Domů     Oba jsme vyhráli bitvu o chalupu
Oba jsme vyhráli bitvu o chalupu
5 minut čtení

Můj bratr Kamil byl vždy ten šikovnější, všechno mu šlo hned. Já se naopak s každým úkolem hodiny trápila. Ale něco společného jsme přece jen měli.

Když jsme dospěli, Kamil postavil dům, zatímco já jsem splácela garsonku v paneláku. Ale jedna věc nás spojovala, láska k naší staré rodinné chalupě v Jizerských horách.

Demarkační linie v obýváku

Tedy, spojovala nás až do chvíle, než nám ji rodiče přepsali oběma rovným dílem. „Budete se střídat, jste přece sourozenci,“ říkala máma s tím naivním úsměvem, když jsme podepisovali papíry u notáře.

Netušila, že tím právě odpálila nálož pod našimi sourozeneckými vztahy. První rok to ještě šlo. Druhý rok už Kamil začal mít připomínky k tomu, že nechávám v lednici načaté marmelády. Třetí rok už jsme se nehádali o jídlo, ale o estetiku.

Kamil, milovník minimalismu a drahého designu, chtěl z chalupy udělat skleněný dům z obálek časopisů. Já, milovnice starého porcelánu a vrzajících podlah, jsem chtěla zachovat ducha starého stavení po babičce.

Vyhodil mé vzpomínky

Vyvrcholilo to tím, že Kamil nechal bez mého vědomí vyhodit starou kredenc. Tu kredenc, do které jsem jako malá schovávala tajná přání. „Byla prolezlá červotočem, Jano,“ odbyl mě tehdy. Od té chvíle jsme se přestali bavit.

Rozdělili jsme si chalupu na dvě poloviny. Doslova. Uprostřed obývacího pokoje se objevila čára z hnědé lepicí pásky. Kamil měl pravou stranu s novou koženou sedačkou, já tu levou se starým ušákem a krbem.

Jezdili jsme tam ve stejnou dobu, ale žili jsme jako dva cizinci na jedné palubě. Já jsem vařila guláš, on si připravoval sushi. Já jsem poslouchala rádio, on měl v uších sluchátka a tvářil se, že neexistuji.

Osudná bouřka

Všechno se změnilo jednoho srpnového víkendu. Nad horami se zatáhlo a přišla bouřka, jakou jsme tam roky nepamatovali. Blesky bičovaly les a vítr rval tašky ze střechy.

Seděli jsme každý ve svém koutě v obýváku, oddělení tou pitomou lepicí páskou, a dělali jsme, že se nebojíme. Pak se ozvala rána, která otřásla celou stavbou.

Stará třešeň, která stála na zahradě od dob našeho pradědy, nevydržela nápor větru a zřítila se přímo na střechu chalupy. Provalila se část stropu a do našeho rozděleného obýváku začala proudit voda.

Vzácná souhra

V tu chvíli šla hrdost stranou. „Kamile, elektřina!“ vykřikla jsem. Bratr okamžitě vyskočil, odsunul svou drahou sedačku, aby se dostal k pojistkám, a já jsem začala pod díru ve stropě sunout všechno, co mohlo zachytit vodu.

Pracovali jsme jako jeden stroj, vynášeli kbelíky a zakrývali díru plachtami. Moje levá polovina, jeho pravá polovina, v tu noc nic takového neexistovalo. Chalupa plakala a my s ní.

Když se ráno vyjasnilo, seděli jsme oba na zápraží, promočení na kost, špinaví a k smrti unavení. Pohled na zničenou střechu a zlomenou třešeň byl smutný, ale mezi námi se něco pohnulo.

„Víš, Jano,“ začal Kamil a poprvé po třech letech se mi podíval do očí, „ta třešeň stejně rodila jen samé červivé kousky. Ale dělala nejlepší stín na světě.“ „To dělala,“ přikývla jsem.

„A ta třešňovice z ní byla taky skvělá, i když jsi ji pálil tajně v garáži a myslel sis, že o tom nevím.“ Kamil se rozesmál. Byl to ten starý, upřímný smích mého bráchy, ne ten strojený škleb úspěšného podnikatele. „Pojďme tu pásku z podlahy strhnout. Vypadá to příšerně a stejně se na ni jenom chytá prach,“ shodli jsme se.

Nové základy

Oprava chalupy nás stála spoustu peněz, a ještě víc času, ale tentokrát jsme už neřešili designové katalogy.

