Byla jsem dítě, které mělo snad všechny alergie. S tím jsem musela žít. Až kočka mé kamarádky mi ukázala, že nemám důvod se bát.
Byla jsem vymodlené dítě, tak jsem měla odmalička všechno, nač si jen dítě vzpomene. Tedy jen to neživé. Když jsem si přála nějaké zvířátko, narazila jsem na nepřekonatelnou bariéru svých alergií.
Chlupy byly pro mě smrtelným nepřítelem. Takže mi dovolili rodiče jen želvu, a i tu drhli snad denně zubním kartáčkem, aby mě něčím neinfikovala.
Náhle sama
Taky jsem měla astma a kvůli tomu jsem se nemohla stát letuškou, jak jsem toužila. Když zemřel otec, žila jsem už jen s mámou. Kvůli mé neduživosti to se mnou žádný přítel dlouho nevydržel a na dítě jsem si netroufala.
Těhotenství bych nejspíš nepřežila, natož porod, říkala jsem si. Když mi táhlo na čtyřicet, zemřela i máma. Zůstala jsem sama.
Zvěřinec
Snažila jsem se udržet byt, ve kterém jsem vyrůstala, ale doba byla neúprosná. Sama jsem nájem nemohla utáhnout. Došlo to tak daleko, že jsem dostala termín, kdy se mám vystěhovat. Jenže kam? Tehdy jsem náhodou potkala Annu, svou bývalou spolužačku.
Byla pravý opak mě. Holka z vesnice, která se životem uměla protloukat. Práce se nebála. Nabídla mi, že mohu dočasně bydlet u ní. Věci ze starého bytu jsem si odvezla ke známým do sklepa a nastěhovala se dočasně k Anně.
Měla čtyři kočky, andulku a psa. „To nedám! Mám alergii!“ zděsila jsem se. „Budeš to muset přežít!“ zněla její odpověď. A tak jsem tam s ní a jejím zvěřincem začala žít.
Kočičí máma
Jedna kočka si mě zvlášť oblíbila, jmenovala se Mína a vůbec ji nezajímalo, že se jí i ostatním zvířatům snažím vyhýbat. Vždy si v noci lehla ke mně do postele a slastně vrněla. Říkala jsem si, že to bude můj konec.
Příznaky alergie se ale k mému úžasu nedostavily. Přemýšlela jsem, zda jsem se díky drzé Míně tak otužila, nebo mi rodiče prostě lhali. Zašla jsem tehdy k lékaři, který k mému překvapení alergii na zvířecí srst vyloučil.
První, s kým jsem tu novinu musela oslavit, byla Mína. Konečně jsem se s ní mohla pořádně pomazlit a podívat se do těch jejích krásných kočičích očí.
Když jsem si za pár týdnů našla nové bydlení, souhlasila Anna, že si můžu Mínu odnést s sebou. Stala se mým největším parťákem. A brzy jsem si pořídila ještě další tři kočičky.
Iva (62), Příbram
