Domů     Proč musel tak rychle zmizet?
Proč musel tak rychle zmizet?
5 minut čtení

Byl mým celoživotním druhem. Člověkem, s nímž jsem sdílela každý den. Žili jsme jeden pro druhého, a pak se všechno najednou zlomilo.

Ztratila jsem směr i jistotu. On byl celý můj svět. Dnes je mi sedmdesát a někdy stále nevím, jak pokračovat. Dřív jsem si říkala, že mám obrovské štěstí, protože mi osud dopřál takového partnera. O to bolestnější je současnost a realita dní.

Ten pravý a jediný

Můj život byl po mnoho let spjatý s Daliborem. Poznali jsme se ve dvaceti a od té doby jsme šli stejnou cestou. Nikdy jsem neměla důvod hledat něco a někoho jiného.

Bez dětí, ale ne bez lásky

Když jsme se potkali, byli jsme mladí, plní nadšení a představ o budoucnosti. On byl klidný a zamyšlený, ale měl v sobě sílu, která mě přitahovala. Já byla spíše otevřená, společenská, často obklopená lidmi. Dohromady jsme tvořili pár, který se doplňoval.

Dalibor byl mojí jistotou. Věděla jsem, že mě nikdy nenechá samotnou. Měla jsem v něm oporu, která dávala mému životu rovnováhu. Naše láska nebyla bouřlivá, ale pevná a trvalá.

Prožili jsme spolu téměř padesát let a i bez dětí jsem necítila, že by nám něco chybělo. Měli jsme jeden druhého a to pro mě znamenalo úplnost.

Konec, který nikdo nečekal

Před dvěma lety se všechno změnilo. Dalibor se rozhodl odejít. Ne k jiné ženě, ale prostě pryč. Jednoho dne mi řekl, že potřebuje být sám, že v sobě cítí zmatek, který nedokáže vysvětlit. Nechápala jsem to.

Nezlobila jsem se, jen jsem nevěřila, že je to skutečné. Zabalil si pár věcí a odešel. Myslela jsem, že se vrátí. Jak by mohl zahodit vše, co jsme vybudovali? Mohl. Nechal mi tu všechny vzpomínky, ať se s tím poperu. Bez cizí pomoci.

Protože mojí oporou byl vždy jen on. Dlouho jsem si říkala, že se vrátí. Že potřebuje čas, aby si něco urovnal. Ale dny plynuly, měsíce ubíhaly a Dalibor se neozýval. Místo, které po něm zůstalo, se nedalo ničím zaplnit.

Zmizel člověk, který byl mou součástí, a já zůstala stát na místě, kde kdysi stával on. Neměla jsem ani sílu zvednout telefon a zeptat se, jak se má.

Život, který se zastavil

Když jsem pochopila, že už nepřijde, měla jsem pocit, že všechno kolem mě ztratilo barvy. Nevěděla jsem, co mám dělat, jak dál existovat. Každé ráno bylo stejné, otevřela jsem oči a cítila, že něco chybí.

Přemýšlela jsem, jak vůbec žít, když všechno, co jsem měla, odešlo spolu s ním. První týdny byly jako mlha. Dělala jsem běžné věci, ale jen ze zvyku. Všechno působilo prázdně a každý kout domu mi ho připomínal.

Jak odkládal klíče, jak si večer četl, jak mi s úsměvem podával hrnek s čajem. Tyto drobnosti tvořily celý náš svět, a když zmizel, zůstaly jen jako ozvěna minulosti. Nějaký čas jsem se vyhýbala lidem.

Uzavření do sebe

Přátelé se snažili pomoci, ale jejich soucit mi byl nepříjemný. Všichni říkali, že čas vše napraví, jenže já tomu nevěřila. Jak by mohl čas vrátit člověka, který se rozhodl nebýt součástí mého života? Nerozuměli mi. On by věděl, co udělat.

Večery jsem trávila ale sama a vzpomínala na chvíle, kdy Dalibor seděl naproti mně, naslouchal mi a usmíval se. Uměl mě utišit jediným pohledem. Bez něj mi chyběla rovnováha, kterou mi dával. Prázdnota kolem mě byla tíživá a dlouho jsem nevěděla, jak ji zaplnit.

Pomalu, ale jistě vpřed

Jednoho dne jsem se rozhodla vyjít ven. Oblékla jsem si kabát a šla do parku, kam jsme spolu kdysi často chodili. Vzduch byl chladný, stromy se pomalu barvily do podzimu a já se posadila na lavičku, kde jsme spolu tolikrát seděli.

Zavřela jsem oči a představila si, že je vedle mě. V tu chvíli jsem poprvé cítila klid. Ne proto, že by se vrátil, ale protože jsem si uvědomila, že vzpomínky mohou být mým společníkem. Z toho dne se stal začátek mé proměny.

Pochopila jsem, že i když Dalibor odešel, svět se nepřestal točit. Bylo na mně, jestli v něm zůstanu stát, nebo udělám krok dál.

