Vždycky jsem si zakládala na tom, že v naší účetní firmě něco znamenám. Vše rozmetala jedna ambiciózní mladá kolegyně.

Vedla jsem oddělení patnáct let, znala jsem jména dětí všech kolegyň a věřila jsem, že poctivá práce a zkušenosti mají větší cenu než ostré lokty. Pak ale nastoupila Linda.

Bylo jí něco přes třicet, měla titul z prestižní školy, dravý pohled a úsměv tak dokonalý, že působil jako z reklamy na zubní pastu. Už při prvním setkání jsem cítila, že s ní do kanceláře přišel svěží vítr.

Zvolila strategii spálené země

První dny byla fajn. Obdivovala mě, pochlebovala mi a vyptávala se. Dávala najevo, že se chce učit právě ode mě. Říkala, že jsem pro ni legenda a že doufá, že jí předám všechno, co umím. Moje ješitnost, trochu nalomená blížící se šedesátkou, tomu ráda uvěřila.

Následkem toho jsem udělala největší chybu své profesní kariéry. Otevřela jsem jí své know-how, předala kontakty na klienty a vysvětlila jí i jemná pravidla firemní politiky, která se v žádné příručce nedočtete. Zatímco já ji brala skoro jako dceru, ona mě od začátku vnímala jako překážku.

Finální úder

Začalo to nenápadně. V kuchyňce mezi řečí utrousila, že jsem už unavená a ona za mě raději dokončila report, abych nemusela zůstávat přesčas. Jindy se nabídla, že převezme náročnější jednání, protože mě nechce stresovat.

Před ostatními působila jako laskavá kolegyně, která pomáhá starší nadřízené. Ve skutečnosti si krok za krokem budovala obraz schopné nástupkyně a ze mě dělala někoho, kdo už nestačí tempu doby. Pak přitvrdila.

Jednoho dne zmizela z mého stolu důležitá složka k auditu klíčového klienta. Hledala jsem ji všude a šílela. Linda mě uklidňovala, nosila mi vodu a tvářila se vyděšeně spolu se mnou. O hodinu později složku „náhodou“ našla v mém koši na papír. Přímo před majitelem firmy.

Jsem bez práce

Nejhorší podraz ale teprve přišel. Linda věděla, že po smrti manžela občas bojuji s úzkostmi a beru léky, které se nesmějí kombinovat s alkoholem. Na vánočním večírku mi nosila punč a ujišťovala mě, že je nealkoholický.

Byla milá, starostlivá a nepustila mě skoro ke slovu, protože mě zaměstnávala svými historkami. Netušila jsem, že mi do sklenice opakovaně přilévá vodku.

Po čase se mi začal motat jazyk a udělalo se mi zle. Místo toho, aby mi zavolala taxi, mě dovedla rovnou před šéfa a správní radu. Právě ve chvíli, kdy jsem nebyla schopná souvisle mluvit. Vypadala jsem jako žena, která nezvládá sama sebe, natož celé oddělení.

Druhý den ráno na mě čekala výpověď. Linda moje místo převzala ten samý týden. Když jsem si balila věci, přišla za mnou. Řekla mi, že přišla nová doba a lidé jako já do ní už nepatří. Dnes stojím na úřadu práce a učím se zase věřit lidem.

Alena T. (59), Holešov