Na střední škole jsem měla obdivovatele. Protože ale nebyl můj typ, rozhodla jsem se ho odmítnout. Po několika letech se ale moje rozhodnutí změnilo.

Když jsem byla na střední škole, měla jsem ve třídě nápadníka. Jmenoval se Radim a byl do mě už od prvního dne naprosto zblázněný.

Pro Radima jsem byla středobodem vesmíru. Prý se do mě zamiloval hned, co mě první den školy viděl, a jeho city ke mně se každým dnem prohlubovaly.

Vždycky stál při mně

Chodila jsem na šestileté gymnázium a celých těch šest let mě Radim naprosto zbožňoval. Ale ne nějakým slizkým, nepříjemným způsobem, právě naopak, byl neskutečný džentlmen.

Pomáhal mi s učením – když jsem něco nechápala, hned mi to vysvětlil, podržel mi vždy dveře, když jsem měla zlomenou nohu, vzal mi ve školní jídelně tác.

Podporoval moje názory v různých třídních rozepřích a hádkách a jednou, když mě jeden jiný spolužák urážel, se kvůli mně i popral. Skončil za to v ředitelně, i tak ale řekl, že mu to za to stálo.

Chtěla jsem něco divokého

Ne že by se mi Radim nelíbil, byl to moc hezký, chytrý kluk, ale já jsem si k sobě představovala menšího slušňáka, někoho divokého, dobrodružného. A tak jsem Radima neustále odmítala.

Opravdu tě miluji

Definitivně jsem mu dala košem na maturitním plese, kde se mě zeptal, jestli bych s ním nechodila.

„Promiň, Radime, vím, že to myslíš dobře, ale… prostě mě nepřitahuješ,“ pokrčila jsem rameny omluvně, když mi skoro se slzami v očích vyznával lásku. Koukal na mě velkýma psíma očima: „Já tě opravdu miluji. Snesl bych ti modré z nebe.“

Nezávazné vztahy

Po maturitě se naše cesty rozešly zcela, já odjela studovat do Ameriky a on zůstal v Čechách. Ve chvíli, kdy jsem vycestovala ze země, se mi splnilo moje vytoužené přání a začali se na mě lepit drsní, dobrodružní muži.

Nejprve jsem se jich nemohla nabažit, přinášelo mi adrenalin obrážet bary, svádět zajímavé cizince a užívat si nezávazného flirtu, pak, jako kdyby se ke mně štěstěna obrátila zády.

Nedokázala jsem si najít vztah. Všichni muži mě opouštěli. Setkávala jsem se s násilníky, hrubými muži, podvodníky. Najednou se mi můj vkus na dobrodružné, drsné typy pěkně mstil.

S láskou je konec

Když jsem se po pěti letech studia a života vracela z Ameriky domů, byla jsem muži zcela znechucena a zničena. Cítila jsem se zklamaná. Nevěřila jsem na lásku a na to, že bych si mohla někoho najít. Začala jsem se soustředit na sebe, svoje kamarádky, práci.

Snažila jsem se užívat si života a zapomenout na útrapy z druhé strany oceánu. Jednou jsem na sociální sítě zveřejnila fotku z výletu do Prahy, který jsem absolvovala s kamarádkami, když mi v telefonu přistála krátká zpráva:

„Ahoj, ty už jsi v Čechách? A nechtěla by ses sejít? Radim.“ Hned jsem si vzpomněla, kdo je Radim. Můj obdivovatel ze střední.

Držela jsem si odstup

Nejprve se mi nechtělo mu odpovídat, neměla jsem vůbec náladu na muže a randění, nakonec jsem se ale rozhodla mu dát šanci. Domluvili jsme si schůzku, Radim mě vyzvedl autem doma. Byl přesně takový, jakého jsem si ho pamatovala – pozorný, hodný.

Koukal na mě se stejnou láskou v očích jako před lety a moje duše, zamrzlá bolestí, začala tát. Nejprve jsem si držela trochu chladnou masku a odstup.

Potom, co jsem ale viděla, jak mi naslouchá, jak se zajímá, jak je jiný než všichni ti zlí muži, se kterými jsem se v poslední době setkala, jsem nechala prostoupit emoce a úplně se před ním zhroutila.

Pověděla jsem mu o svých předchozích vztazích, o tom, jak se ke mně muži zle chovali, slzy mi tekly po tvářích na jeho košili a já je nemohla zastavit. Povídala jsem mu o všem, co se mi dělo, zatímco mě jemně hladil po zádech a soucitně přikyvoval.

„Tobě se vždycky líbili hrubiáni, to si pamatuji,“ usmál se, když mi podával kapesník. „A přitom, se mnou ses mohla mít tak dobře.“ „Já vím,“ usmála jsem se hořce a pohlédla mu do očí. „Radime, je pro mě už pozdě? Nebo bych si pořád zasloužila tvoji lásku?“

Počkám, jak budeš chtít

Rozhodla jsem se, že jako svůj poslední pokus o navázání vztahu zkusím právě Radima. Kdo jiný by se ke mně mohl chovat hezky než někdo, kdo mě miloval posledních deset let? Nechala jsem se tedy pozvat na již oficiální rande, které bylo naprosto úžasné.

Radim byl starostlivý, pečující, opět mě nechal se vypovídat a snažil se, abych se s ním cítila v bezpečí. Začali jsme spolu chodit ven, rozhodli jsme se všechno vzít pomalu, abych si byla jistá.

„Dám ti všechen čas světa. Počkám, jak dlouho budeš chtít, aby sis byla jistá, že jsem ten pravý.“ A ukázalo se, že ten pravý skutečně je. Dva roky nato jsme se vzali.

Alena S. (51), Kutná Hora