Znovu hledám život

Začala jsem se učit znovu žít, ale ještě často propadám pocitům smutku. Každý den jsem si stanovila maličkost, kterou chci zvládnout. Procházky, malování, čtení, občas setkání s lidmi. Přihlásila jsem se dokonce na kurz, který jsem si kdysi přála vyzkoušet.

Nepřestávám však doufat, že se ozve nebo vrátí. Dalibor zůstává v mých vzpomínkách. Často si kladu otázku, jak žít bez něj.

Jedině sama? Žít prostě dál. Udržet si vzpomínky, ale zároveň se nebránit novým chvílím, které přicházejí. Můj život bez něj je jiný, prázdný. Vím, že to nejkrásnější období už mám za sebou.

Proč mi to udělal?

Pořád dokola si kladu otázku, jestli jsem něco nepokazila. Jestli jsem mu nerozuměla tak, jak potřeboval. Možná jsem ho příliš dusila svojí přítomností, možná jsem byla slepá k jeho potřebám.

Vzpomínám na každou hádku, každé nedorozumění a ptám se, jestli právě tam nezačal odcházet. Nechci být ta, kvůli které odešel. A přesto se ve mně usazuje tichý pocit viny, že jsem měla něco udělat jinak. Víc se ptát, víc vnímat a třeba bych ho udržela. Třeba by ještě byl se mnou.

