Do zaměstnání nám přišla nová kolegyně, která se jen vymlouvala na své malé děti, a práci jsme za ni dělaly my.

Když Petra nastoupila k nám do firmy, měli jsme z ní dobrý pocit. Byla plná energie a chuti do všeho. Nic pro ni nebyl problém. Měla dvě malé děti. Ale říkala, že návrat do práce hravě zvládne, že o děti se má kdo postarat.

Byla vdaná a podle jejích slov měla obě babičky na hlídání, sestru bez dětí a bohatou tetičku. Ukázalo se však, že tak trochu lhala, abychom ji přijali. Neuběhl ani měsíc, a byla doma nejprve s jedním nemocným dítětem a pak i s tím druhým.

Jedna babička prý byla nemocná, druhá se zrovna starala o manžela po operaci a sestra byla na dovolené v zahraničí. Práci jsme za ni museli udělat my, konkrétně já. Ale říkala jsem si, že ona zase někdy na oplátku pomůže mně.

Zase doma

Když se přihrnula po třech týdnech do práce, nesla nám koláč, a mně navíc nějakou drobnou kosmetiku. Mávli jsme nad tím rukou a říkali si – stane se! Tak uběhly dva týdny, kdy byl klid. Pak ale bylo opět nemocné jedno dítě, druhé, poté ona.

Její práci jsem zase musela dělat já. Běžela jsem za vedoucím, abych mu řekla, že takhle už to dál nejde. Marně jsem mu domlouvala, že se mu to vymstí, pokud Petru nepropustí ještě teď, dokud je ve zkušební době. Díval se na mě jako na hyenu a mí kolegové taky. Jak se ale ukázalo, moje intuice nezklamala.

Věčnost

Jakmile jí skončila zkušebka, ukázala se naše nová kolegyně v celé své kráse. Už nebyly nemocné jen dětičky, ale hlavně ona.

Nevím, jak se jí to dařilo, ale posléze už přicházela jen s nemocenskou do účtárny. Majitel firmy musel na její místo přijmout novou pracovnici a té původní platit nemocenskou.

Nevím přesně, jak dlouho to trvalo, ale nám všem, kteří jsme makali poctivě a bez ustání za nevalný plat, to přišlo jako věčnost. Tak si holka zajistila příjem na několik měsíců díky tomu, že mi v práci nikdo nevěřil.

Irena (59), Ostrava