Znaly jsme se od školy a byly jsme kamarádky na život a na smrt. Nikdy by mě nenapadlo, že mi nepřeje můj kousek štěstí.
Seděly jsme spolu od základky a hned jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Protože měla přísné rodiče, kteří ji nikam nechtěli pouštět, dělala jsem jí často alibi.
Udělala ze mě spolupachatele
Když jednou moji rodiče odjeli na víkend k příbuzným do Prahy, nechali mě doma samotnou. Jiřina hned vycítila příležitost a přihnala se ke mně s nápadem, že si uděláme holčičí večer. Až v průběhu večera z ní vypadlo, že za ní má přijít po setmění její milý.
„Že ti to nevadí, viď?“ dělala na mě oči. Co jsem měla dělat. Zklamat svoji nejlepší kamarádku. A tak Jiřinino „poprvé“ proběhlo v bytě mých rodičů. Já si šla lehnout do ložnice rodičů na druhou stranu bytu, abych nedělala křena.
Druhý den ráno jsem čekala rozzářenou kamarádku, ale ta se tvářila jako kakabus. „Bylo to hrozné!“ odbyla mě. Po snídani se sbalila a odpochodovala domů, jako bych snad za její nespokojenost mohla já.
Měla vztek na mě!
Dalších pár dnů se mnou nemluvila, a když jsem na ni uhodila, rozbrečela se. „Já už ho nechci! Nemohu ho ani vidět a nevím, jak mu to říci,“ upřela na mě uslzené oči. Pak mě ukecala, abych se s jejím milým rozešla za ni já. Tomáš byl tehdy opravdu moc smutný.
Od té doby mě vyhledával čím dál víc a stále se na Jiřinu vyptával. Z utěšování se ale vyvinulo přátelství, od kterého byl už jen krok k lásce. Ani mi nevadilo, že na mě má nejlepší kamarádka měla čím dál míň času.
Časem se mi svěřila, že se totiž zamilovala do jiného kluka ještě před tím, než se vyspala s Tomášem. Myslela si totiž, že by Radek nechtěl pannu. On byl totiž protřelý obecní frajer. Přesto ho Jiřina uhnala. A dokonce ho dostala do chomoutu.
Opila se pod obraz
Díky tomu ze mě spadly výčitky, protože jsem už dávno věděla, že k sobě s Tomášem chováme hluboké city. Když jsme se rozhodli vzít, poprosila jsem logicky Jiřinu, aby mi šla za svědkyni.
Ani by mě nenapadlo, že by neměla bolesti spojené s první láskou už dávno vyřešené. Alespoň se nikdy nezdálo, že by měla jakékoliv problémy s tím, že jsme se s Tomášem do sebe zamilovali.
S přípravami svatby mi sice moc nepomáhala, zatímco já tu její celou zorganizovala. Na hostině se sešla celá vesnice, jak je u nás zvykem. Ovšem jen do chvíle, než se Jiřina totálně opila a rozhodla se, že si vezme slovo.
Sotva se držela na nohou, ale chopila se mikrofonu a začala mě urážet, s tím, že jsem jí přebrala jedinou lásku jejího života.
Když jsem se nezmohla ani na slovo, přesměrovala svoji pozornost na ženicha a nenávistně na něj houkla: „A ty v posteli za nic nestojíš!“ Tím skončilo před čtyřiceti lety naše přátelství.
Dana S. (60), Aš
