Nikdy nevíte, zda ten, do koho se v mládí zakoukáte, je doopravdy ten pravý. Postupem času to naopak víte určitě.

Byla jsem tajně zamilovaná do jednoho hezkého spolužáka, ale vyrozuměla jsem, že takových je nás víc. Byl to takový tmavovlasý krasavec, navíc ve všem vynikal, šla mu matika, perlil ve fotbale a dobře to všechno věděl, takže byl bohužel i trošičku nafoukaný.

Když jsme měli jednou ve školní společenské místnosti, v níž trůnil ozdobený stromeček, takový malý vánoční večírek, těšila jsem se, že se třeba dáme do řeči. Každý něco přinesl, trochu cukroví, nealkoholický vánoční punč anebo ozdoby na stromeček.

Taky tam byl magneťák a hrál ty největší dobové hity. Jediný kaz na kráse byla postarší třídní profesorka, která seděla v rohu a tvářila se koženě.

Srdíčko z čokolády

Někteří si i dávali dárečky. Spolužačka Jana mi darovala hrneček s mým jménem a pak jsem ještě našla pod stromečkem jeden balíček, jehož dárce jsem neuhodla. Bylo to srdíčko z čokolády.

Kdo mi ho asi věnoval? Taky se tancovalo. Hezký spolužák zamířil k nápadně hezké spolužačce a potom k další, také nápadně hezké. Přišlo mi to líto.

Nepodařený večírek

Tancovala jsem s Jardou, ten byl docela prima, ale bohužel si všiml, že stále pokukuji po Alešovi, a otevřeně se zeptal: „Mrzí tě, že nejsem Aleš, viď?“ Po zbytek písničky jsem se mu to snažila vymluvit, ale měl samozřejmě pravdu.

Byla jsem rozčarovaná a měla jsem pocit, že se večírek hodně nepovedl. Záhy nás třídní profesorka rozehnala se slovy, že je šest hodin, a to je až až, ať koukáme mazat domů a učit se na další den.

Celoživotní láska

Byla jsem vnitřně rozervaná, nekoukala jsem, kam šlapu, hned před školou mi ujely nohy a natáhla jsem se s plnou parádou. Uslyšela jsem: „Ty jsi ale vozembouch.“ To řekl můj idol a nevšímavě mě minul.

Jarda mi vzápětí pomohl na nohy a zeptal se, zda se mi něco nestalo. „Stalo se mi jenom to, že jsem úplně blbá,“ těžce jsem vzdychla. „To srdíčko bylo od tebe, viď?“ Jarda nezapíral. Jen pokrčil rameny. Poděkovala jsem a potom mě napadlo:

„Ale já pro tebe žádný dárek nemám!“ Bylo mi trapně, tak jsem mu jako dárek dala pusu. Usmál se, v očích mu zasvítily plamínky. Vánoce již důrazně ťukaly na dveře, zdálo se, že budou ještě daleko krásnější a romantičtější. A byly.

Začala totiž velká celoživotní láska, jež přes některá zaškobrtnutí či sem tam malé hádky trvá dodnes. Osobně neznám mnoho dvojic, které by si stály po boku od šestnácti let, je to takový malý zázrak.

Anna Ž. (63), Boskovice