V šestnácti je člověk zranitelný. Také má mnoho tajemství a lásek. Moje snacha to nechápe. Mám strach, že Karolína v nás ztratí důvěru.
Moje snacha Vilma je bezcitná, nemá kousek empatie. Má jediné dítě, Karolínku a odmalička na ni byla přísná, až se jí Karolínka bála. Snažila jsem se v rámci možností zasahovat, a dělat to přitom diplomaticky, abych snachu nedráždila.
Jenže přišla puberta a to je každé dítě alespoň trochu vzdorovité. Karolínka se najednou své matce vzepřela a třecí plochy se ještě víc vyostřily. Můj syn dělá už od začátku mrtvého brouka, sedí u počítače a tváří se, že pracuje.
Když Karolína končila základní školu, tak jsem se jí snažila domluvit, aby sebrala síly a vydržela to, protože se musí dostat na dobrou střední školu.
Hloupá náhoda
Vzali ji na gymnázium, Vilma by mohla být ráda, ale ona nasadila Karolíně ještě větší ostruhy. Drtí ji ještě víc, aby se dostala na vysokou, nejlépe na medicínu. Pro vnučku jsem byla jedinou oporou já.
Dělala jsem jí vrbu a říkala si, že nesmím udělat chybu, nebo už ani mně nic neřekne. Tak jsem se dozvěděla o její velké lásce ke spolužákovi. Mlčela jsem jako hrob, protože by Vilma udělala z komára velblouda.
Nedávno se mi ale vnučka svěřila, že nezůstalo jen u držení za ruku a líbání. Pochopila jsem, že tu jsem já, kdo jí musí radit. Odvedla jsem ji tedy ke svému ženskému lékaři, aby se nestal průšvih. Naštěstí si vnučka dala poradit. A zdá se být zodpovědná.
Jenže bydlíme na malém městě, kde se všichni znají, a náhoda tomu chtěla, že snacha vyrazila krátce nato také ke stejnému lékaři. A ten jí to pověděl, protože netušil, jak se věci mají.
Hlídá ji na každém kroku
Řekl ji i to, že jsem Karolínku k němu doprovázela. Chtěl mě pochválit, jaká jsem vzorná babička, přitom mi naopak uškodil. Zažila jsem od snachy strašnou scénu. Marné byly snahy o domluvu nebo vysvětlení.
Vilma teď hlídá vnučku jako ostříž, a já se bojím, aby Karolínka neudělala z trucu nějakou hloupost. Už jsem i přemýšlela o tom, že by se mohla nastěhovat ke mně, jeden pokoj volný mám. Ale je jí teprve šestnáct let, do osmnácti je ještě moc daleko.
Anežka (75), severní Čechy
