Veškeré seznamovací večery i dovolené selhaly. Vypadalo to, že zůstanu sama. Vše se změnilo, když jsme jely s Ančou na hory.

Bylo mi dvaačtyřicet a ztratila jsem naději na vdavky. Veškeré sny o svatbě byly v tahu. Už je pozdě, říkala jsem si sklíčeně. Máma vyváděla psí kusy, pořád něco mlela o vnoučatech, už se to fakticky nedalo poslouchat.

Jenomže všechny ty seznamovací akce, všelijaké seznamovací plesy, dovolené či rande naslepo jsem nenáviděla.

Pokaždé jsem se v takové situaci třásla jako břízka ve vichřici a modlila se, aby to už skončilo a mohla jsem se konečně vrátit domů, udělat si rychle za sebou dva uklidňující čaje, otevřít velkou bonboniéru a pustit televizi.

Výlet s kamarádkou

O to víc jsem se těšila na hory s Ančou. Protože nebyly seznamovací. Anča měla rodinu a její jedinou touhou bylo na několik dní se hlučných potomků zbavit. Seznámit se s kýmkoli bylo to poslední, co si přála.

Jet si někam jen tak a jen tak se tam bavit bylo něco, co jsem už pěkných pár let neudělala. Bohužel se to zkomplikovalo. Anča se hned první den probudila nemocná, v horečkách, naříkala, že ji bolí v krku, kašlala jako tuberák.

Většinu času jsem se o ni starala a lítala do lékárny. Pozdě odpoledne mě slabým hláskem prosila, ať se aspoň trošku projdu, aby se moje dovolená nesmrskla pouze na běhání kolem nemocné kamarádky.

Hysterická ženská

Samotné se mi nikam nechtělo, jen jsem obešla horskou chatu a vrátila se dovnitř, do tepla. Sedla jsem si do restaurace a opájela se pocitem, že se tu nemusím s nikým seznamovat.

Že si dám pěkně v klidu sklenku vína, budu koukat z okna, jak sněží, a půjdu brzy spát. Vtom se ke mně vrhla vzteklá ženská a burácela: „Vidím svoji peněženku! To ona mi ukradla peněženku! Pomoc, je tu zlodějka!“ Začala mi hrabat v pootevřené tašce.

Bylo po klidu. Brzy se to vysvětlilo. Ta hysterka postrádala peněženku, a jakmile viděla podobnou, hned začala ječet. Záhy našla tu svou na dně svojí tašky. Ani se nenamáhala přijít se omluvit, ale dostavil se chlapík, který s ní seděl u stolu.

Přisedl si ke mně a povídá: „Moc se omlouvám. Moje bývalá přítelkyně je nesnesitelná a výbušná. Právě jsme se rozešli. Nedá se s ní žít.“ Odpověděla jsem: „No to vám ráda věřím.“

Do roka jsem se vdala

Ta ženská měla oči jako meče a hlas jako poryv vichru. Chlapík se nabídl, že mi objedná víno – jako bolestné za tu příšernou scénu. Přinesli celou lahev.

A tak jsem se hned první večer, který nebyl po dlouhé době seznamovací, seznámila se svým budoucím manželem. Povídali jsme si celý večer. Nejvíc ho zajímalo, zda nejsem výbušná. A protože jsem mírná jako červnový vánek, do roka jsem se vdala.

Markéta M. (67), Vyškov