Když se sestře narodily děti, hlídala jsem je a vychovávala hlavně já. Vyrůstaly s mými dětmi a já všem měřila stejně. Teď o mně šíří pomluvy a lži.

Moje sestra Sabina si budovala celý život kariéru. Už v dětství byla jako mladší protežovaná, zatímco všechny povinnosti ležely na mně. Já se musela postarat o barák a babičku, sestra se vydala studovat vysokou školu.

Taky jsem chtěla studovat, ale nebylo mi to přáno! Někdo musel práci doma zastat, máma vařila ve školní jídelně a pak chodila uklízet do místního baru, táta jezdil na montáže po celé zemi.

Ať se starám

Babička už se nepostavila na nohy, vyžadovala každodenní intenzivní péči. Za manžela jsem si vzala traktoristu Pepíka z naší vesnice a s ním jsem měla dvě děti. Zato sestra se vdala za pana architekta a také s ním měla dvě děti.

Všechny naše děti se narodily krásně za sebou. Měly k sobě blízko, a toho moje sestra využila. Místo jeslí a školky je vozila ke mně na vesnici, abych se jí o ně starala.

Pak je u nás přihlásila i do školy, aby byly všechny čtyři děti jako rodina pospolu. Bylo mi jasné, že všechny povinnosti s psaním úkolů i vyzvedáváním ze školy padnou zase na mě.

Moje vina?

Takže jsem v podstatě vychovala všechny čtyři děti já. Často u nás i přespávaly. Do toho jsem poslouchala řeči mého manžela o tom, že mě sestra jen využívá. Dělala jsem, co bylo v mých silách.

Ovšem pak se to obrátilo proti mně. Sestřiny děti, Vilém a Denisa, se po základní škole nedostaly na prestižní gymnázium, ale „jen“ na podřadnou střední školu, stejně jako moje děti.

Sestra i švagr to dávali za vinu mně, že jsem se s jejich dětmi náležitě neučila. Se mnou se Vilém a Denisa dlouho nesměli stýkat. Měla jsem na ně podle mé sestry špatný vliv.

Dnes má Vilém svou autoopravnu a Denisa kadeřnictví. Nemají sice vysokou školu, ale zato to jsou slušní lidé. Se svými skutečnými rodiči se moc nestýkají, ke mně ale jezdí i několikrát do roka.

Blanka (63), střední Čechy