Kamil uznal, že staré trámy mají své kouzlo, a já jsem mu dovolila koupit tu jeho vysněnou moderní kuchyňskou linku, protože v ní prostě všechno funguje lépe. Z dřeva té padlé třešně jsme si nechali vyrobit velký jídelní stůl.

Stojí přesně tam, kde dřív vedla ta hnědá lepicí páska. Každou neděli u něj teď sedíme s celou rodinou. Kamil se svými dětmi, já s manželem. Moje máma je v sedmém nebi.

Máme se zase rádi

Rodina mě naučila, že i když se můžete s bratrem hádat o každou prkotinu a kreslit si čáry v písku, nakonec je to právě on, kdo vám podá kýbl, když vám začne téct do bot.

A že někdy musí spadnout celý strom, abychom pochopili, že ty nejdůležitější kořeny máme hluboko pod sebou, v téhle kamenité horské zemi, a že jsou společné.

Dnes, když jím u třešňového stolu bratrovo sushi a on si k němu dává moji domácí marmeládu, vím, že jsme konečně zase doma.

Jana H. (59), Liberec

Související články
5 minut čtení
Vždycky jsem si myslela, že v padesáti pěti budu mít s dcerou Simonou vztah jako z reklamy na kávu. Místo toho jsem podle ní zlodějka dětí. Život umí být pořádně drsnou lekcí z diplomacie a já ji u nás doma prohrála na celé čáře. Dcera se se mnou přestala bavit. Důvod? V pokoji pro hosty už několik měsíců spí patnáctiletý kluk, který u nás našel klid a bezpečí, o jakých se mu doma ani nesnilo.
3 minuty čtení
Nikdy jsem svoji snachu neměla ráda. Vždy se mi zdála falešná a k mému synovi se mi prostě nehodila. No, správně jsem ji odhadla... Mé neblahé tušení se začalo naplňovat ve chvíli, kdy Eva zničehonic propadla běhání. Ona, která bývala líná až běda a nejraději trávila čas zachumlaná s knihou na gauči! Najednou vstávala brzy ráno, navlékla se do sportovního oblečení a vyrážela ven za každého poča
2 minuty čtení
Většina matek říká, že by pro své děti dýchaly. Já jsem tyto pocity nikdy neměla. Naštěstí jsem měla zodpovědného manžela. S manželem jsme se poznali, když nám bylo osmnáct, byla to láska jako trám. Tak nějak logicky jsme se pak v pětadvaceti rozhodli, že si pořídíme dítě. Těhotenství jsem snášela hladce, ale když se Matěj narodil, nic jsem necítila. Mateřská láska se nedostavila. Byl mi vesměs
3 minuty čtení
Na mou dceru neplatilo nic, díky ní jsem za dva roky zestárla o dvacet let. Byla jako z divokých vajec. Znala mě jenom, když něco potřebovala. Darina byla živel. Nebyla to vzorná holčička, někdy jsem měla pocit, že jsem porodila malého ďáblíka. Do všeho šla po hlavě. Nevím, po které černé ovci v rodině byla. Možná po strýčkovi z Ameriky, který utekl v patnácti z domova. Kdoví?! Moc jsem to v je
2 minuty čtení
Moje dětství bylo bezstarostné a moc krásné. Neznala jsem nenávist ani strach z lidí. To se změnilo s rodinou mého manžela. Moje dětství bylo skvělé, protože skvělí byli mí rodiče. Také mí dva starší bráchové tu byli vždy pro mě, mnoho mě na­učili. Tak jsem vyrůstala a žila v iluzi, že tak idylické bude jednou i moje manželství a moje rodina. Jenže člověk má nejspíš okusit i druhou stranu mince
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Návrat divokých velkých býložravců podporuje rozmanitost hmyzu
21stoleti.cz
Návrat divokých velkých býložravců podporuje rozmanitost hmyzu
Druhová pestrost hmyzu v české přírodě výrazně klesá. Zmírnit tento propad může návrat velkých kopytníků – divokých koní, zubrů a praturů – do krajiny. Ukazuje to rozsáhlá studie českých vědců vedenýc
Měla jsem tušení a bylo správné
skutecnepribehy.cz
Měla jsem tušení a bylo správné
Nikdy jsem svoji snachu neměla ráda. Vždy se mi zdála falešná a k mému synovi se mi prostě nehodila. No, správně jsem ji odhadla… Mé neblahé tušení se začalo naplňovat ve chvíli, kdy Eva zničehonic propadla běhání. Ona, která bývala líná až běda a nejraději trávila čas zachumlaná s knihou na gauči! Najednou vstávala brzy ráno, navlékla se do sportovního oblečení a vyrážela ven
