Domů     Proč musel tak rychle zmizet?
Proč musel tak rychle zmizet?
5 minut čtení

Byl mým celoživotním druhem. Člověkem, s nímž jsem sdílela každý den. Žili jsme jeden pro druhého, a pak se všechno najednou zlomilo.

Ztratila jsem směr i jistotu. On byl celý můj svět. Dnes je mi sedmdesát a někdy stále nevím, jak pokračovat. Dřív jsem si říkala, že mám obrovské štěstí, protože mi osud dopřál takového partnera. O to bolestnější je současnost a realita dní.

Ten pravý a jediný

Můj život byl po mnoho let spjatý s Daliborem. Poznali jsme se ve dvaceti a od té doby jsme šli stejnou cestou. Nikdy jsem neměla důvod hledat něco a někoho jiného.

Bez dětí, ale ne bez lásky

Když jsme se potkali, byli jsme mladí, plní nadšení a představ o budoucnosti. On byl klidný a zamyšlený, ale měl v sobě sílu, která mě přitahovala. Já byla spíše otevřená, společenská, často obklopená lidmi. Dohromady jsme tvořili pár, který se doplňoval.

Dalibor byl mojí jistotou. Věděla jsem, že mě nikdy nenechá samotnou. Měla jsem v něm oporu, která dávala mému životu rovnováhu. Naše láska nebyla bouřlivá, ale pevná a trvalá.

Prožili jsme spolu téměř padesát let a i bez dětí jsem necítila, že by nám něco chybělo. Měli jsme jeden druhého a to pro mě znamenalo úplnost.

Konec, který nikdo nečekal

Před dvěma lety se všechno změnilo. Dalibor se rozhodl odejít. Ne k jiné ženě, ale prostě pryč. Jednoho dne mi řekl, že potřebuje být sám, že v sobě cítí zmatek, který nedokáže vysvětlit. Nechápala jsem to.

Nezlobila jsem se, jen jsem nevěřila, že je to skutečné. Zabalil si pár věcí a odešel. Myslela jsem, že se vrátí. Jak by mohl zahodit vše, co jsme vybudovali? Mohl. Nechal mi tu všechny vzpomínky, ať se s tím poperu. Bez cizí pomoci.

Protože mojí oporou byl vždy jen on. Dlouho jsem si říkala, že se vrátí. Že potřebuje čas, aby si něco urovnal. Ale dny plynuly, měsíce ubíhaly a Dalibor se neozýval. Místo, které po něm zůstalo, se nedalo ničím zaplnit.

Zmizel člověk, který byl mou součástí, a já zůstala stát na místě, kde kdysi stával on. Neměla jsem ani sílu zvednout telefon a zeptat se, jak se má.

Život, který se zastavil

Když jsem pochopila, že už nepřijde, měla jsem pocit, že všechno kolem mě ztratilo barvy. Nevěděla jsem, co mám dělat, jak dál existovat. Každé ráno bylo stejné, otevřela jsem oči a cítila, že něco chybí.

Přemýšlela jsem, jak vůbec žít, když všechno, co jsem měla, odešlo spolu s ním. První týdny byly jako mlha. Dělala jsem běžné věci, ale jen ze zvyku. Všechno působilo prázdně a každý kout domu mi ho připomínal.

Jak odkládal klíče, jak si večer četl, jak mi s úsměvem podával hrnek s čajem. Tyto drobnosti tvořily celý náš svět, a když zmizel, zůstaly jen jako ozvěna minulosti. Nějaký čas jsem se vyhýbala lidem.

Uzavření do sebe

Přátelé se snažili pomoci, ale jejich soucit mi byl nepříjemný. Všichni říkali, že čas vše napraví, jenže já tomu nevěřila. Jak by mohl čas vrátit člověka, který se rozhodl nebýt součástí mého života? Nerozuměli mi. On by věděl, co udělat.

Večery jsem trávila ale sama a vzpomínala na chvíle, kdy Dalibor seděl naproti mně, naslouchal mi a usmíval se. Uměl mě utišit jediným pohledem. Bez něj mi chyběla rovnováha, kterou mi dával. Prázdnota kolem mě byla tíživá a dlouho jsem nevěděla, jak ji zaplnit.

Pomalu, ale jistě vpřed

Jednoho dne jsem se rozhodla vyjít ven. Oblékla jsem si kabát a šla do parku, kam jsme spolu kdysi často chodili. Vzduch byl chladný, stromy se pomalu barvily do podzimu a já se posadila na lavičku, kde jsme spolu tolikrát seděli.

Zavřela jsem oči a představila si, že je vedle mě. V tu chvíli jsem poprvé cítila klid. Ne proto, že by se vrátil, ale protože jsem si uvědomila, že vzpomínky mohou být mým společníkem. Z toho dne se stal začátek mé proměny.

Pochopila jsem, že i když Dalibor odešel, svět se nepřestal točit. Bylo na mně, jestli v něm zůstanu stát, nebo udělám krok dál.

