S Andulou jsme byly skvělé kamarádky, rozhádaly jsme se kvůli chlapovi na život a na smrt. Pozdě se ukázalo, že to bylo zbytečné.
Byl konec prázdnin, já a Andula jsme měly po maturitě, a ten víkend jsme spolu vyrazily do Tisé na severu Čech. Andula pocházela z vesničky nedaleko tohoto místa, a já byla z Ústí. Taky kousek. Chtěly jsme si užít poslední krásné dny, než nastoupíme do práce.
Každá jinam. Hned první den v Tisé se ukázal jako báječný! Byla tam skupinka horolezců. Přes den se snažili zdolávat příkré stěny a všechny ženy k nim vzhlížely s velký obdivem. Jako omámené jsme se vloudily do jejich přízně a seděly s nimi dlouho do noci.
Jeden z horolezců byl vážně úžasný! Když mi Andula pošeptala do ucha, že se jí jeden z nich moc líbí a udělá všechno pro to, aby ho získala, byla jsem zvědavá, na koho si políčila. „Který je ten šťastný!“ ptám se.
Andula nenápadně kývla hlavou přesně k tomu, kterého jsem si vybrala já. Skřípala jsem v duchu zuby a dušovala se, že toho jí nedám, i kdyby se mělo kvůli tomu naše přátelství rozpadnout.
Toho jí nedám!
Nikdy jsme se o chlapa nehádaly. Ani ona ale nehodlala tentokráte ustoupit. Seděly jsme tam vedle sebe jako dvě sokyně. Nesnášela jsem ji. Nejraději bych jí oči vyškrábala! Když šla na záchod, tak jsem rozčileně vyrazila za ní.
Začaly jsme se hádat, tak ošklivé věci jsme si nikdy neřekly, křičely jsme jedna přes druhou a nadávaly si! Nakonec jsme si vjely do vlasů. Doslova! Rvala jsem ji za ten její zrzavý kokrhel a ona mě škrábala a kopala. Museli nás od sebe nakonec odtrhnout.
Posadily jsme se každá na opačný konec stolu a z očí nám šlehaly blesky. Jedna druhou jsme vraždily pohledem. „Holky, co to do vás vjelo?“ ptal se jeden z přítomných. „Vždyť jste takové kamarádky,“ přidal se kluk, co nás dobře znal.
Naše kamarádství ale ten večer skončilo. Nakonec jsem se zvedla jako první já a vyrazila k tomu svému vyvolenému. Vždyť na mně celý večer mohl oči nechat. Vecpala jsem se mu na klín, a on neprotestoval.
Pyšně jsem se podívala do očí své sokyni, která na mě zírala s otevřenou pusou. Pak se zvedla ona, a nešla ke mně, ale k horolezci, co seděl vedle toho mého.
Kvůli ničemu
Jak se ukázalo, každé z nás se líbil někdo jiný, jen bohužel seděli vedle sebe. Zaslepila nás žárlivost, vášeň a emoce. To nám bylo jasné. Jenže to, co jsme si ten večer vzájemně řekly a udělaly, už nešlo vrátit. Tak skončilo naše přátelství.
A bylo to vlastně kvůli ničemu. Jedno velké nedorozumění. Když jsme měly po čtyřiceti letech třídní sraz, tak jsem si moc přála, aby Andula přišla a všechno se srovnalo. Aby to bylo zase jako dříve! Bylo mi líto, že tehdy nepřišla, ale snad se to jednou povede a usmíříme se.
Marcela (61), Ústí nad Labem