Jana T. (70), Opava

Související články
2 minuty čtení
Můj rodný dům. Tak jsem na něm lpěla, až mám pocit, jestli jsem nepřivolala ty děsné tragédie. Dívám se na to místo. Tam, kde jsem měla kotvu. Skvělé zázemí. Najednou tu není. Jako kdyby všechno sfoukl vítr spolu s prachem sutin domu, který jsem začala nenávidět. Bylo tam tak krásně Šlo o útulný domeček. Prvorepubliková stavba, která patřila prarodičům, vešli jsme se tam i já, brácha a ro
3 minuty čtení
Proč zrovna já? Nebyla jsem snad tak ošklivá, abych nenašla muže. Bohužel, když přišel ten pravý, osud mi ho brzy zase vzal. Vždy ve mně bylo něco jinak. Přitahovala jsem pozornost, aniž bych o to usilovala. Bohužel i tu negativní. Když jsem byla mladá, mužům jsem se líbila, to jsem vnímala. Jenže tehdy jsem s tím asi neuměla tak pracovat. Měla jsem pocit, že mám čas. Lidé se mi smáli Hla
5 minut čtení
Nedávno diagnostikovali mé milované sestře Marii rakovinu, a i když lékaři dělají, co mohou, vím, že čas, který nám zbývá, se už bohužel krátí. Když sedím u její postele v nemocnici, vracejí se mi vzpomínky na všechno, co jsme spolu prožily. V těch chvílích mi tečou po tvářích slzy jako hrachy, i když vím, že bych teď měla být ta silná sestra... Byla jsem ta důležitá Marie je o pět let ml
3 minuty čtení
Koupili jsme dům i s kocourem. Měl se u nás jako v bavlnce. Když přišel jeho čas, překonal sám sebe a svůj strach, abych ho ještě naposledy pohladila. S novým domkem, který jsme si koupili, jsme „zdědili“ i malého kocourka Macíka. Původní majitelé nám řekli, že tady kocour žije už řadu let a jen stěží by si zvykal na jiné prostředí. Je velmi skromný – vděčný za svůj koutek v komoře na nářadí, p
3 minuty čtení
S Liborem ze sousedství jsme vedle sebe vyrůstali. Zdálo se, že se naše dětské přátelství změní v celoživotní lásku. Můj nejlepší kamarád a moje nejlepší kamarádka. Kdysi dávno jsem prožila drama, které bolelo, jako bych si rozřezala ruce o střepy rozbité vázy. Proč se to muselo stát? Libor byl můj nejlepší kamarád, ale věděla jsem a doufala, že i on to chápe, že se z našeho přátelství časem vy
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Uši jako rys
nejsemsama.cz
Uši jako rys
Neslyšíte, co kdo říká, či místo slova sprcha slyšíte třeba „prchá“? Nedoslýchavost není jen o hlasitosti televize, ale i o drobnostech, které umí potrápit. Dokážete si představit, že byste už nikdy neslyšela hlas někoho, koho máte ráda, nemohla se zaposlouchat do své oblíbené hudby, zpěvu ptáků nebo uklidňujícího zurčení potůčku? Sluch nám kromě vnímání zvuků také
Jiskření Sandry Novákové s kolegou a žárlivé scény
nasehvezdy.cz
Jiskření Sandry Novákové s kolegou a žárlivé scény
Manželství herečky Sandry Novákové (43) a režiséra Vojtěcha Moravce (38) podle zákulisních drbů rozhodně není pevné jako skála. Naopak, mluví se o tom, že vztah visí na vlásku a stačí jediný špatný
Návrat UFO trojúhelníků? Záhadný objekt ve tvaru písmene V spatřen nad Los Angeles!
epochalnisvet.cz
Návrat UFO trojúhelníků? Záhadný objekt ve tvaru písmene V spatřen nad Los Angeles!
Objekty ve tvaru trojúhelníku patří mezi nejčastější a také nejzáhadnější typy UFO. Jeden takový byl v létě roku 2025 spatřen přímo nad Los Angeles, kde jej zpozorovala a natočila dvojice svědků. Nápadně se přitom podobá objektu, který nad několika americkými státy přeletěl během slavného UFO incidentu v roce 1997. Dvojice obyvatel amerického města Los
Hamburgerová polévka
tisicereceptu.cz
Hamburgerová polévka
Polévka skvěle zasytí – a v multifunkčním hrnci bude její příprava hračkou. Potřebujete 300 g mletého hovězího 1 lžíci oleje 1 cibuli 2 stroužky česneku 1 malou cuketu 4 hrnky vývaru 1 ple
Na jednom bojišti s AIDS: Jak se virus HIV přizpůsobil přelomovému léku?
21stoleti.cz
Na jednom bojišti s AIDS: Jak se virus HIV přizpůsobil přelomovému léku?
Boj s viry má jedno velké úskalí – viry totiž mutují. Dalo by se říct, že se učí pronikat brněním, které proti nim lidé vytvořili. Odborníky zajímalo, do jaké míry se podařilo přizpůsobit viru HIV. Do
Setkání se šumavskými bylinkami může uzdravovat
epochanacestach.cz
Setkání se šumavskými bylinkami může uzdravovat
Šumavské bylinné lázně v Kašperských Horách jsou vzácné. Tradice zdejšího léčitelství se tu pojí s moderním pojetím wellness. A u toho nesmíte chybět. Jsou naprosto výjimečné a přitom vlastně totálně obyčejné. Na nic speciálního si nehrají a právě proto lidi okouzlují. Bylinné lázně leží přímo v historickém centru městečka nedaleko řeky Otavy, pod dohledem majestátního hradu Kašperk. Jejich jedinečnost spočívá v tom, že využívají
Sv. Jiří patří mezi perly české gotiky
historyplus.cz
Sv. Jiří patří mezi perly české gotiky
Rytířský turnaj na Pražském hradě je v plném proudu, když se náhle ozve ohlušující rána. Bronzová jezdecká socha svatého Jiří, na kterou pro lepší výhled vyšplhal hrozen diváků, se zřítila k zemi. Legenda praví, že římský voják jménem Jiří se ocitl v libyjském městě Kyréna právě v okamžiku, kdy si tam nelítostný drak vyžádal za oběť královskou dceru. Jiří
Tragédie na sopce Galeras: Když se zkoumá moc zblízka…
epochaplus.cz
Tragédie na sopce Galeras: Když se zkoumá moc zblízka…
Kolumbijské město Pasto má zhruba 400 000 obyvatel. Právě v něm, 12 kilometrů od sopky Galeras, zasedá roku 1993 konference Decade Volcanoes. Jsou tu vědci Mezinárodní asociací vulkanologie a chemismu zemského nitra (IAVCEI), kteří stanoví 16 nejnebezpečnějších sopek současnosti. Ta nedaleká je samozřejmě mezi nimi… Zdejší vulkán se od dob španělských conquistadorů přihlásí o slovo
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Jak jsem se dlouho chlubila cizím peřím
skutecnepribehy.cz
Jak jsem se dlouho chlubila cizím peřím
Každý to tehdy znal, chodili jsme všichni stejně oblečení a toužili po džínách z Tuzexu, nebo alespoň znát nějakou skvělou švadlenu. Bylo mi dvacet let, když jsme dostali s manželem garsonku na sídlišti a už nemuseli s malým synem Jendou bydlet u našich. Nebyla jsem právě šikovná hospodyňka. Občas jsem manželovi zaprala košili nebo malému připálila pleny žehličkou. Máma říkala, že
Archa zmluvy a templári v strednej Amerike?
enigmaplus.cz
Archa zmluvy a templári v strednej Amerike?
Zatiaľ čo kultový Spielbergov film „Dobyvatelia stratenej archy“, rovnomenná novela Campbella Blacka, ako i aktuálna úspešná videohra začína výpravou doktora Jonesa po stopách svojho kolegu Forrestala
Casio spojuje síly s Toyota Racing a posiluje motorsportovní DNA značky Edifice
iluxus.cz
Casio spojuje síly s Toyota Racing a posiluje motorsportovní DNA značky Edifice
Casio Computer Co., Ltd. oznámilo uzavření dvouletého partnerství s TOYOTA RACING, motorsportovní značkou společnosti Toyota Motor Corporation. Spolupráce, která startuje v lednu 2026, má za cíl globá