Pořád básnila o princi na bílém koni. Od školky. Možná by se jí to v životě i povedlo, kdybych tu nebyla já a moje skvělé intriky. Bylo to tak snadné!

S kamarádkou Markétou jsme chodily do školky, pak do školy a nakonec jsme spolu seděly v lavici i na střední. Byla to holka plná snů a naivních představ o životě.

Vysnila si prince z pohádky, za kterého se jednou vdá, a vdávat se bude jedině z lásky. Byla to moc pěkná holka, která se klukům líbila. Mohla si vybírat. Ve třeťáku si bohužel vybrala Martina, který se líbil i mně.

Začala s ním chodit a já od samého začátku přemýšlela, jak jim tu jejich velkou lásku překazit. Až Martin nastoupil na vojnu. To byla šance. Každý dopis jsem s Markétou psala a konzultovala – a pak ochotně nesla do schránky.

S pláčem odmítla

Neměla jsem problém písmo Markéty napodobit, v malování jsem byla dobrá. Tak jsem Martinovi psala dopisy úplně jiné. Třeba, že jsem si (jako Markéta) našla kluka a rozcházím se s ním. A ať už nepíše.

Zatímco jsem na straně jedné utěšovala kamarádku, že jí Martin nepíše, na straně druhé jsem se vypravila za ním na vojnu. Brečela jsem mu na rameni, že to nechápu, jak ho mohla Markéta tak zradit. Chlap na vojně se dá svést snadno. Museli jsme se brát.

Byl ve vojenském stejnokroji. Markétu jsem pozvala na svatbu, ale ona s pláčem odmítla. Ulevilo se mi. Vzala si časem jiného bez velké lásky, a odstěhovala se. To mi spadl kámen ze srdce. Jenže moje manželství nevyšlo, Martin mě opustil. Zůstala jsem sama s dítětem.

Po letech zase

Život uběhl jako voda, přehnalo se čtyřicet let jako nic a my měli třídní sraz. Čas všechno zahojí a dá zapomenout, s tím jsem se hrnula mezi spolužáky a těšila se i na Markétu.

Jaká asi bude? Vypadala pořád skvěle, byla rozvedená jako já a měla přítele. Když pro ni přijel před půlnocí, kolena se mi podlomila. I když byl už postarší jako my, byl to fešák a měl úžasné charisma. Toho svedu!

A tak jsem nastartovala naše dávné přátelství, vídáme se opravdu často, a já čekám na svou příležitost. Ta přijde, o tom jsem přesvědčená. Její velká láska bude patřit opět mně!

Kamila (64), Ostrava