Strašidelné příběhy slýcháváme často. Většinou se jedná jen o místní pověry. Některá místa však mohou být skutečně prokletá. Vím o tom své…

Z vlastní zkušenosti vím, že některá místa mohou mít na duši člověka velmi neblahý vliv. Údajně, podle místních pověr, přišlo na té temné pasece během let několik lidí o rozum. Traduje se, že kletbu z dávných časů nedokázal nikdo zrušit!

Byla jsem opatrná

Já, přestože jsem racionálně smýšlející člověk a vůči pověrám jsem poněkud skeptická, jsem si však nechtěla zahrávat se svým životem a byla jsem raději opatrná. Moje kamarádka Petra ovšem ne. Zvědavost ji přemohla, nedala na varování a bohužel na to doplatila.

Prokleté místo

V dětství nám dospělí často vyprávějí různé tajemné příběhy, třeba jen proto, aby nás pobavili nebo postrašili. Když mi ale jednou babička líčila, jaké prokletí se ukrývá na jednom místě nedaleko její vesnice, mluvila pravdu.

Ten příběh zněl sice neuvěřitelně, ale já jsem se jednoho dne stala svědkem toho, že některá místa skutečně mohou být prokletá.

Klid a čerstvý vzduch

Za prarodiči z otcovy strany jsem nejezdila moc často, protože bydleli daleko od Prahy. Vždy jsem se tam ale těšila. Pro městskou holku bylo prostředí malé vesnice a domek nedaleko lesa žádoucí změnou.

A o tom klidu a čerstvém vzduchu ani nemluvě. Člověk si tak vždy krásně vyčistil hlavu, odpočinul si a přišel na jiné myšlenky.

Místní blázen?

V době mého dospívání jsem jednoho dne potkala ve vesnici podivně se chovající ženu. Tvářila se jako šílená a její pohled byl úplně nepřítomný. Vyděsilo mě to a řekla jsem pak o tom babičce.

Chtěla jsem vědět, jestli ta žena není třeba nějaký místní blázen. Babička mi to potvrdila, prý se jí říká Němá Marie a přišla o rozum i o řeč na jednom prokletém místě v lese.

Dávný zločin

Zvědavost i strach mi nedaly, abych se babičky nezeptala, kde to prokleté místo leží a kdo tu kletbu způsobil. A babička začala vyprávět. Kdysi v devatenáctém století prý na pasece uprostřed lesa došlo ke krvavému zločinu.

Než jeho oběť zemřela, tak údajně začarovala místo své smrti. Každý, kdo tam pak vstoupil, měl přijít o duši. Věřila jsem tomu příběhu jen částečně. Spíš mě to vystrašilo, byla jsem tehdy jen dvanáctiletá holka.

Chtěla se tam podívat

Uběhlo pár let. Chodila jsem už na střední školu, když jsem si na prázdninách u babičky našla novou kamarádku. Začala tam také jezdit za příbuznými. Jmenovala se Petra a dobře jsme si spolu rozuměly.

Když jsem jednou Petře vyprávěla o té tajemné pasece, chtěla se tam jít za každou cenu podívat. Byla tím příběhem úplně fascinovaná. Babička ji před tím varovala, ale kamarádka si stejně nedala říct.

Strach zvítězil

Já jsem měla jen přibližnou představu, kde přesně to místo leží. Jedno odpoledne jsme se do těch míst s Petrou vypravily. Paseku jsme našly celkem snadno, ale já jsem se na ni neodvážila vstoupit. Přemluvila jsem nakonec i Petru, aby to nedělala.

Ležela na kraji lesa

Odjela jsem zpátky domů dřív než moje nová kamarádka. O pár dní později jsem se od babičky dozvěděla hrozné věci. Petra se na to prokleté místo vypravila znovu. Našli ji pak na kraji lesa, vyčerpanou a zhroucenou. Skončila prý v psychiatrické léčebně.

Do vesnice už každopádně nikdy nepřijela. Já jsem Petru už nikdy neviděla. Její osud mě ale přesvědčil o tom, že kletba skutečně funguje a nejedná se jen o léty předávaný mýtus.

Rodinný výlet

V době, kdy jsem studovala vysokou školu, jsem už za prarodiči skoro vůbec nejezdila. Oba pak zemřeli krátce po sobě. Otec své rodné stavení prodal, a tak jsem se do vesnice dostala vlastně až po mnoha letech na rodinný výlet.

Vedla mě tam nostalgická touha po vzpomínkách. Chtěla jsem svým dětem ukázat, kde jsem to kdysi měla ráda. O tajemné pasece jsem jim ale raději nic neříkala, abych jim nezkazila dojem.

Další tragické případy

Od lidí z vesnice jsem se ale doslechla, že v průběhu let přibyly další případy, kdy kletba zafungovala. Několik lidí kvůli ní přišlo o rozum. Nejednalo se většinou o místní, kteří o pasece věděli, ale o návštěvníky, které přemohla zvědavost.

Prokleté kouzlo stále trvá

Synovi a dceři jsem o tom všem řekla, až když byli dospělí. Zejména syn byl z té legendy nadšený a chtěl se tam jet znovu podívat. Doprovodila jsem ho a paseku, která se od té doby dost změnila a zarostla, jsme našli.

Místo, kde mělo dojít k onomu prokletí, jsem si ale už nepamatovala. Ale i přesto jsem tam cítila mrazení v zádech. Raději jsme odtamtud šli rychle pryč.

Když jsem nedávno v souvislosti s onou vesnicí četla, že na kraji lesa našli vyčerpanou ženu středního věku, pomyslela jsem si, že černé kouzlo dál trvá.

Iveta T. (63), střední Čechy