Dovolená bez povinností a starostí, přesně to jsem potřebovala. Moře, víno, knížky a možná i nějaké to letní dobrodružství.

Kamarádka mě přemluvila, abych s ní jela do Řecka. „Potřebuješ vypadnout!“ Měla pravdu. Po rozvodu jsem si připadala jako restartovaný robot. Samozřejmě mě potkalo to, co mnoho jiných žen na prahu padesátky. Můj milovaný manžel si našel mladší model…

Nějakou dobu to tajil a já nic netušila. Donesly mi to až „dobré“ známé. Manžel na můj dotaz, zda to je pravda, jako by rozkvetl. „Je, a chci se rozvést!“ sdělil mi jen s viditelnou úlevou. Ještě ten den se sbalil a odešel ke své nové lásce.

Následoval odporný rozvod

Mě nechal napospas osudu. Nastaly nechutné porozvodové tahanice o majetek. Děti už naštěstí měly vlastní život, tak těch se to netýkalo. Nakonec jsem přišla i o polovinu chalupy, kterou jsem měla po své babičce.

Prostě nejenže mě ex zradil, podvedl a opustil, ale pro jistotu i okradl. Fungovala jsem, ale necítila jsem vůbec nic. Mořský vzduch byl pro mě vzpruha. Byla jsem jako znovuzrozená.

Byl můj typ

A kupodivu jsem koukala i po mužích, což tu dlouho nebylo. A pak jsem uviděla jednoho krasavce. Stál ve frontě na frappé, lehce opálený a rozcuchaný, s úsměvem, ze kterého jsem šla do kolen. A když nám o pět minut později podržel dveře a řekl česky:

„Dámy, kam míříte?“ věděla jsem, že dovolená se bude odvíjet přesně tak, jak jsem plánovala. Jmenoval se Marek. Byl vtipný a galantní. Přesně ten typ muže, který vám řekne, že máte krásné oči, a vy mu to i věříte.

Začalo to nevinně

První den jsme si povídali u bazénu a měli mnoho společných témat. Další den jsme spolu byli na výletě lodí. To už to mezi námi hodně jiskřilo a kamarádka nás nechávala o samotě. Pak už jsme se líbali při západu slunce. Byla jsem jak omámená.

Po dlouhé době se mi někdo díval do očí tak, že se mi rozbušilo srdce. Nešlo jen o fyzickou přitažlivost. Bylo to, jako bych se znovu probrala k životu. Smáli jsme se, zpívali české písničky na pláži, sdíleli historky z dětství.

Nikdy mi nikdo nenaslouchal s takovým zájmem. Řekl, že je v Řecku sám. Potřeboval po letech práce pauzu o samotě.

Držela jsem se zpátky

Když se mě zeptal, jestli bych s ním nešla na večeři do města, neváhala jsem. Po skleničce vína mě vzal za ruku a řekl: „Takhle dobře jsem se necítil roky.“ A já měla pocit, že to samé chci říct i já. Vypadalo to jako začátek něčeho opravdového.

Tu noc jsme se líbali na pláži a chybělo málo, abychom to nechali zajít dál. Nechtěla jsem jen proto, že jsme neměli žádnou ochranu, a přes to u mě „nejede vlak“.

Rozhodně ale nebyl všem dnům konec a říkala jsem si, že na milování u moře ještě jistě dojde. Říkala jsem si, že to bude dobrý milenec. Líbal krásně a nemohli jsme se nabažit jeden druhého, jako dva puberťáci, co nemají vlastní soukromí.

Pravda mě šokovala

Další den jsem ho potkala ráno u snídaně. Mluvil s nějakým párem u vedlejšího stolu. Něco mi říkalo, abych je nechala. Když odešli, sedla jsem si k němu. „Známí?“ zeptala jsem se. Znejistěl. „Jo… no… známí z Prahy.“

Ten den se začal vyhýbat otázkám. Až příliš často koukal do mobilu. Nebo sem si toho dříve nevšimla? Najednou jsem ucítila, že něco nesedí.

Měl odemčený mobil

Tak jsem udělala to, co jsem normálně nikdy neudělala. Večer jsem si půjčila jeho mobil, když šel v restauraci na toaletu. Ne že bych byla špión, ale intuice mě nenechala být. A navíc hned na hlavní straně bylo vidět několik zpráv. A hned ta první mě uzemnila.

První zpráva v messengeru zněla: „Děti jsou po večeři a spí, Martin i Vojta plakali, že se jim stýská po tátovi.“ A další: „Nezapomeň koupit suvenýry pro holky, nejvíc se ale těšíme na tebe.“ Následovalo mnoho srdíček.

Rychlý konec

Zatmělo se mi před očima. Neudělala jsem žádnou scénu. Znechutil se mi v momentě. Dělal přesně to, co můj exmanžel donedávna. Lhal a podváděl ženu, která ho milovala! Jen jsem řekla, že mě bolí hlava a že si půjdu lehnout dřív.

Pak už jsem mu neodpověděla na jedinou zprávu a vyhýbala se mu, jak se dalo. Díky bohu, že to mezi námi nezašlo nikam dál. Kamarádka tvrdí, že i tak jsem si to hezky užila, a bylo přece jasné, že Marek bude zadaný. Já jsem se asi nechala příliš unést a cítím se teď hrozně jen sama před sebou.

Jarmila K. (65), Písek