Domů     Manžel mě zradil, ale nechal po sobě mnoho lásky
Manžel mě zradil, ale nechal po sobě mnoho lásky
8 minut čtení

Někdy už jsem přestávala věřit, že prožiji něco hezkého, že zase pocítím radost či spokojenost. Ale ono to pak najednou přišlo.

V manželství jsem nebyla šťastná. Brali jsme se mladí a snad i z lásky, ale vlastně si na lásku mezi námi dvěma už ani nevzpomínám, protože se záhy rozplynula jako dým.

Manžel trávil čas po hospodách anebo s milenkami a já doma, to znamená v suterénním bytě připomínajícím spíše noru, plném vlhkosti a plísně. V době, kdy jsem již nemyslela na nic než na rozvod a měla v úmyslu ho i uskutečnit, se věci změnily.

Ne, že by snad šel manžel do sebe, omluvil se za své chyby a už je neopakoval, to rozhodně ne. Stalo se něco jiného, velmi překvapivého. Po listopadové revoluci vrátili mužově rodině obrovský majetek.

Byl jedináček a jeho rodiče ve věku, kdy spíš pendlovali po nemocnicích, než aby se starali o rodinné bohatství. A tak musel, chtě nechtě, nastoupit Tomáš. Já samozřejmě s ním.

Měla jsem vystudovanou střední ekonomickou školu a byla jsem pečlivá, zodpovědná a svědomitá, tudíž ideální kandidát na spravování jmění.

Dobří známí

Předtím jsme byli s manželem v podstatě nepřátelé, nyní jsme se, chtě nechtě, proměnili ve spolupracující tým, neboť nám ani nic jiného nezbývalo, abychom majetek nepromrhali.

Práce bylo jako na kostele, vstávali jsme za kuropění a spát chodili o půlnoci, ale jinou možnost jsme neměli. Náš vztah se o poznání zlepšil. Neříkám, že jsme se stali nejlepšími přáteli. Byli jsme něco jako kolegové, nebo dobří známí.

Vlastně jsem se přistihla při pocitu, že ho mám znovu docela ráda. Choval se ke mně mnohem lépe než dřív, vypadalo to, že si mě váží pro moje schopnosti. Troufám si říci, že jsem skutečně nebyla špatná účetní a měla jsem i organizační schopnosti.

Trávili jsme spolu čím dál víc času a znovu jsme se sbližovali. Tím víc mě zasáhlo, když jsem zjistila, že jsem si lhala do kapsy. Lidé se příliš nemění. Zase už trávil čas s milenkami, jen to lépe a dovedněji maskoval.

A mělo to být ještě horší. Velice mě zasáhlo, když jsem se dověděla, že si pořídil druhou rodinu. Žili, pravda, v jiném městě, jenomže věčně se to tajit nedalo.

Jako ve filmu

Pojala jsem podezření, když jsem v kapse jeho saka, kterou jsem prohlížela předtím, než jsem vezla oděvy vyčistit, objevila chrastítko. To nemohla být jen tak nějaká náhoda. Taky že nebyla.

Stačilo jet za ním řekněme takových osmdesát kilometrů, samozřejmě ne přímo za ním, držet si odstup, aby si mě nevšiml, všichni to známe z detektivek.

Připadala jsem si jako v americkém filmu, když jsem parkovala šikmo naproti domu, kde před několika minutami zastavil. Ale veselo mi nebylo. Na zahrádce jsem zahlédla kočárek, na šňůře visely pleny a dětské prádélko. S manželem jsme děti neměli.

V mládí a v bytě připomínajícím plesnivou díru jsem si říkala, že s takovým člověkem a do takových podmínek snad ani děti nechci. Později jsem po nich zatoužila, ale už se to nepodařilo.

Neznámá

No a teď bylo, jak vidno, na všechno pozdě. Tomáš se již otcem stal, a vůbec k tomu svou manželku nepotřeboval. Bylo to kruté. Dívala jsem se, jak Tomáš a pro mě neznámá mladá žena vycházejí z vilky a ukládají miminko do kočárku. Neubránila jsem se slzám.

Podle barvy kočárku, byl modrý, jsem hádala, že se Tomášovi narodil syn. Zoufale jsem přemýšlela, co dělat, jak se zachovat. Předstírat, že nic nevím? Vlastně mě ani nic jiného nenapadlo, jenomže osud měl se mnou jiné plány.