Znovu hledám život

Začala jsem se učit znovu žít, ale ještě často propadám pocitům smutku. Každý den jsem si stanovila maličkost, kterou chci zvládnout. Procházky, malování, čtení, občas setkání s lidmi. Přihlásila jsem se dokonce na kurz, který jsem si kdysi přála vyzkoušet.

Nepřestávám však doufat, že se ozve nebo vrátí. Dalibor zůstává v mých vzpomínkách. Často si kladu otázku, jak žít bez něj.

Jedině sama? Žít prostě dál. Udržet si vzpomínky, ale zároveň se nebránit novým chvílím, které přicházejí. Můj život bez něj je jiný, prázdný. Vím, že to nejkrásnější období už mám za sebou.

Proč mi to udělal?

Pořád dokola si kladu otázku, jestli jsem něco nepokazila. Jestli jsem mu nerozuměla tak, jak potřeboval. Možná jsem ho příliš dusila svojí přítomností, možná jsem byla slepá k jeho potřebám.

Vzpomínám na každou hádku, každé nedorozumění a ptám se, jestli právě tam nezačal odcházet. Nechci být ta, kvůli které odešel. A přesto se ve mně usazuje tichý pocit viny, že jsem měla něco udělat jinak. Víc se ptát, víc vnímat a třeba bych ho udržela. Třeba by ještě byl se mnou.

