Manžel mě podvedl jen jednou v životě. Pobláznil se, a pak se s prosíkem vrátil. I tak jsem se mu chtěla pomstít. Teď je to ale mnohem horší.

Po střední škole jsem si našla Jirku, potkali jsme se na zábavě, kam jsem vyrazila s kamarádkami. Byla to láska na první pohled, bála jsem se, že už ho neuvidím. On ale následující víkend přijel na zábavu zase a pak už jsme se vídali pravidelně.

Byl to můj první kluk, i Jirka tvrdil, že já byla jeho první. Chodili jsme spolu dva roky, a já přišla do jiného stavu. V jednadvaceti to bylo akorát. Svatba byla krásná. Nikdy jsem nelitovala, že jsem si Jirku vzala. Byl to skvělý chlap a dobrý táta.

Nuda je zabiják

Po dceři se narodili ještě dva kluci. Dokud byly děti malé, byl náš dům plný smíchu a legrace. Pořád se něco dělo. Já i Jirka jsme neustále vymýšleli různé akce a program a jezdili na výlety.

O prázdninách to byly hlavně Slapy, kde jsme se naučili pravidelně trávit léto. Jenže pak děti vylétly z hnízda. Všechny se odstěhovaly.

Jeden syn zůstal svobodný, druhý žije s rodinou na druhé straně republiky, a dcera se provdala dokonce až do Německa. Do našeho života vstoupila nuda. A s ní se přišourala naše největší krize.

Zrada!

Manžel mi to nadělil k padesátým narozeninám. Nejprve byla parádní oslava, přijely všechny děti i s partnery a já se cítila nejšťastnější ženou pod sluncem. Ale jak se říká – na dně každého štěstí se skrývá neštěstí.

Jen několik týdnů po mé padesátce se provalila manželova nevěra. Našel si o patnáct let mladší krasotinku ve firmě, kde měl hezké místo vedoucího oddělení.

Oznámil mi to chladně a věcně – řekl, že mi všechno nechává, bere si jen auto a pár osobních věcí, a stěhuje se k ní! Svět se se mnou zatočil. Na něco takového jsem nebyla připravená. Nikdy bych nečekala, že můj muž mě takhle zradí.

Dva měsíce jsem chodila jako mátoha, pak jsem se z toho postupně dostala. Do roka a do dne se ke mně doneslo, že mého muže ta jeho milenka vyhodila a on bydlí na ubytovně. „To má za to!“ radovala jsem se, že boží mlýny opravdu melou.

Když jsem ho ale za půl roku potkala ve městě, slovo dalo slovo – a já mu odpustila. Koupil skvělou dovolenou a zažili jsme druhé líbánky. Jen ta jeho zrada ve mně pořád žila a toužila jsem po pomstě.

Tak bláhová

A zlomyslný osud mi přivedl do cesty nové sousedy. Albert byl pěkný chlap, taky pěkný proutník. Když byla jeho žena na služební cestě, zkusil to na mě a já neodolala. Najednou mi to přišlo jako skvělá příležitost vrátit manželovi to, co mi udělal.

Myslela jsem si, že mi pak bude líp. Jak jsem byla bláhová! Neulevilo se mi, cítím se ještě hůř, protože slyším ze všech stran, s kým vším se soused zapletl. I s uklízečkou ve škole, která je o deset let starší než já a už nemá přední zuby!

Cítím se jako hadr na podlahu a nemám to komu říct, komu se svěřit, protože na to tu je už jenom můj manžel. Občas se mě zeptá, proč jsem tak smutná, a já mu nemůžu říct pravdu.

Alice (62), Zlínsko