Předstírání mi nějakou dobu procházelo, řekněme rok nebo rok a půl. A pak se to všechno sesypalo jako domeček z karet, jako hrad z písku. Stalo se příliš mnoho věcí najednou, jedna horší než druhá. Tak především. Tomáš onemocněl.

Lékaři nezastírali, že je to vážné a že to s ním půjde od desíti k pěti. Jediné, co milosrdně zatajili – že to bude tak rychlé. Když mi Tomáš sdělil, že si musíme promluvit, domnívala jsem se, že vím přesně, o čem bude řeč. Byla jsem bláhová. Ve skutečnosti jsem nevěděla vůbec nic.

Podmínka

Seděli jsme v obýváku velikého domu, kam jsme se po listopadu nastěhovali, byla to jedna z nemovitostí manželových zesnulých rodičů, jedna z nejmenších, další byly činžáky, většinou v lázeňských městech.

Dodnes si pamatuji na tikot starožitných hodin, který mě znervózňoval. Tomáš se mi poprvé v životě omluvil. Za všechno. Řekl, že si uvědomuje, jak jsem se po jeho boku trápila, ale že už to nestihne napravit, protože mu na to nezbývá čas.

Má pro mě však ještě další jobovku, neboť mu jeho nynější milenka porodila syna. „Všechno vím, Tomáši,“ odpověděla jsem. „Jednou jsem tě sledovala až k jejímu domu.“ Zbledl ještě víc než předtím, těžce si povzdychl a rezignovaně zavrtěl hlavou:

„Ne, všechno nevíš. Je to ještě daleko komplikovanější. Lenka, matka mého syna, se znovu zamilovala do nějaké své školní lásky a chce se vdávat. Ten chlap má podmínku. Chce jen ji, bez cizího dítěte.“

Polkla jsem a vyjekla: „S tím snad nemohla souhlasit! To by žádná máma neudělala, je to proti přírodě, proti přirozenosti.“ Kývl s hlavou v dlaních: „Ale udělala. Lenka to udělala. Byla přesvědčena, že se o malého postarám.“

Nastalo dlouhé, stísňující ticho. Proto si pamatuji na ty hodiny. Jejich tikot zněl jako výstřely ze samopalu.

Osudová žena

Pak už to šlo rychle. Na smrtelné posteli mi svěřil, že mě měl rád, že jsem byla ve skutečnosti jeho osudovou ženou, která ho nikdy neopustila a nenechala v nesnázích. „Slib mi,“ šeptal, „že se o Honzíka postaráš. Protože jestli ne… hrozí mu dětský domov.“

Všechno se ve mně vzepřelo. Nechtělo se mi souhlasit. Připadalo mi, že na mně chce už opravdu příliš. Celý život jsem mu stála po boku, většinu z těch roků pekelně trpěla, a teď ještě tohle?

Ale nedokázala jsem říci umírajícímu ne. Prostě to nešlo. Na to jsem byla příliš slušný a obětavý člověk. Podala jsem mu ruku a řekla: „Slibuji.“ S těžkým srdcem.

Věděla jsem, že v takové chvíli nelze mluvit do větru, jako když jsem v osmé třídě slíbila kamarádce, že neprozradím, že tajně miluje Šebestu, a pak jsem to všem vykecala. Ne, takhle už to nejde. Jsem dospělá a svoje sliby plním, i kdyby to mělo být sebetěžší.

Po pohřbu, který mě tak vyčerpal, že jsem měla chuť už taky jenom spát, jsem si v duchu říkala: Já to nezvládnu. Cožpak mám věk na to, starat se o maličké dítě? Cožpak na to mám zdraví a nervy? Odpověď se sama nabízela. Budu muset.

Po pohřbu

Matky manželova dítěte jsem si všimla už na pohřbu. Stála až vzadu, u vchodu do síně, a plakala, slzy, jí stékaly zpod černých brýlí, si utírala kapesníkem. Hned po obřadu zmizela jako duch. Ale ne nadlouho. Asi týden poté zvonila na naši vilu.

Za ruku vedla chlapečka odhadem tříletého. Srdceryvně plakal. „To je tvoje druhá maminka,“ řekla mu. Schovával si obličej, otáčel se ke mně zády, nechtěl mě ani vidět. Pozvala jsem je dál.

Už jsem měla nakoupené hračky, naštěstí jej zaujala barevná stavebnice, přestal plakat. Seděly jsme s jeho matkou v obýváku nad čajem a mlčely. Dítě si stavělo věž na koberci u našich nohou. Nenapadlo mě, co v takové situaci říkat.

