Mé oči už toho viděly dost, ale její obraz se mi vryl do paměti. Na tuhle dračici nikdy nedokážu zapomenout a bohužel jistě nejsem sama.

Vypadala jako z plakátu. Vlasy lesklé jako hedvábí, postava, co zastavovala dech, a úsměv, který sliboval všechno, jen ne dobro. Žila v našem městě, v domě s vysokým plotem a růžemi, co voněly až na ulici.

Její život byl jako šachovnice. Každý tah měla promyšlený a každý člověk byl jen pěšák nebo královna, podle toho, jak se jí to hodilo.

Na vše měla plán

Pracovala v kanceláři, kde měla přístup ke všem papírům a tajemstvím. Drby sbírala jako poštovní známky, a pak je používala jako zbraně. Neměla přátele, jen lidi, které si omotala kolem prstu sliby, lží anebo jen tím, jak se na ně podívala.

Večery trávila v barech, s vínem v ruce a očima, co hledaly kořist. Muži jí padali k nohám, ženy ji nenáviděly, ale bály se říct to nahlas.

Pamatuju si, co provedla mé tiché kamarádce Kláře. Klára žila prostý život s manželem a dětmi a byla šťastná, dokud se na ni ta mrcha nezaměřila.

Začalo to nevinně

Pozvala Kláru na kávu, tvářila se jako přítelkyně. Ptala se na její život, na manžela, na děti, a Klára, ta naivní duše, se otevřela. Jenže ona to všechno sbírala jako munici. Jednou na oslavě v hospodě se přilepila na Klářina muže, Petra, majitele řeznictví.

Tiskla se k němu, smála se jeho vtipům, a pak mu pod stolem strčila ruku na stehno. On byl slabý, jako většina chlapů, když se na ně zaměřila. Lapila ho. Poslala Kláře fotku Petra v jejím domě, jak leží na gauči.

Fotka byla stará, z nějaké návštěvy, ale ona ji upravila, aby to vypadalo, že se tam scházejí pravidelně. K tomu přidala vzkaz: „Myslíš, že tě má pořád rád?“

Klára se zhroutila

Ona mezitím šířila po městě pověsti, že Klára zanedbává děti, že pije, že má dluhy. Lhala tak hladce, že i já jsem chvíli váhala, jestli to není pravda. Pak udělala něco ještě horšího. Pozvala se k nim domů a přinesla láhev.

Když Klára na chvíli odešla do kuchyně, nasypala jí do sklenky něco na spaní. Klára usnula a ona mezitím prohledala jejich ložnici. Věděla totiž o dopisech, co si Klára schovávala jako vzpomínku od bývalého přítele.

Rozházela je po stole, pak zavolala Petra, že je Kláře špatně. Petr přišel domů a viděl ženu v bezvědomí, dopisy rozházené, chaos. Ona hrála starostlivou sousedku.

Rozvod přišel rychle

Klára se s dětmi odstěhovala k rodičům, ztratila práci, protože drby se šířily jako požár. Mrcha si vzala Petra na víkend do lázní, jen aby ho pak odkopla s tím, že „se nudí“.

Její životní náplní bylo zkrátka ničit druhým život. Nikdy se neohlédla zpátky, nikdy necítila vinu. Její oběti pozdě litovaly, že se nechaly oblouznit.

Radka L. (63), Zlín