Malá Zuzanka mi dala nevšední dárek. Našla starý amulet, a ten byl nejspíš opravdu kouzelný. Splnil mi přání a pak zmizel.

Když jsem odešla do důchodu, dostavil se šok z této nové životní role. Vyměřený důchod tvořil něco kolem padesáti procent mého platu.

Přitom finanční vydání na provoz domácnosti a živobytí samozřejmě zůstaly stejné, vlastně se měsíc po měsíci s postupující inflací ještě zvyšovaly.

Vnučka mi chtěla pomoct

V prvních měsících se mi stávalo, že jsem čtrnáct dní před „výplatou“ už neměla ani korunu. Řešila jsem to tak, že jsem nevyšla z domu a žila z toho, co dům dal. Jednou jsem si postěžovala dceři a rozhovor vyslechla také má osmiletá vnučka Zuzanka. Byla z toho velmi smutná a chtěla mi pomoct.

Skleněná kulička

Vždycky najde nějaké řešení, alespoň ze svého dětského pohledu. I tehdy si hned věděla rady. Přinesla mi barevnou skleněnou kuličku a řekla:

„Babičko, dej si tu kuličku do peněženky a ona ti pomůže, abys nebyla bez peněz.“ S dcerou jsme se na sebe pousmály a já přijala Zuzančin záchranný čin jako dětskou roztomilost. Okamžitě jsem si kuličku vložila do peněženky a Zuzance poděkovala.

Situace se náhle zlepšila

Byla jsem dojata tou její upřímnou snahou mi pomoci. Na kuličku jsem jako na posla dostatku peněz časem pozapomněla a spíše jsem ji u sebe nosila jako milý dárek od vnučky. Věřte, nebo nevěřte, po čase jsem zjistila, že s penězi konečně vycházím.

Přitom objem finančních prostředků i vydání zůstaly stejné. S velkou radostí jsem tuto novinu oznámila Zuzance. Ta se velice zaradovala a hned přišla s nápadem: „Babičko,“ řekla, „tady máš druhou kuličku, abys měla těch peněz ještě víc.“ Znělo to logicky.

Čím více kuliček, tím více peněz. Tentokrát jsem si druhou kuličku nedávala do peněženky se shovívavým úsměvem nad pošetilostí dítěte, ale vážně a s jistými rozpaky jsem se ptala sama sebe: „Co když na tom opravdu něco je?“

Byla opravdu kouzelná?

A světe, div se! Zanedlouho jsem dokonce něco málo peněz ušetřila. Nebyla to sice žádná velká suma, ale stačila k tomu, abych si začala dělat plány, jaké dárky koupím k narozeninám, k Vánocům, jaké nové boty si pořídím, a tak podobně.

A pak jednou jsem při otevírání peněženky udělala prudký pohyb a jedna kulička se mi kamsi zakutálela. A co se nestalo? Od té doby už zase sotva vyjdu od důchodu k důchodu. Ještě štěstí, že mi aspoň jedna kulička zůstala. Dnes už naší Zuzance věřím.

Nejdůležitější je obdarovat druhého z čistého a upřímného srdce. Protože dítě má srdce nejčistší a nejupřímnější, má dar od dítěte největší sílu a přináší štěstí.

Zdena H. (70), Břeclav