Moje dětství bylo bezstarostné a moc krásné. Neznala jsem nenávist ani strach z lidí. To se změnilo s rodinou mého manžela.
Moje dětství bylo skvělé, protože skvělí byli mí rodiče. Také mí dva starší bráchové tu byli vždy pro mě, mnoho mě naučili. Tak jsem vyrůstala a žila v iluzi, že tak idylické bude jednou i moje manželství a moje rodina.
Jenže člověk má nejspíš okusit i druhou stranu mince. Můj manžel se ukázal jako bezcitný padouch, který mě ve chvílích zlosti častoval nejhoršími nadávkami a v podroušeném stavu, když se v noci vracel ze svých tahů, mi neváhal jednu vrazit.
A stejně pádnou ruku měl i u našich dětí. Když třeba jen trošku zlobily, čekal je od něj nelítostný výprask. Manžela jsem brzy začala nenávidět.
Tažení proti mně
Dlouho jsem to tajila, styděla jsem se. Až jsem jednou zkolabovala v práci. Tím se to provalilo. Když mě pokládali na gauč, vyhrnula se mi halenka, a všichni mohli vidět moje modřiny.
Ještě ten den mě přesvědčila kolegyně, abych sebrala děti, kufr a utekla na ubytovnu, kterou mi poskytl zaměstnavatel.
Tolik jsem se bála, že mě všichni odsoudí, že jsem odešla od manžela a vzala dětem zázemí, najednou se ale z mých kolegů vyklubali přátelé, kteří mi podávali pomocnou ruku.
A neopustili mě ani ve chvíli, kdy se mi začal mstít manžel, a hlavně jeho rodina, když jsem podala žádost o rozvod. Ten tlak byl tehdy strašný, protože to byli mistři intrik, pomluv a nejrůznějších zákeřností.
Zkoušeli mě připravit o děti, vymýšleli si i to, že jsem měla milence a jsem alkoholička. V tu chvíli se kolem mě ještě více semkli ti, do kterých bych to nikdy neřekla.
Tety a strýcové
Dnes jsem ráda, že jsem tou drsnou zkouškou prošla, protože jen tak jsem mohla poznat skutečné přátele. Vím, že se na ně mohu stoprocentně spolehnout, a oni zase na mě.
A dokonce i moje děti, i když jsou dnes dospělé a mají své rodiny, je považují za své skutečné tety a strýce, které vždycky vidí rády. Zatímco na tatínka a jeho rodiče si ani nevzpomenou. Není divu. Vždyť si to zaslouží.
Helena (64), Brno