Nejkrásnější chvíle

„No tak to řekněte!“ zvolala. „Co mám říct?“ nechápala jsem. „Řekněte mi, že jsem ta nejhorší matka na světě, že mnou pohrdáte!“ křičela za současných vzlyků, až sebou dítě trhlo. „To by ničemu nepomohlo,“ odpověděla jsem. „Zachovejte raději klid,“ dodala jsem, protože jsem si všimla, že je těhotná.

„Smím sem zase brzy přijet? Chci ho vídat,“ zašeptala. „Přijeďte, kdykoli se vám to bude hodit,“ odvětila jsem. Objala mě, několikrát poděkovala a zmizela. Uklidnit plačícího chlapce trvalo delší dobu. V noci jsme spolu usínali v manželské posteli a četla jsem mu pohádku.

A když se mu únavou a zármutkem konečně zavírala víčka, v duchu jsem konstatovala, že to je nejspíš ta nejkrásnější chvíle v mém dosavadním životě plném kompromisů, trápení a zklamání. A že podobných krásných chvil mě čeká ještě mnoho.

Marie (69), západní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Když jsem poprvé vešla do pokoje číslo 114, chtělo se mi brečet. Ani ne z toho, že bych byla sentimentální, spíš mi došlo, že tohle je konečná. Uvědomila jsem si, že už jsem „klientka“, jak tu říkají důchodcům, a že moje postel má svoje číslo a na nočním stolku bude jen kelímek na zubní protézu a stoh kapesníků. A že odtud živá nevyváznu. Doma jsem škaredě upadla a lékař mě po rehabilitaci rovn
5 minut čtení
Když se s někým kamarádíte tolik let, máte pocit, že už ho znáte a berete ho jako rodinu. Připustit si, že by vám někdo takový chtěl ublížit, je těžké. Můj život byl jako dobře udržovaná zahrada, vše mělo své místo, své hranice a svůj řád. Jenže jsem si do té zahrady dobrovolně nasadila jedovatý břečťan. Jmenovala se Marta. S Martou jsme se znaly od střední školy. Byly jsme ta nerozlučná dvojic
3 minuty čtení
Když mi bylo asi deset let, zakoukala jsem se do hezkého kluka ze sousedství. Dospělí se nad dětskými láskami většinou usmívají, pro mě to však tehdy byla vážná věc. Zamilovala jsem se do stejně starého kluka, který bydlel v naší ulici. Vzpomínám si, jak jsem ho zasněně pozorovala skrze záclonu, když mašíroval po chodníku s merunou anebo šlapal po silnici na kole. Líbil se mi, měl hezké oči i m
3 minuty čtení
Dlouho jsem si nebyla jistá, jestli o tom někdy dokážu promluvit. Některé věci si člověk raději nechává pro sebe a nevrací se k nim. Některé vzpomínky už tolik nebolí, i když umí občas udeřit se stejnou silou jako dřív. Dnes je mi osmdesát, a přesto mě někdy zaplaví stejný smutek jako tehdy, když mi bylo dvanáct. Bylo jaro, slunce konečně hřálo, tráva se zelenala a ve vzduchu bylo cítit něco no
5 minut čtení
Jeho výraz mám před očima dodnes. Takový čistý, dětský, beze slov říkal: „Vezmete si mě k sobě?“ S manželem Petrem jsme dlouhé roky toužili po dítěti. Neúspěšně. Lékaři nám moc nadějí nedávali, a tak jsme začali uvažovat o adopci. Tušili jsme, že to nebude rychlé ani jednoduché, a nechtěli jsme nic odkládat, chtěli jsme být ještě dost mladí na to, abychom dítěti dali všechno, co potřebuje. Jenž
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kouzlo suchého šamponu
nejsemsama.cz
Kouzlo suchého šamponu
Máte druhý den po umytí mastné vlasy nebo jste ve skluzu? Suchý šampon vás může rychle zachránit. Suchý šampon ve spreji je skvělý pomocník v případě, kdy potřebujete, aby vaše vlasy vypadaly rychle dobře, ale nemáte čas na jejich mytí a sušení. Suchý šampon absorbuje z vlasů mastnotu, provoní je a pomůže i se stylingem.
Kníže Jaromír umírá na záchodě. Vrah mu probodne zadek oštěpem
epochaplus.cz
Kníže Jaromír umírá na záchodě. Vrah mu probodne zadek oštěpem
