Domů     Celou rodinu jsem vyvedla z bouře
Celou rodinu jsem vyvedla z bouře
5 minut čtení

Možná to také znáte. Děti odrostou, vnoučata začnou chodit do školy, kde mají své zájmy, a my, babičky, se najednou ocitneme na vedlejší koleji. Co pak s námi, že?!

Přesně v té podivné etapě, kdy mi chybělo, že po mně nikdo nic nechce, jsem se najednou ocitla. To prázdno bylo divné a dusivé.

Když mi pak zavolalo jedno z mých dětí a navrhlo, že bych mohla s celou rodinou na výlet, souhlasila jsem, i kdybych tam po čtyřech měla dolézt.

Měla jsem šílenou radost, hlavně proto, že mi Petr oznámil, že plánuje jet do hor, kam jsme jezdívali kdysi za mým dědou.

Vzácná nabídka

Těch příležitostí, abych si užila rodinu, bylo poslední dobou tak žalostně málo, dokonce bych řekla, že čím dál méně, a tak jsem bez zaváhání souhlasila. Petr s Lenkou bývají stále v práci, a vnoučata ve škole a kromě ní mají spoustu svých zájmů a kamarádů.

To, že chtějí do svých plánů také jednou zahrnout i mě, byla prostě nabídka, která se neodmítá. Společně jsme vše naplánovali a já jsem se nemohla dočkat. Jen oni čtyři plus já, žádné další osoby, jako kamarádi, a podobně.

Vzpomínky na dětství

Ráno v sobotu jsme nasedli do auta. Petr řídil, Lenka seděla a koukala do mapy, což mě udivilo, vzhledem k tomu, že dnes každý používá navigaci. Pochopitelně, že mě to překvapilo mile. Já seděla mezi vnoučaty, na klíně koš se sendviči a čaj s citrónem.

Cesta nám trvala tři hodiny. Celou dobu jsme si povídali a nejvíc jsem mluvila já. Vyprávěla jsem jim o svém dětství a oni zvědavě poslouchali. Popisovala jsem, jak jsem jako malá chodila do hor s dědečkem, sbírali jsme borůvky a poslouchali ptáky.

A taky jsem jim líčila, co vše mě dědeček naučil a jak se snažil, abych si uměla v přírodě poradit a nebyla jen rozmazlená princeznička.

Idylický výšlap

K chatě jsme dorazili kolem poledne. Byla to malá, dřevěná roubenka, hezky postavená, v příjemném prostředí hned u lesa. Před ní se rýsoval výhled na jezero. Vytahali jsme věci z auta a zabydleli se.

Plán byl jednoduchý: procházka, pak večer u ohně a grilování. Vyrazili jsme hned. Stezka vedla nahoru, skrz borovicový les. Vzduch voněl pryskyřicí, slunce prosvítalo skrz větve. Roman pobíhal kolem a sbíral kamínky, kterými si házel.

Sofinka mi držela ruku: „Babi, ukaž, jak se poznávají stopy zvířat.“ Předváděla jsem se, jak to šlo: „Tady je srnčí stopa, vidíš ty malé otisky?“ Lenka nás po cestě fotila, Petr nám nesl batoh s vodou a sušenkami. Bylo to naprosto idylické odpoledne.

Bouřka nám dala pěkně zabrat

Asi po hodině jsme došli k vyhlídce. Seděli jsme na skále, jedli přinesené sušenky a kochali se výhledy. Najednou se však zatáhlo. „Bouřka?“ vylekala se Lenka. Petr se podíval na počasí do telefonu: „Měla by nás minout.“

Ale vítr notně zesílil a kapky začaly padat. „Rychle zpátky,“ řekl Petr. Sestupovali jsme, jenže déšť houstl, až lilo jako z konve. Stezka se proměnila v bahno, klouzalo to naprosto pekelně. Roman vzápětí po bahnitém podkladu sjel a zahučel do křoví.

„Au!“ zakřičel. Petr ho hned vytáhl, ale viděla jsem, že si vnuk poranil nohu a kotník mu doslova před očima otékal. „Nemůžu chodit,“ sténal. Bouřka zuřila, hromy duněly. „Co teď?“ panikařila Lenka. Sofinka plakala: „Mám strach, babi!“ Petr chlácholil syna.

Já se snažila zůstat klidná. „Poslouchejte,“ řekla jsem. „Musíme se dostat dolů. Petr ponese Romana, Lenka povede Sofinku a půjdete opatrně za mnou, já tyhle stezky znám z mládí.“

Petr zaváhal: „Mami, ty? V tom dešti?“ Ale viděl, že nemáme na výběr. Signál byl slabý, zavolat pomoc nešlo.

Velké deštivé dobrodružství

Tak jsme šli. Já vpředu, opírala jsem se o pevný klacek, co jsem si našla na zemi. Každý krok byl boj. Déšť tvořil neprůhlednou hradbu a boty se bořily do bláta. Vzpomínala jsem si na dědečka, jak jsme jednou zabloudili v mlze.