Jana T. (70), Opava

Související články
5 minut čtení
Odešel a já na to nebyla připravená. On byl ten, kdo se staral o účty a o praktickou stránku života. Bez něj jsem ztracená, a hlavně bez koruny. Když Hubert zemřel, bylo to nečekané. Zastihlo mě to zcela nepřipravenou, i když poslední dobou vypadal unaveně. Žádné dlouhé loučení, žádná poslední slova. Jednoho rána prostě odešel a nechal mě tu samotnou. Naše poslední chvíle byly obyčejné, téměř b
6 minut čtení
S Petrem jsme spolu žili hromadu let a já si myslela, že máme dobré a stabilní manželství, jaké lidé, kteří se pomalu chystají na důchod, mívají. Pravda byla ale jiná. Divoké city prvních let už dávno vystřídalo hluboké přátelství, jistota a vědomí, že se jeden o druhého můžeme opřít. S Petrem jsme spolu byli přes dvacet let a já měla pocit, že ho znám lépe než kohokoli jiného. Naším největším
3 minuty čtení
Když se mě lidé ptají, proč si nenechám pomoct a proč manžela neumístím do LDN, většinou jen sklopím oči. Ulevilo by se mi. Ale copak mohu? Vím, že to nemyslí zle. Mnozí mi říkají, že bych si konečně odpočinula, že bych se vyspala, že bych zase mohla chvíli žít i svůj život. Možná mají pravdu. Jenže oni nevidí to, co vidím já pokaždé, když se podívám na svého muže. Jiní by zradili, já se roz
5 minut čtení
Nečekala jsem, že jednou budu myslet na syna s tím, že ho vlastně nenávidím. Za to, co udělal sobě i nám, si mou lásku ani soucit rozhodně nezaslouží. Když se narodil Martin, byl to nejkrásnější den mého života. Byl veselý, chytrý a vnímavý. Ve škole nosil samé jedničky, hrál skvěle fotbal. S manželem jsme byli pyšní. První příznaky Na střední si Martin našel partu kamarádů. Začal chodit
3 minuty čtení
Celý život jsem žila v naivní představě, že muži válčí a my, ženy, držíme při sobě. Kamarádka mě ovšem vyvedla z omylu. Vzpamatovávám se z toho dodnes. Říká se, že závist je zlá, ale to, co dokáže vyprodukovat zraněné ženské ego, hraničí s ryzím zlem. Se Zdenou jsme se znaly od vysoké školy. Prožily jsme spolu svatby, porody i budování kariéry. Když mi před pěti lety zemřel manžel na infarkt
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Instantní nudle: Geniální vynález, který začíná u pánve s rozpáleným olejem
epochaplus.cz
Instantní nudle: Geniální vynález, který začíná u pánve s rozpáleným olejem
Po 2. světové válce stojí v Japonsku lidé dlouhé fronty na jídlo a obyčejná miska nudlí představuje skoro malý poklad. Právě tehdy dostává Momofuku Andó nápad, který zní jednoduše, ale jeho uskutečnění je pořádná věda: Vytvořit nudle, které vydrží dlouho, jsou levné, chutné a stačí je zalít horkou vodou. Píše se druhá polovina 50. let
Ohromující sídlo krále pohádek
rezidenceonline.cz
Ohromující sídlo krále pohádek
Nemovitost Los Feliz, postavená společností slavného tvůrce v roce 1932, patří od roku 2011 rusko-kazašskému filmaři Timuru Bekmambetovovi, žijícímu převážně v Izraeli. Ten aktuálně ikonický dům Walta Disneyho v Los Angeles, kde vytvořil například filmy Popelka a Pinocchio, nabízí k pronájmu za 40 000 dolarů měsíčně.   Poté, co pohádkovou vilu za 3,7 milionu dolarů
Pečené tortillové chipsy s bylinkami
nejsemsama.cz
Pečené tortillové chipsy s bylinkami
Tortillové chipsy připravené doma jsou krásně křupavé a díky bylinkám mají mnohem výraznější chuť než kupované varianty. Ingredience pro 4 osoby: ● 4 pšeničné tortilly ● 3 lžíce olivového oleje ● 1 lžička oregana ● 1 lžička sušené bazalky ● sůl ● pepř ● 1 lžička česnekového prášku Postup: Tortilly nakrájejte na trojúhelníky podobné klasickým nachos. V míse je promíchejte s olivovým olejem, oreganem, bazalkou, česnekovým
Jsou rány, které se nezacelí
skutecnepribehy.cz
Jsou rány, které se nezacelí
S věkem prý člověk získává nadhled nad životem a dokáže odpustit různá životní zranění. Mně se to tedy zatím nepodařilo. Pracovaly jsme spolu v textilce. Já a Helena. V té době jsem již byla vdovou se dvěma dětmi, které mi po manželovi zbyly spolu s dluhy. Helena byla krásná, svobodná, vtipná. Vždycky mě dokázala rozesmát, když jsem brečela nad prázdnou
DEN S ŘEMESLY VE SKLANÍM OBYDLÍ LHOTKA
epochanacestach.cz
DEN S ŘEMESLY VE SKLANÍM OBYDLÍ LHOTKA
Komorní jarmark s ukázkou lidových řemesel a dílničkami nejen pro děti… Akci Regionálního muzea Mělník můžete navštívit v sobotu 22.8. mezi 10 a 17 hodinou. Náplň dne. Prohlídka skalního obydlí, ve kterém poslední obyvatelka Marie Holubová žila až do roku 1982. Jarmark s ukázkou lidových řemesel a prodejem lokálních produktů. Muzejní stánek na téma 50
Špenátové lívanečky s ricottou
tisicereceptu.cz
Špenátové lívanečky s ricottou
Ještě jste nevyzkoušeli lívance naslano? Nejvyšší čas to napravit. Tyto ricottové nemají chybu. Postup Suroviny na 8 kusů 100 g ricotty 30 g baby špenátu 1 vejce 1 stroužek česneku 50 ml ml
Obklopil se sultán Mehmed II. hluchým služebnictvem?
historyplus.cz
Obklopil se sultán Mehmed II. hluchým služebnictvem?
Je to už pár dní, co sultána Mehmeda II. nikdo nespatřil. Z paláce téměř nevychází, v mešitě postává jen za mřížovím. I vojenské přehlídky sleduje z bezpečné vzdálenosti – na palubě své pozlacené lodi v přístavu. Svým poddaným se ze strachu vzdaluje. Patří k nejodvážnějším válečníkům vůbec. Už ve svých 21 letech dobyl spolu se svými početnými vojsky hlavní sídlo
20 let výjimečných chutí: Mandarin Oriental, Prague zve na velký návrat šéfkuchařů
iluxus.cz
20 let výjimečných chutí: Mandarin Oriental, Prague zve na velký návrat šéfkuchařů
Mandarin Oriental, Prague letos slaví 20 let od svého otevření. U příležitosti významného jubilea připravil hotel mimořádný gastronomický večer, který vzdá hold dvěma dekádám kulinářské kreativity a v
John DeLorean: Vizionář, šoumen, zločinec, legenda
epochalnisvet.cz
John DeLorean: Vizionář, šoumen, zločinec, legenda
Z chudých detroitských poměrů se vypracuje mezi nejvýraznější osobnosti amerického automobilového průmyslu. Jeho futuristický vůz se stane jednou z ikon 20. století, jeho osud doslova antickou tragédií.   Dětství Johna Zacharyho DeLoreana (1925–2005) poznamená chudoba i agresivita otce, rumunského dělníka Zacharyho DeLoreana, který se vypracuje v narkomana na plný úvazek. Je odhodlaný dostat se od
Vědci extrahovali neznámou DNA: Čí jsme vlastně potomci?
enigmaplus.cz
Vědci extrahovali neznámou DNA: Čí jsme vlastně potomci?
Na setkání vědců v Royal Society v Londýně jsou na konci roku 2013 odhaleny nové výsledky zkoumání genomu našich předků denisovanů. Denisované žijící na dnešním území Evropy i Asie jsou příslušníci ro
Rodinnou pohodu hraje Decastelo pouze naoko?
nasehvezdy.cz
Rodinnou pohodu hraje Decastelo pouze naoko?
Tak jak to vlastně spolu mají? Vypadalo to na velký happy end. Herečka ze seriálů Kamarádi a Slunečná Eva Decastelo (47) a její exmanžel, scenárista René Decastelo (53), oznámili obnovení parterství k
Na cestách za rozkoší? A domu s rezistentní kapavkou
21stoleti.cz
Na cestách za rozkoší? A domu s rezistentní kapavkou
Ať už tajně, nebo otevřeně, letní flirtování k prázdninové atmosféře jednoduše patří. Že na výletech nebo v zahraničí snadněji podléháme novým lákadlům, potvrzují i statistiky českého sexshopu YOO.cz