Domů     Proč musel tak rychle zmizet?
Proč musel tak rychle zmizet?
5 minut čtení

Byl mým celoživotním druhem. Člověkem, s nímž jsem sdílela každý den. Žili jsme jeden pro druhého, a pak se všechno najednou zlomilo.

Ztratila jsem směr i jistotu. On byl celý můj svět. Dnes je mi sedmdesát a někdy stále nevím, jak pokračovat. Dřív jsem si říkala, že mám obrovské štěstí, protože mi osud dopřál takového partnera. O to bolestnější je současnost a realita dní.

Ten pravý a jediný

Můj život byl po mnoho let spjatý s Daliborem. Poznali jsme se ve dvaceti a od té doby jsme šli stejnou cestou. Nikdy jsem neměla důvod hledat něco a někoho jiného.

Bez dětí, ale ne bez lásky

Když jsme se potkali, byli jsme mladí, plní nadšení a představ o budoucnosti. On byl klidný a zamyšlený, ale měl v sobě sílu, která mě přitahovala. Já byla spíše otevřená, společenská, často obklopená lidmi. Dohromady jsme tvořili pár, který se doplňoval.

Dalibor byl mojí jistotou. Věděla jsem, že mě nikdy nenechá samotnou. Měla jsem v něm oporu, která dávala mému životu rovnováhu. Naše láska nebyla bouřlivá, ale pevná a trvalá.

Prožili jsme spolu téměř padesát let a i bez dětí jsem necítila, že by nám něco chybělo. Měli jsme jeden druhého a to pro mě znamenalo úplnost.

Konec, který nikdo nečekal

Před dvěma lety se všechno změnilo. Dalibor se rozhodl odejít. Ne k jiné ženě, ale prostě pryč. Jednoho dne mi řekl, že potřebuje být sám, že v sobě cítí zmatek, který nedokáže vysvětlit. Nechápala jsem to.

Nezlobila jsem se, jen jsem nevěřila, že je to skutečné. Zabalil si pár věcí a odešel. Myslela jsem, že se vrátí. Jak by mohl zahodit vše, co jsme vybudovali? Mohl. Nechal mi tu všechny vzpomínky, ať se s tím poperu. Bez cizí pomoci.

Protože mojí oporou byl vždy jen on. Dlouho jsem si říkala, že se vrátí. Že potřebuje čas, aby si něco urovnal. Ale dny plynuly, měsíce ubíhaly a Dalibor se neozýval. Místo, které po něm zůstalo, se nedalo ničím zaplnit.

Zmizel člověk, který byl mou součástí, a já zůstala stát na místě, kde kdysi stával on. Neměla jsem ani sílu zvednout telefon a zeptat se, jak se má.

Život, který se zastavil

Když jsem pochopila, že už nepřijde, měla jsem pocit, že všechno kolem mě ztratilo barvy. Nevěděla jsem, co mám dělat, jak dál existovat. Každé ráno bylo stejné, otevřela jsem oči a cítila, že něco chybí.

Přemýšlela jsem, jak vůbec žít, když všechno, co jsem měla, odešlo spolu s ním. První týdny byly jako mlha. Dělala jsem běžné věci, ale jen ze zvyku. Všechno působilo prázdně a každý kout domu mi ho připomínal.

Jak odkládal klíče, jak si večer četl, jak mi s úsměvem podával hrnek s čajem. Tyto drobnosti tvořily celý náš svět, a když zmizel, zůstaly jen jako ozvěna minulosti. Nějaký čas jsem se vyhýbala lidem.

Uzavření do sebe

Přátelé se snažili pomoci, ale jejich soucit mi byl nepříjemný. Všichni říkali, že čas vše napraví, jenže já tomu nevěřila. Jak by mohl čas vrátit člověka, který se rozhodl nebýt součástí mého života? Nerozuměli mi. On by věděl, co udělat.

Večery jsem trávila ale sama a vzpomínala na chvíle, kdy Dalibor seděl naproti mně, naslouchal mi a usmíval se. Uměl mě utišit jediným pohledem. Bez něj mi chyběla rovnováha, kterou mi dával. Prázdnota kolem mě byla tíživá a dlouho jsem nevěděla, jak ji zaplnit.

Pomalu, ale jistě vpřed

Jednoho dne jsem se rozhodla vyjít ven. Oblékla jsem si kabát a šla do parku, kam jsme spolu kdysi často chodili. Vzduch byl chladný, stromy se pomalu barvily do podzimu a já se posadila na lavičku, kde jsme spolu tolikrát seděli.

Zavřela jsem oči a představila si, že je vedle mě. V tu chvíli jsem poprvé cítila klid. Ne proto, že by se vrátil, ale protože jsem si uvědomila, že vzpomínky mohou být mým společníkem. Z toho dne se stal začátek mé proměny.

