebydlíme! Jiného hledat nehodlám, a že je vztah s ženatým odsuzován, mě vážně netrápí. Tahle zakázaná láska je můj život, kterého se stejně nedokážu vzdát! A pokud by měl mít někdo výčitky, tak za mě je to Dalibor a rozhodně ne já!

Františka S. (53), Brno