Taky jsme to zvládli, hlavně proto, že děda zůstal klidný a nepanikařil. O to jsem se snažila i já. Jenže po půl hodině jsme narazili na problém. Potok se za tu chvíli rozvodnil. Normálně bychom ho přeskočili, ale teď byl divoký.

„Nemůžeme přes něj přejít,“ vyšilovala Lenka. Vydali jsme se tedy kousek po proudu a doufali, že třeba najdeme místo, jak se dostat na druhou stranu. Po půl kilometru ležel strom přes vodu.

Napřed zkusil pevnost Petr, a když ho udržel, následovali jsme ho jako husy. Srdce mi bušilo, ale přešla jsem. „Vidíte? Společně to zvládneme,“ řekla jsem, když jsme byli na druhé straně. Samozřejmě že když jsme docházeli k chatě, déšť začal slábnout. Ale ani jsme to nekomentovali, to prožité dobrodružství bylo mocnější.

Rodina má držet pospolu

Ošetřili jsme Romanovi podvrtnutý kotník, dali jsme si všichni horkou sprchu, Lenka uvařila čaj, já zapálila oheň v krbu. Seděli jsme u něj, zabalení do dek. Večer jsme hráli karty a smáli jsme se tomu, jak se nám ten výlet vydařil. Ráno bylo slunečné.

Roman kulhal, ale usmíval se. Nakonec to byl fajn víkend. Cestou domů jsme mluvili o dalších plánech. Jeden z nich se týkal i dovolené u moře a mě mile překvapilo, že se v nich počítalo i se mnou.

Ten výlet nebyl jen dobrodružství, ale pro nás všechny i důkazem, že je nám spolu dobře. Tři generace a stále si máme co říct.