Krvavé tajemství skotského mostu: Proč tu psi páchají sebevraždy?
enigmaplus.cz
Krvavé tajemství skotského mostu: Proč tu psi páchají sebevraždy?
Co se psích sebevražd týče, s nimi je suverénně spjato hlavně jedno místo na světě – most Overtoun Bridge ve skotské vesnici Milton. [gallery ids="168590,168589,168588"] Od 50. let minulého sto
Golfový míček: Malá koule s velkým příběhem
epochalnisvet.cz
Golfový míček: Malá koule s velkým příběhem
Rozmáchnout se, odpálit a pak už jen sledovat dráhu míčku. V takovou chvíli golfisty pramálo zajímá jeho historie! Ale je to příběh plný zajímavých momentů, náhod i kreativity, které formovaly dnešní podobu hry.   Legenda praví, že prvním golfistou mohl být obyčejný pastýř. Jednoho dne se nudí, máchne holí a trefí kámen, který zapadne do
Babiččiny tvarohové koblížky
tisicereceptu.cz
Babiččiny tvarohové koblížky
Po těchto malých tvarohových koblížcích se budou moci utlouct nejen děti. Suroviny 250 g měkkého tvarohu 3 vejce 50 g pískového cukru 1 balení vanilkového cukru 1 lžíce rumu 280 g hladké m
Norqain přináší emoce fotbalového stadionu na zápěstí
iluxus.cz
Norqain přináší emoce fotbalového stadionu na zápěstí
Švýcarský Norqain představil limitovanou edici Adventure Chrono Swiss Football National Team — sportovní chronograf vytvořený ve spolupráci se švýcarskou fotbalovou reprezentací. A už na první pohled
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji
Jak se zrodil cardigan: Svetr z krvavé války, který dobyl svět módy
epochaplus.cz
Jak se zrodil cardigan: Svetr z krvavé války, který dobyl svět módy
Dnes visí téměř v každém šatníku. Elegantní, pohodlný, někdy ležérní, jindy luxusní. Cardigan působí jako neškodný svetr na líné podzimní večery. Jenže jeho příběh začíná v bahně krymské války, mezi děly, krví a mrazem. Za vznikem slavného svetru totiž stojí britský aristokrat a voják, který se stává symbolem jedné z největších vojenských katastrof 19. století.
Uzené v pórkové remuládě
nejsemsama.cz
Uzené v pórkové remuládě
Uzené maso se kvůli vyššímu obsahu soli sice nepovažuje za příliš zdravé, ale občas si ho dopřejte, tím spíš v takto chutné úpravě. Ingredience: ● 1,2 kg uzeného vepřového masa ● 1 pórek ● 2 jablka ● 1 lžička sušené majoránky ● 40 g strouhanky ● 5 lžic oleje ● sůl ● pepř ● kousek křenu ● 1 citron ● 200 g zakysané smetany Postup: Pórek omyjeme a nakrájíme na
5 nejmocnějších pánů z Růže: Usilovali králové o jejich přízeň?
historyplus.cz
5 nejmocnějších pánů z Růže: Usilovali králové o jejich přízeň?
Zdatný diplomat Vítek se na dvoře krále Vladislava II. cítí jako ryba ve vodě. Nezaskočí ho ale ani jeho nástupci, knížata Soběslav II. a Bedřich. Zažívá vrchol kariéry jako správce Prácheňského kraje a kastelán zdejšího hradu. Ukousne si pořádný díl jižních Čech…   První doložený královský stolník Vítek I. z Prčice (†1194), významný dvořan krále Vladislava
Můstek: šumavská hora ticha, větru a legendárního stoupání
epochanacestach.cz
Můstek: šumavská hora ticha, větru a legendárního stoupání
Můstek, německy Brückel Berg, je se svou nadmořskou výškou 1235 metrů nejvyšší horou Pancířského hřbetu a jedním z nejcharakterističtějších vrcholů západní Šumavy. Přestože nestojí v centru hlavních turistických proudů jako Velký Javor či Poledník, právě v tom spočívá jeho síla. Můstek si dodnes uchovává syrový horský charakter, klid a zvláštní atmosféru šumavských hřebenů, kde se
Lucie Zedníčková zůstala na všechno sama a bez peněz!
nasehvezdy.cz
Lucie Zedníčková zůstala na všechno sama a bez peněz!
Herečka Lucie Zedníčková (57), kterou diváci znají ze seriálu Kamarádi, možná neudělala v lásce krok správným směrem. Muže, jehož jméno stále tají, ještě nedávno popisovala jako svou osudovou polov