Pochopila jsem, že i když Dalibor odešel, svět se nepřestal točit. Bylo na mně, jestli v něm zůstanu stát, nebo udělám krok dál.

Znovu hledám život

Začala jsem se učit znovu žít, ale ještě často propadám pocitům smutku. Každý den jsem si stanovila maličkost, kterou chci zvládnout. Procházky, malování, čtení, občas setkání s lidmi. Přihlásila jsem se dokonce na kurz, který jsem si kdysi přála vyzkoušet.

Nepřestávám však doufat, že se ozve nebo vrátí. Dalibor zůstává v mých vzpomínkách. Často si kladu otázku, jak žít bez něj.

Jedině sama? Žít prostě dál. Udržet si vzpomínky, ale zároveň se nebránit novým chvílím, které přicházejí. Můj život bez něj je jiný, prázdný. Vím, že to nejkrásnější období už mám za sebou.

Proč mi to udělal?

Pořád dokola si kladu otázku, jestli jsem něco nepokazila. Jestli jsem mu nerozuměla tak, jak potřeboval. Možná jsem ho příliš dusila svojí přítomností, možná jsem byla slepá k jeho potřebám.

Vzpomínám na každou hádku, každé nedorozumění a ptám se, jestli právě tam nezačal odcházet. Nechci být ta, kvůli které odešel. A přesto se ve mně usazuje tichý pocit viny, že jsem měla něco udělat jinak. Víc se ptát, víc vnímat a třeba bych ho udržela. Třeba by ještě byl se mnou.

