Někdy stačí v životě krátký okamžik a vše se převrátí naruby. Mně se to stalo před lety, když jsem nabourala do cizího auta.
Jednoho podzimního odpoledne se mi nepříjemně změnil život. Došlo k tomu zhruba před osmi lety. Stačila jenom chvilička nepozornosti a všechno se ve zlé obrátilo.
Autonehodě jsem zabránit nemohla
Můj klidný a téměř bezstarostný život vzal zasvé. Za svoji roztržitost jsem zaplatila velkými komplikacemi. Prožili jsme s manželem a rodinou několik hodně krutých měsíců. Skoro rok jsem musela čelit tajemné kletbě.
Vždycky jsem hrozně nerada řídila v nevlídných listopadových plískanicích. Déšť, vítr, mlha – to zkrátka nebylo nic pro mě. Špatné počasí bylo bohužel i toho dne, kdy jsem se autem vracela ze služební cesty domů.
Dávala jsem sice pozor a neriskovala jsem, některé věci ale člověk zkrátka neovlivní. V jedné zatáčce jsem dostala smyk a ztratila jsem nad vozem kontrolu. Střetu s protijedoucím vozem jsem zkrátka zabránit nemohla. Ale nikomu se naštěstí nic nestalo.
Auto v protisměru bylo velké a silné, takže došlo jen k malému promáčknutí plechu a poškrábanému laku. Z jeho řidičky však, poté, co vystoupila, šel opravdu strach.
Žena kolem padesátky byla oblečena celá v černém a v první chvíli mě napadlo, že se třeba vrací z pohřbu. Očekávala jsem křik a nadávky, ona však celou dobu jen mlčela a upřeně na mě hleděla.
Řekla jen pár slov
Pomalu se ke mně přiblížila a pak mi tiše, avšak přísně sdělila, že mě proklíná na dalšího půl roku. A dodala, že se kletba netýká jenom mě, ale i všech mých blízkých. Nic víc už nedodala. Otočila se a vrátila zpět ke svému autu. Pak odjela.
Byla jsem šokovaná
Já jsem tam ještě chvíli stála a vstřebávala to, co se právě odehrálo. Překvapilo mě, že ta žena ani nezavolala policii nebo neudělala z nehody nějakou fotodokumentaci. Zatelefonovala jsem svému muži a oznámila mu, co se právě přihodilo.
Přijel asi o hodinu později se svým autem a přivezl kamaráda, který se ujal mého vozu, protože já jsem řízení už nebyla schopná.
Kletba se začala naplňovat
Slova té ženy se mi v následujících dnech často vracela na mysl. Nejradši bych věřila tomu, že se jednalo jen o nějakou pózu, ale současně jsem cítila, že dotyčná všechno myslela vážně. A brzy se ta kletba skutečně začala naplňovat.
Tři týdny nato přišla nečekaná rána v podobě mého propuštění z práce. Pracovala jsem ve firmě několik let a nyní se začaly snižovat stavy z ekonomických důvodů. Hned další týden měl manžel srdeční záchvat a čekala ho dlouhá rekonvalescence.
Problémy stále přibývaly
Najednou jsme se ocitli ve finančních problémech. Hledala jsem si novou práci, ale v mém věku to nebylo úplně snadné. Syn nás podpořit nemohl, stále ještě studoval vysokou školu.
Našla jsem si nakonec zaměstnání, ovšem za výrazně horších platových podmínek než předtím. Ale pokrylo to alespoň nezbytné náklady. Potom přišla další rána: syn se dostal do problémů kvůli marihuaně, se kterou se kšeftovalo na koleji, kde bydlel.
Vyhledat jsem ji nemohla
Všechno se v mém životě sypalo. Nebylo dne, abych si nevzpomněla na tu ženu z nabouraného auta. Přemýšlela jsem dokonce, že se ji pokusím vyhledat a poprosím ji, aby svoji kletbu odvolala.
Tahle možnost ale bohužel nevypadala reálně, vždyť jsem si ani nepamatovala značku toho nabouraného vozu. Nezbývalo tedy nic jiného než čekat…
Rodinná tragédie
Utrpení moje i mých blízkých nadále pokračovalo. V průběhu dalších měsíců jsem si zlomila nohu a vrcholem pak byla smrt mojí tchyně.
Ta nešťastně upadla na ulici, uhodila se do hlavy o obrubník a v nemocnici pak dlouho ležela v kómatu, ze kterého se už neprobrala.
Osudná doba konečně uplynula
Bavila jsem se o té kletbě s jednou kamarádkou, o které jsem věděla, že se zabývá věcmi mezi nebem a zemí. Řekla mi, že se takové věci skutečně stávají, ale že nemám jinou možnost než čekat, až ten půlrok uplyne. A byla to skutečně pravda.
Jakmile účinnost kletby skončila, všechno se najednou začalo postupně zlepšovat. Já jsem si našla znovu práci, která odpovídala mým schopnostem, manžel se konečně plně uzdravil a syn úspěšně dostudoval.
Krutost nezná hranic
Stalo se to už před mnoha lety, ale já stále na to prokleté období, jež trvalo několik měsíců, myslím a považuji ho za nespravedlnost. Neudělala jsem nic tak špatného ani úmyslného, abych za to musela trpět nejen já, ale i moje rodina.
Od té doby ale věřím, že jsou mezi námi zlí lidé, kteří svými nadpřirozenými schopnostmi dokážou druhým uškodit jen kvůli svému uraženému egu. Doufám, že na takového člověka už ve svém životě nikdy nenarazím.
Iva M. (60), východní Čechy
