Seznámili jsme se, když policajt zastavil tátovo auto a zjistilo se, že řidičovy doklady nejsou tak docela v pořádku.

Policista, který nás stavěl, byl mladý a hezký, mohla jsem na něm oči nechat. Na druhou stranu jsem tušila, že to zas tak příjemné setkání nebude, protože táta, který seděl za volantem, byl odjakživa roztržitý zmatkář.

Viděla jsem mu na obličeji, že se blíží katastrofa. „Váš technický průkaz je, pane řidiči, propadlý,“ ozval se policista. „A koukám, že máte propadlý i řidičský průkaz, no to se mi snad jenom zdá,“ zachraptěl, jako by mu odcházel hlas.

„Co mám s vámi dělat?“ Táta svěsil hlavu, vzdychal a neodpovídal. „On se polepší, pane kapitáne,“ kuňkala jsem prosebně.

Proboha jeďte

Policista odvětil, ať mu neříkám pane kapitáne, a že má chuť vozidlo odstavit. „Jak bychom se dostali domů?“ naříkala jsem. „Táta už špatně chodí.“ Když vypisoval pokutu, otec ho tiše upozornil, že u sebe nemá žádné peníze, jen chorvatské kuny.

„Chlape, proboha vás prosím, jeďte,“ vypravil ze sebe uniformovaný mladík. „Kéž bych vás už nikdy nepotkal,“ přál si vroucně. Znala jsem ho od vidění, netušila jsem, kde bydlí, vídala jsem ho čirou náhodou a zřídkakdy. Jak zařídit, abychom se seznámili?

To se mi nikdy nepodaří. Leda ho oslovit na ulici. Domníval by se, že jsem nějaká bláznivá. Leč osud tomu chtěl, že jsme se setkali při podobné příležitosti jako poprvé. Táta mu hrdě ukázal, že má doklady v pořádku.

Policista jej chmurně přejel očima a pravil: „Víte, proč jsem vás zastavil, pane řidiči? Projel jste křižovatku na červenou. A jestli mi zase řeknete, že máte jenom kuny, přestanu být dobrák.“ Otec zesinal, ukázalo se, že má u sebe pouhých patnáct korun.

Bez váhání jsem za něj pokutu zaplatila. „Ještě že máte s sebou tady slečnu, ta vás zachránila,“ liboval si fešný policista. Naše oči se setkaly. Rychle a nenápadně jsem přidala k vysoké pokutě svou vizitku s telefonním číslem. Překvapila jsem samu sebe odvahou.

Láska jako hrom

Zatelefonoval mi hned druhý den, domluvili jsme si rande. Hned se rozhořela láska jako hrom. Když jsme spolu chodili skoro půl roku, rozhodla jsem se představit ho rodině, kam byl pozván na nedělní oběd. Otec netušil, kdo přijde.

Když spatřil mého vyvoleného v obýváku, zavyl: „Proboha, vy jste mě přišel pokutovat až do bytu?“ Také Miloš vykulil oči, nevěděl, že se jeho tchánem stane ten nezodpovědný, roztržitý majitel rozpadávající se felicie.

„No tak aspoň budu mít u policie protekci,“ rozhodl se otec, že bude policajta v rodině považovat za pozitivní věc. A taky že jo. Miloš je báječný manžel.

Alena T. (63), Šumava