Jana T. (70), Opava

Související články
3 minuty čtení
Znaly jsme se celý život. Seděly jsme spolu už v lavici na základce, chodily na brigády, svěřovaly si první trapasy, největší strachy i směšné sny. V ěděla o mně všechno. Nikdy jsem nepochybovala, že bych jí nemohla věřit. Když se mi něco povedlo, volala jsem jí jako první. Když mi bylo zle, přišla. A když jsem něco nezvládala, mlčky seděla vedle mě, aniž by se ptala. Byla moje jistota. Jedi
3 minuty čtení
Bývaly to hezké časy, bylo mi šestnáct a kluci se o mě prali. Naivně jsem si myslela, že to tak bude napořád, že to vydrží navždycky. Byla jsem rozmazlená, šestnáctiletá holka, která se domnívala, že jí svět leží u nohou jako poslušný pes a že se všichni kolem narodili jen proto, aby jí posluhovali a obdivovali. Nebylo tomu tak, ale to jsem tehdy ve své zhýčkanosti bohužel nepochopila. Měla jse
3 minuty čtení
Celý život jsem se držela jednoho pravidla: být loajální. Vždy jsem věřila, že když budu upřímná a vstřícná, lidé si mě budou vážit. Kdepak. Pracovala jsem víc než ostatní. O víkendech, večerech, prázdninách. Nikdy jsem si nestěžovala, nikdy jsem nečekala žádné extra pochvaly. Stačilo mi, že jsem věděla, že dělám to nejlepší, co můžu. Byla jsem tam, když to bylo potřeba. Zůstávala jsem po praco
3 minuty čtení
Byla jsem mladá a blbá a ztratila jsem hlavu. To mě neomlouvá. Měl tři děti a manželku prý poněkud prazvláštní. Byla to láska na první pohled. Prý i z jeho strany, jak mě ubezpečoval. Rozuměli jsme si úplně ve všem. Mělo to jedinou vadu. On už ženu měl, a dokonce se třemi dětmi. Měl být můj! Byla jsem přesvědčená, že jsem tohoto mužského měla potkat už dřív, protože bych mu tak ráda dala
2 minuty čtení
Dívá se na mě a neví, kdo jsem. Přitom jsme spolu vyrůstaly. Dvě sestry, které spolu držely. Zbláznila se. Zní to tvrdě a neúprosně, ale je to pravda. Byly jsme nerozlučné, sdílely jsme všechno, radosti i starosti. Nikdy jsem si nepředstavovala, že ji jednoho dne přemůže něco tak temného, co jí vezme její zdravý rozum. A začalo to tak nenápadně. Nejdříve byla podrážděná, pak přišly úzkosti, nes
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Cesta do srdce Velké Moravy: Poznejte dědictví našich předků
epochanacestach.cz
Cesta do srdce Velké Moravy: Poznejte dědictví našich předků
Velehrad, jedno z nejvýznamnějších poutních míst u nás, je pro jednodenní výlet jako stvořený. Těšit se můžete na bohatou historii i na nevšední zážitky. Obec Velehrad najdete nedaleko Uherského Hradiště přímo mezi výběžky pohoří Chřiby. O tomto místě se často hovoří jako o jednom z nejmalebnějších koutů Slovácka. A není divu! Tajemné katakomby Dominantou obce a zároveň největší chloubou velehradské farnosti
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Žabí krupobití: Proč prší obojživelníci?
enigmaplus.cz
Žabí krupobití: Proč prší obojživelníci?
Čas od času se z nebe začnou snášet hejna žab! Vědci tvrdí, že za tento déšť může tornádo, které do sebe zvířata nasaje, poponese a vlivem gravitace je zase pustí. Ale proč se vždy jedná pouze o jeden
Skandinávská hvězda nezávislého hodinářství na Micro Praha Festival
iluxus.cz
Skandinávská hvězda nezávislého hodinářství na Micro Praha Festival
Po ohromném úspěchu na letošním hodinářském veletrhu SEW i jeho nezapomenutelné after-party se dánská značka Arcanaut chystá na další velkou zastávku – Micro Praha Festival 2025. Své hodinky Garnet
Kachna na pomerančích
nejsemsama.cz
Kachna na pomerančích
Kachna na pomerančích je mimořádně opulentní a přitom chuťově malinko odlehčenější varianta tradiční svatomartinské pečínky. Ingredience: ● 1 kachna (2–2,5 kg) ● 2 pomeranče ● 2 lžíce medu ● 1 lžíce sójové omáčky ● sůl ● pepř ● tymián Postup: Kachnu omyjte, osolte a opepřete. Pomeranče nakrájejte na plátky a vložte do břicha kachny. Med smíchejte se sójovou omáčkou a kachnu jím po celou
Nešťastný duch žádal o pomoc
skutecnepribehy.cz
Nešťastný duch žádal o pomoc
Po smrti maminky jsem chodila pravidelně na rodinný hrob. Jednou, bylo už hodně pozdě, se ze tmy vynořila mlžná postava. O své rodiče jsem přišla hodně brzy. Otec zemřel tragicky při dopravní autonehodě, když mi bylo devět let. Maminka se sice dočkala toho, že jsem se vdala, ale dlouho se z vnoučat neradovala. Podivné ticho Po matčině smrti
Krém z borůvek, který zpomalil čas
21stoleti.cz
Krém z borůvek, který zpomalil čas
Je to takový svatý grál v kosmetice. Krémů proti vráskám je na trhu spousta, některé pomáhají alespoň trošku, jiné jsou jen předražené tuky, ale stárnutí pleti tak jako tak nezastaví. Avšak vědci z čí
Proč spadla Cválající Gertruda?
historyplus.cz
Proč spadla Cválající Gertruda?
Mostní konstrukce se divoce vlní jako utržený list papíru ve větru. Lidé zanechávají auta napospas živlům a prchají ve snaze zachránit si holý život. Jeden z nejpyšnějších mostů světa za pár minut zmizí pod vodní hladinou. Most přes Tacomskou úžinu nedaleko amerického Seattlu má být zázrakem moderního stavitelství. „Bude to třetí nejdelší visutý most světa,“ slibuje
Tragédie rodiny Chalifouxových: Příběh, který šokoval Ameriku i svět
epochaplus.cz
Tragédie rodiny Chalifouxových: Příběh, který šokoval Ameriku i svět
Když se 5. srpna 1948 na titulní straně amerických novin Vidette-Messenger objevila fotografie matky obklopené svými dětmi a nápisem „4 děti na prodej“, stal se z ní okamžitě symbol poválečné bídy a lidské beznaděje. Děti namačkané k sobě, matka, která odvrací tvář – možná zahalená slzami, možná hanbou. Mnozí tehdy věřili, že jde o podvrh
Zemětřesení jako boží trest? Ve zbožném Lisabonu zůstaly stát nevěstince!
epochalnisvet.cz
Zemětřesení jako boží trest? Ve zbožném Lisabonu zůstaly stát nevěstince!
Zoufalý Josef I. prochází troskami Lisabonu. Beznaděj bije do očí. Z tepajícího velkoměsta zbyla jen hromada sutin. „Je to snad boží trest?“ ptá se sám sebe šokovaný portugalský panovník.   Obyvatelé Lisabonu nemohli dospat. V kalendáři je 1. listopad, na který připadá Slavnost Všech svatých. „Lisabon neviděl hezčí ráno než onoho listopadového dne, slunce naplno zářilo, celé
Dietní jarní receptář právě vyšel
tisicereceptu.cz
Dietní jarní receptář právě vyšel
A zase ty Vánoce Mnoho lidí už teď začíná řešit problémy s nabranými kily. Vyzkoušeli jste nespočet diet, ale ne a ne zhubnout? Netrapte své tělo ani duši, pojďte na to zdravě a chytře. Pokud tápe
Rozvede Pechlát svoji milou kolegyni?
nasehvezdy.cz
Rozvede Pechlát svoji milou kolegyni?
Nebezpečná blízkost mezi hercem ze seriálu Zločin na dobré cestě Martinem Pechlátem (51) a herečkou Annou Polívkovou (46)! Oba jsou zadaní. Pechlát žije s bankovní úřednicí Andreou Švehlíkovou a man