Středověk rozhodně není doba jemných způsobů. Český kníže Jaromír to poznává krutě na vlastní kůži. Jeden bratr ho nechává vykastrovat, druhý oslepit a nakonec přichází smrt, která patří k nejbizarnějším vraždám českých dějin. Přemyslovský vládce totiž umírá při návštěvě latríny, probodnou ho oštěpem zezadu. A kronikáři si tenhle detail s chutí zapisují. Píše se rok
Noc kostelů 2026 v Husově sboru v Chebu
epochanacestach.cz
Noc kostelů 2026 v Husově sboru v Chebu
Odhalte tajemství chebské Schlaraffie V pátek 29. května 2026 se v rámci celostátní akce Noc kostelů otevřou veřejnosti i místa, která běžně zůstávají skrytá. Jedním z nejzajímavějších bude bezesporu Husův sbor Církve československé husitské v Chebu (Vrbenského 14), který letos nabídne večer plný historie, hudby, tajemství i dobrodružství pro malé i velké návštěvníky. Málokdo ví,
Meruňkové buchty se šodó
tisicereceptu.cz
Meruňkové buchty se šodó
Kynuté buchty plněné ovocem a přelité vanilkovým krémem. Suroviny na 4 porce Na buchty 600 g polohrubé mouky špetka soli 2 žloutky 350 ml vlažného mléka 100 ml oleje 1 sáček sušeného dro
4 zbrusu nové metropole: Jejich architekti rychle přišli o iluze
historyplus.cz
4 zbrusu nové metropole: Jejich architekti rychle přišli o iluze
Buldozery a bagry se zarývají do panenské přírody v tropickém pralese. Zatím tu vládnou jen komáři v bažinách, ale za pouhých pár let bude toto místo chloubou světové architektury. Postačí pár desítek miliard dolarů. Hlavním městem bývá zpravidla starobylé sídlo s velkou tradicí, které celý národ přirozeně považuje za centrum života země. Jenže občas taková metropole
Mandarin Oriental, Prague představil nového generálního ředitele Johna Kitchense
iluxus.cz
Mandarin Oriental, Prague představil nového generálního ředitele Johna Kitchense
Mandarin Oriental, Prague oznamuje jmenování Johna Kitchense do pozice generálního ředitele. Do jednoho z nejprestižnějších pražských hotelů přichází s více než dvacetiletou mezinárodní zkušeností v o
Existují paralelní světy? Tyto příběhy to možná dokazují
enigmaplus.cz
Existují paralelní světy? Tyto příběhy to možná dokazují
Koncept paralelních světů je čím dál populárnější a v dimenze, které existují vedle té naší, věří stále více lidí včetně některých vědců. Mnozí argumentují některými nevysvětlitelnými jevy a anomáliem
Podvodník Harry Jelínek udělal obchod století
epochalnisvet.cz
Podvodník Harry Jelínek udělal obchod století
Usměvavý gentleman pokyne mladému manželskému páru: „Tudy prosím.“ Pozve ho na prohlídku „svého“ starobylého rodového sídla. Moc rád by jim ho totiž prodal. Co na tom, že se jedná o státní hrad Karlštejn.   Je to jeden výmysl za druhým. Už přezdívka Harry (asi 1905–1986) je falešná, stejně jako titul z medicíny, kterým se ohání. Rodák
Miluje Mareš pořád svou první ženu?
nasehvezdy.cz
Miluje Mareš pořád svou první ženu?
Ke kulatým narozeninám si Leoš Mareš (50) nadělil televizní dokument, ve kterém promluvila i jeho bývalá manželka Monika Poslušná (51), s níž má syny Jakuba (20) a Matěje (17). Nešlo přehlédnout,
Jsme o krok blíže vzkříšení nelétavých ptáků moa, kteří vyhynuli před 600 lety?
21stoleti.cz
Jsme o krok blíže vzkříšení nelétavých ptáků moa, kteří vyhynuli před 600 lety?
Společnost Colossal Biosciences, která se chce pokusit o oživení vymřelých živočišných druhů, nyní přišla s oznámením, že se jí podařilo vyvinout umělou skořápku, což je první krok na cestě ke vzkříše
V domově nám nikdo nevěřil
skutecnepribehy.cz
V domově nám nikdo nevěřil
Když jsem poprvé vešla do pokoje číslo 114, chtělo se mi brečet. Ani ne z toho, že bych byla sentimentální, spíš mi došlo, že tohle je konečná. Uvědomila jsem si, že už jsem „klientka“, jak tu říkají důchodcům, a že moje postel má svoje číslo a na nočním stolku bude jen kelímek na zubní protézu a stoh kapesníků. A že odtud živá nevyváznu.
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji