Domů     Proč musel tak rychle zmizet?
Proč musel tak rychle zmizet?
5 minut čtení

Byl mým celoživotním druhem. Člověkem, s nímž jsem sdílela každý den. Žili jsme jeden pro druhého, a pak se všechno najednou zlomilo.

Ztratila jsem směr i jistotu. On byl celý můj svět. Dnes je mi sedmdesát a někdy stále nevím, jak pokračovat. Dřív jsem si říkala, že mám obrovské štěstí, protože mi osud dopřál takového partnera. O to bolestnější je současnost a realita dní.

Ten pravý a jediný

Můj život byl po mnoho let spjatý s Daliborem. Poznali jsme se ve dvaceti a od té doby jsme šli stejnou cestou. Nikdy jsem neměla důvod hledat něco a někoho jiného.

Bez dětí, ale ne bez lásky

Když jsme se potkali, byli jsme mladí, plní nadšení a představ o budoucnosti. On byl klidný a zamyšlený, ale měl v sobě sílu, která mě přitahovala. Já byla spíše otevřená, společenská, často obklopená lidmi. Dohromady jsme tvořili pár, který se doplňoval.

Dalibor byl mojí jistotou. Věděla jsem, že mě nikdy nenechá samotnou. Měla jsem v něm oporu, která dávala mému životu rovnováhu. Naše láska nebyla bouřlivá, ale pevná a trvalá.

Prožili jsme spolu téměř padesát let a i bez dětí jsem necítila, že by nám něco chybělo. Měli jsme jeden druhého a to pro mě znamenalo úplnost.

Konec, který nikdo nečekal

Před dvěma lety se všechno změnilo. Dalibor se rozhodl odejít. Ne k jiné ženě, ale prostě pryč. Jednoho dne mi řekl, že potřebuje být sám, že v sobě cítí zmatek, který nedokáže vysvětlit. Nechápala jsem to.

Nezlobila jsem se, jen jsem nevěřila, že je to skutečné. Zabalil si pár věcí a odešel. Myslela jsem, že se vrátí. Jak by mohl zahodit vše, co jsme vybudovali? Mohl. Nechal mi tu všechny vzpomínky, ať se s tím poperu. Bez cizí pomoci.

Protože mojí oporou byl vždy jen on. Dlouho jsem si říkala, že se vrátí. Že potřebuje čas, aby si něco urovnal. Ale dny plynuly, měsíce ubíhaly a Dalibor se neozýval. Místo, které po něm zůstalo, se nedalo ničím zaplnit.

Zmizel člověk, který byl mou součástí, a já zůstala stát na místě, kde kdysi stával on. Neměla jsem ani sílu zvednout telefon a zeptat se, jak se má.

Život, který se zastavil

Když jsem pochopila, že už nepřijde, měla jsem pocit, že všechno kolem mě ztratilo barvy. Nevěděla jsem, co mám dělat, jak dál existovat. Každé ráno bylo stejné, otevřela jsem oči a cítila, že něco chybí.

Přemýšlela jsem, jak vůbec žít, když všechno, co jsem měla, odešlo spolu s ním. První týdny byly jako mlha. Dělala jsem běžné věci, ale jen ze zvyku. Všechno působilo prázdně a každý kout domu mi ho připomínal.

Jak odkládal klíče, jak si večer četl, jak mi s úsměvem podával hrnek s čajem. Tyto drobnosti tvořily celý náš svět, a když zmizel, zůstaly jen jako ozvěna minulosti. Nějaký čas jsem se vyhýbala lidem.

Uzavření do sebe

Přátelé se snažili pomoci, ale jejich soucit mi byl nepříjemný. Všichni říkali, že čas vše napraví, jenže já tomu nevěřila. Jak by mohl čas vrátit člověka, který se rozhodl nebýt součástí mého života? Nerozuměli mi. On by věděl, co udělat.

Večery jsem trávila ale sama a vzpomínala na chvíle, kdy Dalibor seděl naproti mně, naslouchal mi a usmíval se. Uměl mě utišit jediným pohledem. Bez něj mi chyběla rovnováha, kterou mi dával. Prázdnota kolem mě byla tíživá a dlouho jsem nevěděla, jak ji zaplnit.

Pomalu, ale jistě vpřed

Jednoho dne jsem se rozhodla vyjít ven. Oblékla jsem si kabát a šla do parku, kam jsme spolu kdysi často chodili. Vzduch byl chladný, stromy se pomalu barvily do podzimu a já se posadila na lavičku, kde jsme spolu tolikrát seděli.

Zavřela jsem oči a představila si, že je vedle mě. V tu chvíli jsem poprvé cítila klid. Ne proto, že by se vrátil, ale protože jsem si uvědomila, že vzpomínky mohou být mým společníkem. Z toho dne se stal začátek mé proměny.

Pochopila jsem, že i když Dalibor odešel, svět se nepřestal točit. Bylo na mně, jestli v něm zůstanu stát, nebo udělám krok dál.

Znovu hledám život

Začala jsem se učit znovu žít, ale ještě často propadám pocitům smutku. Každý den jsem si stanovila maličkost, kterou chci zvládnout. Procházky, malování, čtení, občas setkání s lidmi. Přihlásila jsem se dokonce na kurz, který jsem si kdysi přála vyzkoušet.

Nepřestávám však doufat, že se ozve nebo vrátí. Dalibor zůstává v mých vzpomínkách. Často si kladu otázku, jak žít bez něj.

Jedině sama? Žít prostě dál. Udržet si vzpomínky, ale zároveň se nebránit novým chvílím, které přicházejí. Můj život bez něj je jiný, prázdný. Vím, že to nejkrásnější období už mám za sebou.

Proč mi to udělal?

Pořád dokola si kladu otázku, jestli jsem něco nepokazila. Jestli jsem mu nerozuměla tak, jak potřeboval. Možná jsem ho příliš dusila svojí přítomností, možná jsem byla slepá k jeho potřebám.

Vzpomínám na každou hádku, každé nedorozumění a ptám se, jestli právě tam nezačal odcházet. Nechci být ta, kvůli které odešel. A přesto se ve mně usazuje tichý pocit viny, že jsem měla něco udělat jinak. Víc se ptát, víc vnímat a třeba bych ho udržela. Třeba by ještě byl se mnou.

Jana T. (70), Opava

Související články
3 minuty čtení
Když dědeček zemřel, nemohli jsme nechat naši babičku samotnou. Pořídili jsme jí domácího mazlíčka ‒ andulku. Moc si spolu rozuměly – až přišel osudný silvestr! Dědeček a babička se milovali celý život, vždycky říkali, že si byli souzeni. S obdivem jsme to jako děti poslouchali a říkali si, že taky chceme zažít takovou velkou lásku. Jenže se to nikomu nepovedlo. Nevím, jestli taková láska exist
3 minuty čtení
Ztratila jsem matku, když jsem byla ještě malá. Lásku jsem poté už u nikoho nenašla. Nikdo mě neměl rád jako maminka. Bylo mi teprve pět let, když máma zemřela. Vzpomínky na ni jsou matné, jako by byly zalité šedým světlem, ale přesto vím, jaká byla. Jemná, laskavá, vytvářela domov, ve kterém jsem se nebála. A milovala mne. To jsem vnímala. Najednou zmizela a já zůstala jen s otcem, na kterého
2 minuty čtení
Byly jsme celý život jen dvě. Já a moje dcera Adéla. Bez jejího otce, bez jakékoli jiné opory. A ona tu není. Jednoho odpoledne odešla na trénink gymnastiky. Ten den jsem čekala, že se vrátí jako obvykle. Zavolali mi, že při tréninku spadla z výšky přímo na hlavu a krátce ztratila vědomí. V nemocnici jsem našla Adélu bledou, nehybnou, s přístroji připojenými k jejímu drobnému tělu. Půl roku
5 minut čtení
Bylo mi téměř čtyřicet, když jsem poprvé potkala Radoslava. Osamělost už pro mě byla samozřejmostí. Nečekala jsem už nic velkého, jen osamělý zbytek života. A přesto, najednou přišel on. Radoslav byl vdovec a staral se o své dvě děti, Markétu a Vítka. Když jsem je poprvé viděla, cítila jsem spíš zodpovědnost než nejistotu. A domnívala jsem se, že vzájemné sympatie byly skutečné. Po Radkově smrt
5 minut čtení
S mým manželem Karlem žiju celý svůj dospělý život a byla jsem si jistá, že už není nic, co bych o něm nevěděla. Že mě na něm nemůže nic překvapit. SKarlem jsme se znali od dětství. Chodit jsme spolu začali hned po maturitě a brali se, když jsme oba oslavili dvacetiny. Znám ho jako své boty, včetně jeho nepochopitelného zlozvyku schovávat si ponožky pod polštář, který jsem ho za desítky let neo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Unikátní minaret: Vystoupat na jeho vrchol chce odvahu
epochalnisvet.cz
Unikátní minaret: Vystoupat na jeho vrchol chce odvahu
Za vlády Abbásovců zažívá islámský svět svůj zlatý věk. Chalífa al-Mutawakkil je nejen zbožný a tolerantní vůči jiným náboženstvím, ale podporuje také umění, vzdělanost, a hlavně architekturu.   Ačkoli se hlavní metropolí dynastie Abbásovců, odvozující svůj původ od Mohamedova strýce al-Abbáse (566–653), stává Bagdád (dnes v Iráku), chalífa al-Mutawakkil (822–861) věnuje svou pozornost městu Sámarrá,
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
Od arabštiny po finštinu. Proč jsou některé jazyky tak těžké – a zároveň fascinující
epochaplus.cz
Od arabštiny po finštinu. Proč jsou některé jazyky tak těžké – a zároveň fascinující
Arabština, barmština nebo finština patří mezi jazyky, které cizincům dávají pořádně zabrat. Nejde však jen o složitou gramatiku, výslovnost nebo písmo. Každý jazyk v sobě nese jedinečný otisk kultury, historie i způsobu myšlení lidí, kteří jím mluví. Vydejme se na krátkou cestu po jazykové mapě světa a podívejme se, proč jsou některé jazyky tak náročné
Přejedené bříško vás nepotěší…
nejsemsama.cz
Přejedené bříško vás nepotěší…
Vánoční svátky a konec roku vybízejí k hodování. Jenže člověk to často opravdu přežene a tělo pak trpí. Jak mu potom nabídnout aspoň nějakou malou úlevu? Během svátků se zvýšené konzumaci v podstatě všeho, co je po ruce, zdánlivě nedá vyhnout. Člověk by musel mít hodně silnou vůli, aby dokázal všem těm chlebíčkům, cukroví, pečením a majonézovým salátům odolat.
Zapomenuté námořní katastrofy druhé světové války v Baltském moři
enigmaplus.cz
Zapomenuté námořní katastrofy druhé světové války v Baltském moři
Titanik bývá považován za symbol největších námořních tragédií. Události, které se odehrály v Baltském moři na sklonku druhé světové války, však svým rozsahem tuto katastrofu dalece překonaly. Běhe
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Tučňáci v ohrožení! Nedostává se jim ryb ani ledu
21stoleti.cz
Tučňáci v ohrožení! Nedostává se jim ryb ani ledu
Mladý tučňák císařský stojí na vrcholu útesu. Od vodní hladiny ho dělí nějakých 15 metrů. To ho ale od jeho první cesty do oceánu nemůže odradit. Odrazí se a skočí dolů. Za ním se vrhají další a další
Seriál „Vraždy v Åre“ odhaluje nádhernou oblast. Objevte Copperhill Mountain Lodge
iluxus.cz
Seriál „Vraždy v Åre“ odhaluje nádhernou oblast. Objevte Copperhill Mountain Lodge
Severské hory kolem městečka Åre mají zvláštní schopnost vtáhnout člověka do svého ticha. Drsné klima, nekonečné lesy a zasněžené pláně zde vytvářejí atmosféru, která si v posledních letech získala ce
Co vypráví ozdobený smrček uprostřed lesa
skutecnepribehy.cz
Co vypráví ozdobený smrček uprostřed lesa
Kdybyste někdy spatřili na Štědrý den uprostřed hlubokého lesa smrk plný ozdob, tak po přečtení mého příběhu už budete vědět, co se za tou vánoční záhadou skrývá. Když jsem byla hodně mladá, a to je už dávno, byla jsem trošku zamilovaná do senzačního kluka z naší vesnice, jmenoval se Petr. Byl tak hodný, milý, laskavý, obětavý! Vzpomínám si,
Carská jachta Standart: Luxus šel málem ke dnu
historyplus.cz
Carská jachta Standart: Luxus šel málem ke dnu
Ve velké jídelně na carské jachtě se právě podává čaj. Vyhrává k tomu kapela. Náhle se ozve náraz, nádobí a vázy s květinami padají na podlahu. Loď jako by nadskočila, pak padne zpět na vodu a začíná se naklánět. Propuká zděšení.   Carův plovoucí palác najel na nečekanou překážku, skalisko pod hladinou. Obří jachta Standart jako každé
Místo klidu po porodu přišly u Holíkové hádky
nasehvezdy.cz
Místo klidu po porodu přišly u Holíkové hádky
Dalo by se očekávat, že herečka ze seriálu Ulice Natálie Holíková (34) bude jako novopečená maminka jen zářit spokojeností. Vždyť už tři měsíce má krásnou rodinku s hercem známým ze seriálu Krejzovi
Chilli hořčice
tisicereceptu.cz
Chilli hořčice
U grilování samozřejmě nesmí chybět ani hořčice. Ten správný říz pokrmům dodá domácí pikantní chilli hořčice. Potřebujete 100 g hořčičného semínka Labeta 160 ml vody 2 lžíce octa 3 lžíce cukr