Jarmila D. (65), Opava

Související články
4 minuty čtení
Vnuci mi říkají, že bych měla napsat, co se stalo za války. Ne proto, že to bylo tak jedinečné nebo zajímavé, ale proto, aby se na to nezapomnělo. Před válkou jsme bydleli v malém domku. Tatínek František pracoval jako strojník v továrně, maminka Marie šila a starala se o nás tři děti, mě, staršího bratra Honzu a mladší sestřičku Věrušku. Měli jsme zahrádku, slepice a psa. Vzpomínám si na neděl
3 minuty čtení
Když se mě někdo zeptá, jaký mám vztah se svou jedinou dcerou, diplomaticky odpovídám, že hezký. Ale to není až tak pravda. Mnozí si představují, že dcera je pro mámu ta nejbližší přítelkyně, se kterou pije kávu a probírá život. Jenže v případě mém a mé dcery je to trochu nebo spíš hodně jiné. Obě dvě jsme stejné Simoně je pětatřicet. Je to úspěšná, moderní žena, manažerka, která má všech
3 minuty čtení
Mámě a tátovi to společně klapalo. Byli jsme krásná rodina. Ani ve snu by mě nenapadlo, že táta není můj vlastní. Až jednou mi přišel záhadný dopis. Obdivovala jsem své rodiče, jak jim to spolu krásně fungovalo. V mých očích to byl dokonalý pár. Nikdy mě nenapadlo, že je něco špatně. Byla jsem celá po mamince, povahou i podobou. Už jsem byla zvyklá na řeči okolí k mému otci, které zněly asi
2 minuty čtení
Tehdy jsme netušili, jaké nebezpečí se může na internetu skrývat. Naše Anička byla také příliš důvěřivá. Naletěla podlému spolužákovi. Na základní škole měla vnučka vyznamenání, a tak nebylo překvapující, když se dostala na gymnázium. Co se týče kluků, měla ale Anička problémy. Celé hodiny trávila u počítače. Byla vlk samotář, takový duch třídy, a ti přitahují šikanu… Jednoho večera jsem začala
5 minut čtení
Některé věci člověk udělá proto, že je přesvědčený, že jiné řešení neexistuje. Dnes vím, že jsem měla volit jinak. Bylo mi dvaadvacet, když jsem se rozhodla, že svého syna nechám vychovat někým jiným. Nebyla jsem připravená být matkou. Jeho otec utekl ještě dřív, než se malý narodil, a já neměla peníze, práci ani vlastní bydlení. Rodiče mi tehdy řekli, že dítě nemůžu vychovávat sama. Tvrdili, ž
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Magický trojúhelník Karlova mostu: Jak astronomie a numerologie stvořily energetický štít Prahy
epochalnisvet.cz
Magický trojúhelník Karlova mostu: Jak astronomie a numerologie stvořily energetický štít Prahy
Když 9. července 1357 položil císař Karel IV. základní kámen nejslavnějšího českého mostu, nebyla to náhoda. Otec vlasti byl vysokým zasvěcencem v oblasti tajných nauk a astrologie. Společně s dvorními mágy prý navrhl Karlův most jako gigantický energetický harmonizátor, který měl Prahu chránit před temnými silami, povodněmi a nepřáteli. Jak přesně osa mostu směřuje k
Dětská duše bloudila lesem
skutecnepribehy.cz
Dětská duše bloudila lesem
Obyčejná procházka lesem se může lehce zvrtnout. S kamarádkou jsme se setkaly s duchem chlapce, který se tam ztratil před lety. Vždycky jsem o zbloudilých duších jen četla. Nikdy jsem si neuměla představit, jaké by to bylo, kdybych se s nějakou setkala. S kamarádkou Mirkou jsme se často vydávaly do lesa na procházky. Především kvůli mému hyperaktivnímu psovi Matymu. Když
Horký dýňový nápoj se šlehačkou
tisicereceptu.cz
Horký dýňový nápoj se šlehačkou
Klasický podzimní nápoj přijde vhod i na konci zimy! Ingredience 500 g dýně 800 ml mléka 4 lžíce cukr krystal 4 lžičky vanilkového cukru 4 lžičky vanilkového extraktu špetka soli perníkové
Opravdu nám škodí klimatizace?
nejsemsama.cz
Opravdu nám škodí klimatizace?
Venku třicet, uvnitř osmnáct… tak v horkém létě přijdeme rychle ke zdravotním problémům, a lze tak nastartovat i alergie. Klimatizace škodí očím i postavě. Pokud tělo nemusí vydávat energii na pocení, ukládá ji. Vedra naši chuť k jídlu brzdí a prostory s klimatizací vyvolávají pocit hladu. Rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou by neměl přesáhnout sedm stupňů. Nesprávně používaná klimatizace může způsobit
Velké změny kvůli  tajemnému milenci Gottové?
nasehvezdy.cz
Velké změny kvůli tajemnému milenci Gottové?
Sílí domněnky, že v životě vdovy po zpěváku Karlu Gottovi (†80) Ivany Gottové (50) se objevil konečně nový muž. A známost to bude nejspíš vážná. Gottové jako by se poslední dobou vlila nová míza do
Lusti obléká skialpy do speciální edice, která navíc pomáhá
iluxus.cz
Lusti obléká skialpy do speciální edice, která navíc pomáhá
České hory si pro svou krásu a rozmanitost vysloužily lyže s vlastním příběhem. Projekt Horám zdar přichází s originální sérií skialpových lyží české rodinné značky Lusti, která spojuje domácí výrobu,
Kancelářská sponka: Malý zázrak z drátu, který nikdo pořádně nevynalezl
epochaplus.cz
Kancelářská sponka: Malý zázrak z drátu, který nikdo pořádně nevynalezl
Je malá, levná a většinu času tak nenápadná, že ji objevíme až ve chvíli, kdy potřebujeme spojit tři papíry a sešívačka je zrovna na druhém konci kanceláře. Kancelářská sponka přitom skrývá překvapivě zamotaný příběh. O její prvenství se hlásí několik vynálezců, nejznámější z nich dokonce Nor Johan Vaaler. Jenže právě tady začíná detektivka. Vaaler sice
Duchové Šumavy: Kdo bloudí v prastarých lesích?
enigmaplus.cz
Duchové Šumavy: Kdo bloudí v prastarých lesích?
Z mlhy nad černými jezery prý vystupují bledé dívky, v lesích se míhají drobné ženy oděné mechem a na opuštěných cestách planou světla, v nichž staří Šumavané spatřovali neklidné duše. Šumava je kraji
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
epochanacestach.cz
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
Na jedné straně bájný Blaník s vojskem spících rytířů, na druhé Říp, z něhož měl praotec Čech poprvé spatřit svou zaslíbenou zemi. Dvě hory opředené českými pověstmi dnes propojují poutní cesty dlouhé dohromady téměř 500 kilometrů. A kdo se po nich vydá s fotoaparátem, může své zážitky proměnit také v soutěžní snímky. Blaník a Říp
Bílá místa planety: Kde na Zemi ještě nikdo nebyl?
21stoleti.cz
Bílá místa planety: Kde na Zemi ještě nikdo nebyl?
Člověk přistál na Měsíci, jeho sonda třeba na Saturnově měsíci Titanu, svými teleskopy dohlédne do vzdálenosti 46 miliard světelných let. A přesto existují v jeho u kosmického hlediska miniaturním dom
Zatrhl Karel IV. domýšlivému učenci vstup do Čech?
historyplus.cz
Zatrhl Karel IV. domýšlivému učenci vstup do Čech?
„Je třeba vymýtiti ten nešvar, kdy profesor diktuje studentům přesných slov a nedbá plynulosti myšlenky,“ nabádá Vojtěch Raňkův z Ježova akademické plénum na Sorbonně a za nedodržení navrhuje přísné tresty. Členové shromáždění na sebe zaraženě koukají, neboť jsou si vědomi, že i oni se tohoto zlozvyku dopouštějí. Český pedagog velmi rád ostatní poučuje, sám má
Textury a dekory pro stěny
rezidenceonline.cz
Textury a dekory pro stěny
Tapeta jako výrazové gesto definuje atmosféru místnosti. Vzor, textura, barevnost, to vše vytváří vizuální rytmus, který ovlivňuje vnímání prostoru. Nálada interiéru tak může být ve výsledku klidná i bouřlivá, ale vždy by měla být promyšlená. Dobře zvolená tapeta dokáže proměnit prostor bez nutnosti stavebních zásahů. Je to nástroj, který pracuje s emocí, rytmem i světlem,